Práce vedoucích mládežnických mužstev? Velká obětavost a oddanost hokeji

Jaroslav Zákravský (vedoucí juniorů):
Od mládí jsem sportoval. Na Novém Hradci Králové jsem začínal s ledním a pozemním hokejem. Na vojně jsem hrál za Duklu Karlovy Vary, pak v Hradci ve Slavii. Zkusil jsem i reprezentaci. Posléze jsem začal docházet na hokej v Hradci s mým synem. K práci, kterou momentálně dělám, jsem se dostal tak, že můj vnuk Ondra Fiedler začal hrát hokej a já chodil s ním.

Rodiče, co tady byli, říkali: ‚Vy sem pořád chodíte, jste tu i na tréninku, dělejte vedoucího‘. Nejdříve jsem to dělal chvíli s Adamem Paučinem. Tam jsem se zapracoval a od té doby jsem to dělal sám. To znamená od druhé třídy, ročník 1988/89. S ním jsem šel nahoru. Hradecký A-tým postoupil do první ligy a tehdejší manažer pan Višňák mě požádal, jestli bych nechtěl dělat vedoucího právě u A-týmu. Tam jsem pracoval čtyři roky, než jsem odešel, nebo spíše byl odejit.

Pracoval jsem tři roky v Třebechovicích jako vedoucí týmů s trenérem Miroslavem Řehákem. Pak jsem byl trenérem Milošem Říhou mladším požádán, jestli bych nepřišel zpět do Hradce. Vrátil jsem se zpátky k mládežnickému týmu, kde jsem působil společně s Tomášem Martincem a tehdejším asistentem Petrem Pickou. Posléze jsem přešel k juniorům, kde jsem s jednou obměnou – na rok jsem byl u staršího dorostu – až do teď.

Václav Tichý (vedoucí staršího dorostu):
V roce 2009 začal v Hradci Králové s hokejem můj syn Jakub. Účastnil jsem se s ním všech tréninků a zápasů. V této době nebyl u ročníku 2003 žádný vedoucí mužstva. Dostal jsem nabídku a začal tuto funkci vykonávat. V roce 2012 jsem byl osloven panem Tomášem Martincem, zda bych nešel dělat vedoucího mužstva k mladšímu dorostu. S tímto jsem po delším rozmyšlení souhlasil a zůstal do současné doby.

Renáta Poppelová (vedoucí mladšího dorostu):
V hokejovém prostředí se pohybuji odmalička. Táta hrál hokej, následně se stal trenérem a můj syn také hraje hokej. Před několika lety mě oslovil pan Martinec s touto nabídkou a jsem tu dodnes.

Jaroslav Zákravský:
U „áčka“ už je to náročnější, tam je práce s objednávkami veškerého hokejového materiálu, oblečením, obuví, pomůcek a tak dále. Jinak naše práce se v podstatě moc neliší. Obsahuje zajištění dopravy, obědů, večeří, noclehů, zajištění ovoce, občerstvení pro hráče a rozhodčí, připravení registrací, vypracování zápisů O a Z utkání, vedení statistik a podobně. Organizace chodu týmu je pro každého vedoucího stejná. Vždycky jsem měl obavy a dodneška mám – aby práce nepřešla do rutiny. Protože to vždycky zavání problémem. V této práci musí člověk být důsledný.

Václav Tichý:
Jak v čem. Vedoucí mužstva u A-týmu je profesionál a je zde obrovská odpovědnost, my u mládeže to děláme ve svém volnu, ale odpovědnost máme taky. Jinak je to de facto stejná práce, vše musí být řádně zajištěno – doprava, kabiny, ubytování, jídla po zápase pro hráče, registrace, zápis, zápasové statistiky: počet zásahů, střel, vyloučení, plus, mínus. Do kabiny chodím první, poslední odcházím, připravuji ovoce pro hráče, platím rozhodčí a ostatní funkcionáře a tak dále. Práce je víc než dost.

Renáta Poppelová:
Vedoucí A-týmu má na starosti veškeré objednávky pro tým. Jeho časová vytíženost vyžaduje práci na plný úvazek. Jinak ostatní práce je víceméně stejná.

Jaroslav Zákravský:
Ono to vypadá, že jsem v pohodě: Nejsem konfliktní člověk a nervák. Ale samozřejmě to prožívám hodně a prohry nesu asi hůř než hráči. Už jsem taky starší a člověk o všem víc přemýšlí. Když byl mladší, tak vše bylo hotové hned, šup-rup. Někdy to je třeba i na škodu, že pak věc není taková pružná...

Václav Tichý:
Osobně se účastním všech zápasů, hokejem žiju. Utkání prožívám hodně moc, nerad prohrávám.

