Aktuální zprávy z klubu
čt 28.4.2016 | Lukáš Štěrovský | Foto: Juniorský hokej

Další hráči mládeže reprezentovali hradecký hokej na mezinárodní scéně

Zasloužené volno po náročné sezóně? Na to si někteří hokejisté z mládežnických týmů Mountfieldu museli ještě nechat zajít chuť. V dubnu na ně totiž čekaly povinnosti u národních týmů. Nominace se dočkalo hned sedm královéhradeckých hráčů.

Reprezentační výběr do šestnácti let včetně východočeského gólmana Daniela Dvořáka a obránce Denise Martince odehrál od pátku 15. dubna do neděle 17. dubna Turnaj čtyř zemí ve Finsku. Ten sestával ze zápasů proti domácím hokejistům, Švédům a Rusům. Českému týmu, v němž jako manažer působí i Martin Hosták, development manager a skaut hradeckého klubu, se ale moc nedařilo.

Tedy mírně řečeno. Češi prohráli všechna tři klání. Nejblíže výhře byli s Finskem (1:2), se Švédy padli 2:5 a s Ruskem 2:4. Jak počínání reprezentace do šestnácti let hodnotí hradecký brankář, který letos nastupoval v mladším dorostu? „Akci jsem si užil hodně, protože jich není mnoho. Je to reprezentační turnaj a ne každý má šanci se na něj dostat,“ říká Daniel Dvořák.

Strážce svatyně umí ocenit i kvalitu protivníků. „Soupeři byli všichni výborní, ale řekl bych, že jsme na ně měli. S hrou od hráčů jsem spokojen, snažili se mi hodně pomáhat. Chyby se někdy stanou každému. Jako například mně při prvním gólu s Ruskem, kde kluci měli osm minut tlak u soupeřovy branky, a já inkasovaným gólem dal Rusku nový nádech a pokazil to spoluhráčům,“ nehledá výmluvy talentovaný brankář.

Ten musel dohánět manko způsobené nemocí. „Síly samozřejmě na konci sezóny docházejí, navíc jsem byl před kempem dva týdny nemocný a měl pouze tři tréninky na ledě, ale to k tomu patří. Jinak parta na kempech je super, nemůžu si stěžovat,“ dodává Daniel Dvořák.

Chuť si mladí hokejisté v národním dresu spravili o předposledním dubnovém víkendu, když v Jihlavě sehráli dvě utkání se Slovenskem. Obě vyhráli shodně 4:3. Nominaci na tuto akci obdrželi Denis Martinec a Štěpán Pokorný.

Jak své vystoupení v národním týmu hodnotí prvně jmenovaný? „Obě akce jsem si moc užil a jsem hrozně rád, že jsem tam mohl být. Soupeři byli velmi kvalitní, ať už na turnaji čtyř nebo v Jihlavě proti Slovensku. Bylo to poměrně náročné. Momentálně teď netrénuji s týmem, mám přibližně čtrnáct dní volno. Aspoň stihnu udělat přijímací zkoušky, které se konaly, když jsem byl ve Finsku,“ popisuje Denis Martinec.

V podobném duchu se nese i pohled Štěpána Pokorného. „Je pro mě vždy obrovská čest reprezentovat Hradec v národním dresu. Jsem moc vděčný Mountfieldu, který mě nominuje na reprezentační akce, protože právě díky nim oblékám národní dres. Řekl bych, že jsme po oba zápasy byli lepší než Slováci, ale jakmile jsme vedli o dva tři góly, tak jsme se uspokojili a Slováci nás začali dotahovat,“ tvrdí útočník.

Ten se mohl těšit i ze solidního času a prostoru na ledě. „Hrálo se mi dobře. Trenér mě dost využíval, takže si myslím, že jsem rozhodně ostudu neudělal. Akorát jsem trochu zklamaný, že jsem se nedokázal prosadit bodově. Zároveň ale vím, co zlepšit a na čem zapracovat,“ má jasno Štěpán Pokorný.

Velké zastoupení i v reprezentaci do sedmnácti let

Stejně výrazného zastoupení na reprezentační scéně se Hradec dočkal v kategorii U17, kde dres se lvem na prsou oblékli také tři hráči: Radim Šalda, Michael Gaspar a Jaroslav Dvořák. Bohužel ani oni se, podobně jako jejich mladší kolegové, na Turnaji čtyř zemí ve Švédsku výhry nedočkali.

Hned ve dvou zápasech – proti Švédsku a Rusku – Češi podlehli soupeři až v prodloužení, a to poměrem 2:3. I s Finskem padli jen rozdílem jedné branky, Suomi nakonec vyhráli 4:3.

