Rudolf Červený: Kapitánské céčko potěší, ale jsem hlavně rád, že jsme vyhráli
Do přípravného utkání s Olomoucí nastoupil Rudolf Červený netradičně po boku Šimánka a Köhlera. Jeho parťáci z první formace dostali po náročném Mountfield Cupu volno, čerstvě sedmadvacetiletý útočník tak poprvé vedl mužstvo jako kapitán. A svého poslání se zhostil na výbornou. Brankou ze třetí minuty otevřel skóre zápasu a přispěl tak k celkové výhře svého celku 4:3, ačkoli cesta za vítězstvím byla trnitá. „Po třetině jsme si řekli, že takhle hrát nemůžeme a zase musíme začít hrát disciplinovaně,“ komentuje hradecký útočník.
Čtvrteční výhra s Olomoucí se nerodila lehce, ztratili jste solidní tříbrankový náskok a o vítězství jste museli bojovat do poslední minuty…
Do druhé třetiny jsme vstoupili trochu vlažněji, pak jsme z toho dostali gól. Po třetině jsme si v kabině řekli, že takhle prostě hrát nemůžeme, že zase musíme začít hrát disciplinovaně, koncentrovaně a jedině díky tomu můžeme vyhrát. Myslím, že jsme se toho potom začali držet a nakonec jsme zaslouženě vyhráli.
Zaskočila vás Olomouc něčím oproti minulé sezóně?
Abych pravdu řekl, tak jsem ani nekoukal, jestli hráli v plné sestavě nebo kdo konkrétně za ně hrál. Spíše jsem se soustředil na naši hru, protože si myslím, že v téhle fázi přípravy ještě nemá smysl hodnotit, jakým stylem hrají a podobně. Do začátku sezóny se ještě tohle může změnit, jelikož v téhle části si každý tým zkouší něco nového.
Vzhledem k absenci Jaroslava Bednáře jste do zápasu nastoupil jako kapitán a hned z úvodní šance jste vstřelil gól. Vyhovuje vám tahle pozice?
(Směje se) Navléknout kapitánské céčko samozřejmě potěší, ale já jsem hlavně rád, že jsme ten zápas dotáhli do zdárného konce a vyhráli.
Do utkání jste nastoupili bez několika opor v sestavě, které po Mountfield Cupu dostaly volno. Jak jste se cítili po fyzické stránce?
S Olomoucí jsme hráli na tři lajny, abychom nabrali ještě fyzickou kondici a odehráli zápas v plné zátěži. Stále trénujeme naplno a snažíme se co nejlépe připravit na ligu.
Během Mountfield Cupu jste se zmiňovali o velkém teplu v hale a měkkém ledu, jak se vám tedy hrálo v zápase s Kohouty?
Musím říct, že to určitě bylo lepší. Navíc ani venku nebylo žádné velké horko, bylo míň lidí, takže to teplo v hale přece jen nebylo takové. Myslím si ale, že přes léto mají problém s ledem více méně všichni. Led je měkčí a ještě když přijde více lidí, tak se člověk více boří, takže je to hodně namáhavé na nohy a na třísla, která pak dost trpí. Zatím jsme ale všichni zdraví (klepe si na zuby), takže nám to až tak nevadí.
Na konci třetí třetiny jste otočili utkání gólem ve vlastním dvojnásobném oslabení. To je situace, která se moc často nevidí, že?
Je to vážně výjimka. Myslím si, že jsme už takhle někdy taky jeden gól dali, ale už si nevzpomenu, kde nebo s kým to bylo. Musím ale říct, že tuhle situaci zvládl Rasty (Rastislav Dej) s Tomášem Knotkem výborně. Rasty si podržel puk, počkal si na Tomáše a ten už to trefil přesně.
Po základní hrací době jste si mohli vyzkoušet prodloužení ve třech hráčích, které se hraje podle nového systému. Jak se vám tato změna jeví?
Je hodně důležité to dobře odehrát z taktického hlediska. Nesmíte odevzdat puk někde zbytečně, protože hřiště je obrovské a když přijdeme při hře tři na tři o puk, tak vybojovat ho zpátky je opravdu dost těžké. Po každé střele navíc hrozí, že protihráč pojede na druhou stranu ve dvou na jednoho, takže si myslím, že pro diváky to musí být hodně atraktivní.
Co vám prozradilo utkání s Olomoucí? Na kterých činnostech ještě musíte zapracovat?
Už máme více méně danou nějakou taktiku, které bychom se chtěli držet, jak bychom co chtěli hrát. V současné době jde hlavně o to, abychom ještě vypilovali detaily, koncentrovali se na ně a aby si spolu sedly lajny. Času do začátku ligy je ale ještě dost.