Renáta Poppelová:
Zápasy prožívám, výhry mám raději, ale je to sport a k tomu patří i nezdary. Zápasy, které se hrají v pracovní den, pokrývám svou dovolenou, o víkendech šidím svoji rodinu.

Jaroslav Zákravský:
To je věc trenérů. Nikdy jsem to nedělal a ani bych nechtěl, nepřísluší mi to. Mám na střídačce, v šatně a obecně ve věcech kolem mužstva jinou práci, kterou zase trenéři nedělají a nechají mě ji dělat. Respektují ji tak, jako já respektuji tu jejich. Oni na to mají vzdělání, mají své myšlenky a představy, do toho se nemotám.

Václav Tichý:
Co se týká hokeje, tak hráčům moc poznatků nepředávám, toto nechávám plně na trenérech. Osobně se z pracovních důvodů nemohu účastnit všech tréninkových jednotek. Na střídačce někdy něco málo poradím, hlídám střídání a věnuji se spíše statistikám, kdy musím kontrolovat, kdo je na ledě, kdo střílel branku, kdo nahrával a tak dále.

Renáta Poppelová:
Úkolem vedoucího je obstarat zázemí pro hráče. Zlepšování nechávám na trenérech.

Jaroslav Zákravský:
Je to věc trenérů, ale bavíme se o tom všichni. Vždycky to ale závisí na hlavním trenérovi Aleši Krátoškovi, který tomu dá požehnání, aby to bylo tak, jak se o tom bavíme.

Václav Tichý:
Spolupráce s trenéry je vynikající, snažím se jim poskytnout co největší servis. Vždy jsem měl štěstí na trenéry, se kterými jsem spolupracoval, ať již v minulosti, tak i v současné době. Je to pro moji osobu velká pocta, že můžu v klubu pracovat vedle takových trenérů, kdy každý z nich něco v hokeji dokázal. Ještě bych chtěl sdělit, že máme v klubu velmi dobrou partu.

Renáta Poppelová:
Spolupráce s trenéry je nutná, aby vše správně fungovalo, plány příprav tréninků jsou v režii trenérů. Do toho se nepletu (usmívá se).

Jaroslav Zákravský:
Určitě. Věci, co jsou potřeba, řeším s Láďou Součkem, Vaškem Tichým ze staršího dorostu, protože od nich přecházejí hráči k nám. Také s Renatou Poppelovou z mladšího dorostu, protože kluci z něj by měli nebo už mají šanci za chvíli také přejít k juniorům. Takže se určitě bavíme: o registracích, adresách, předáváme si telefony, když je potřeba, abychom vše měli pohromadě. Myslím si, že to mezi těmito čtyřmi lidmi funguje bezvadně a bezproblémově.

Václav Tichý:
Pochopitelně spolupracujeme napříč jednotlivými kategoriemi, různě si vypomáháme. Jinak by to ani nešlo.

Renáta Poppelová:
Od sezóny 2012/2013, kdy jsem ve funkci vedoucího mužstva, mně svými poznatky a zkušenostmi pomohl pan Zákravský. Z mého hlediska spolupráce mezi ostatními vedoucími týmů funguje výborně.

Jaroslav Zákravský:
Když mám možnost, tak si sednu k počítači, vytáhnu zápisy a dělám statistiky, tabulky a dávám si to všechno dohromady. Tak si odpočinu. Když to člověk chce mít nějak pohromadě, aby to nějak vypadalo, tak to nějakou práci dá. Na času mi nezáleží, jsem v důchodu a tohle je spíš můj koníček. Jinak se chodím se dívat na svůj sport, tedy pozemní hokej, na extraligu mužů a žen ve Slavii Hradec Králové, kde hrají vnučka Petra a její manžel Martin Toms, fandím fotbalovému klubu FC Roudnice, kde hraje vnuk Tomáš, a rovněž fandím vnučkám Viktorce a Gabče, které tancují. To je můj relax. A nikdy neodmítnu výbornou kávičku od manželky.

Václav Tichý:
Moc času na odreagování mi nezbývá. Mám velice časově náročnou práci, do toho, mimo starší dorost, pečlivě sleduji v klubu kategorii ročník 2003, kde chytá syn Jakub. Když zbude čas, tak od hokeje se odreaguji tím, že chodím s partou kamarádů aktivně hrát fotbal – ač na to postavou nevypadám. Dále se dívat na fotbal do Chlumce nad Cidlinou, kde hraje můj starší syn Dominik. Také se musím věnovat i své manželce, která má pro sport zatím velké pochopení.

Renáta Poppelová:
Ráda si přečtu zajímanou knihu. Ale toho času moc na odreagování nezbývá, mám ještě dceru, která se také aktivně věnuje sportu.