To pochopitelně mrzelo i Radima Šaldu. „Akce ve Švédsku byla výsledkově opět nevydařená jako v podstatě celá reprezentační sezóna. Do Švédska jsme jeli s cílem vyhrát turnaj. Připravovali jsme se ve Slaném. Tréninky vypadaly na jedničku, stejně jako přípravný zápas s juniorkou Sparty, který jsme vyhráli,“ popisuje hradecký obránce.

Ten si sype popel na hlavu hlavně za duel se Švédskem. „Zápas jsme bohužel prohráli v prodloužení, když jsem byl na trestné lavici za asi nesprávně posouzené zdržování hry. S Ruskem jsme opět prohráli v prodloužení, trápili jsme se v koncovce. Poslední utkání jsme chtěli vyhrát. Ale zápas se hraje šedesát minut, a ne padesát osm. Během čtyřiceti sekund jsme dostali tři góly a prohráli, nemohli jsme tomu uvěřit,“ smutně krčí rameny bek.

Hráče staršího dorostu alespoň potěšila dobrá atmosféra na turnaji. „Akci jsem si užil, máme dobrou partu. Každý vychází s každým. Sil bylo taky dost, jelikož jsme s klubem vypadli už v osmifinále. Byla to asi nejrychlejší sezóna v životě. Nikdy jsem nepoznal, jaké to je vypadnout, dvakrát jsme to už dotáhli až na mistrovský titul. Ale přece jenom jsi jednou nahoře a jednou dole,“ dodává Radim Šalda.

Podobný názor měl i jeho spoluhráč Michael Gaspar. „Víceméně si tyto akce užiju vždycky. Pro všechny to jsou cenné zkušenosti do budoucna a jsme za ně rádi. Zápasy na mezinárodní scéně jsou všechny velmi kvalitní, hrané na vysoké úrovni. Myslím, že jsme sehráli tři velmi vyrovnané zápasy, ale vždycky nám něco málo chybělo. Dvakrát jsme prohráli v prodloužení a jednou jsme ztratili v závěru vedení 3:1,“ říká další z defenzivních pilířů mužstva.

I on už pomalu vzhlíží k sezóně nadcházející. „Z hlediska sil musím říct, že to bylo celkem náročné. Každý měl za sebou dlouhou sezónu. Teď nás čeká krátké volno a potom už začne příprava na nový ročník, který snad bude úspěšnější než ten letošní,“ tvrdí Michael Gaspar.

A co na akci říká Jaroslav Dvořák?. „Reprezentovat je vždycky skvělý pocit a unikátní příležitost. Nehledě na to, proti komu člověk hraje, se jedná o zápasy, které se mu vryjí do paměti. A to samé platí i o uplynulé akci. Všechny zápasy jsme ztratili až ke konci. Myslím si ale, že naše hra zas tak špatná nebyla. Jenže hokej se hraje na góly a těch se nám nepodařilo tolik dát. I tak jsem ale moc rád, že jsem se turnaje mohl zúčastnit,“ říká Jaroslav Dvořák.

Za národní tým do devatenácti let nastoupil Filip Hronek

O něco více se dařilo celku U19, ve kterém držel hradecký prapor bek Filip Hronek. Tým sestavený z hráčů kategorie U20, které sezóna už skončila, odehrál během druhého dubnového víkendu v Hodoníně rovněž Turnaj čtyř zemí a navíc jedno přípravné utkání s Finskem.

V něm sice ještě svěřenci trenéra Davida Bruka podlehli Finům 2:6, pak už ale přišly shodně výhry 4:3 po prodloužení nad Ruskem a Slovenskem. Na závěr pak česká reprezentace podlehla Finsku 1:3, přesto obsadila sympatické druhé místo.

Jak celou akci hodnotí obránce, který v Hradci nastupoval i za A-tým? „Turnaj jsem si užil jako každý reprezentační zápas. Byl velice kvalitně obsazený, takže byl i náročný. Někteří z nás nebyli třeba už dva týdny na ledě, protože skončila sezóna. Dostávali jsme se do toho pomaleji. Bylo to vidět v přípravném zápase. Pak si ale myslím, že jsme odehráli kvalitní turnaj. Super byla podpora od fanoušků, kterých chodilo na zápasy poměrně hodně,“ prohlašuje Filip Hronek.

V článku chybí výčet hradeckých hokejistů v národním týmu U18, který bojoval na mistrovství světa. K této kategorii jsme vydali samostatný článek před začátkem šampionátu.