Rozhovory
ne 20.8.2017 | Klára Petrásková | Foto: Karel Málek, Ronald Hansel / Juniorský hokej

Kdybychom vyhráli, jsem bez vlasů, směje se po Memoriálu Ivana Hlinky Daniel Dvořák

Přes sezónu hájí barvy hradeckého Mountfiledu, začátkem srpna ale oblékl dres s českým lvem na prsou. Daniel Dvořák byl součástí okolím podceňované reprezentační osmnáctky, která na Memoriálu Ivana Hlinky nakonec dokráčela až do finále. Zlato sice vybojovali mladíci z Kanady, stříbrné medaile jsou ale pro český tým obrovským úspěchem. A jeden z cenných kovů putoval z Břeclavi až pod Bílou věž.

Přivezl ho právě brankář Daniel Dvořák, jenž si z celé akce dovezl pozitivní zážitky. „Byl to super zážitek, je to dobře organizovaný turnaj. V Břeclavi se tahle akce pořádá už dlouho, takže vědí, jak ji udělat dobře,“ chválí práci pořadatelů.

Jaký je to vlastně pocit stát na ledě a na krk přebírat stříbrnou medaili? „Neskutečný,“ odpovídá jednoduše Dvořák. „Medaile si strašně vážím, je to obrovský úspěch. I kvůli fanouškům je stříbro super, celý turnaj nám neuvěřitelně fandili a pomáhali. Vždycky je lepší být druhý než třetí, i když poslední zápas je prohraný,“ je si vědom mladý gólman.

Mužstvu chyběla zvučná jména, která by měla tým táhnout, přesto se probojovalo až do finále. A právě podceňování českého výběru bylo možná více k užitku než případné přeceňování. „Možná to byla naše výhoda. Mohli jsme jen překvapit a myslím, že ostudu jsme neudělali,“ přemítá skromně brankář reprezentační osmnáctky.

Ten se v minulosti zúčastnil několika mezinárodních turnajů v mladších reprezentačních kategoriích, Memoriál Ivana Hlinky je ale přeci jen větší akce. Už jen z toho důvodu, že hráče z tribun bedlivě sledují oči zámořských scoutů. „Určitě to byla o to větší motivace, ale já osobně jsem se snažil si to tolik nebrat,“ říká hradecký hokejista.

S jakým nasazením jednotlivá mužstva do turnaje šla? „Všechny týmy jely naplno, všichni chtěli vyhrát. Že jsme byli druhý, je neskutečný. Kanada a Švédsko byly trochu odskočený, byly výborný. Ale jinak si myslím, že turnaj byl hodně vyrovnaný. Záleželo na tom, že jsme hodně bojovali. To nám pomohlo vyhrát zápasy.“ Českou reprezentaci hnala za vítězstvími také početná divácká kulisa. „Já osobně jsem nikdy nic takového nezažil, měl jsem z toho super pocit,“ povídá nadšeně sedmnáctiletý gólman.

Důvod ke spokojenosti mělo po vydařeném turnaji také duo reprezentačních koučů David Bruk a Tomáš Martinec. „Určitě je taky mrzelo, že nebyla zlatá medaile, ale podle mě byli spokojení. Většinu z nás chválili, určitě byli rádi,“ myslí si Dvořák.

Kmenový brankář hradeckého Mountfieldu se do akce dostal v duelu se Švédy. Proti silnému soupeři sice česká reprezentace prohrála 3:7, i přesto ale nebyl důvod k panice, šlo o druhý zápas skupiny. „Po první třetině jsem měl dobrý pocit, i když to bylo 1:2, tak jsem si věřil. Potom ale přišly čtyři rychlé góly ve druhé třetině a už to bylo trošku horší. Myslím ale, že jsem zase tak špatný výkon nepředvedl, i když něco jsem možná chytit mohl... Ale nehodnotím to špatně,“ vzpomíná na svůj start hokejista s jedničkou na zádech.

Jak vycházel se svým reprezentačním kolegou, brankářem Lukášem Dostálem? „Známe se už od šestnáctky, vždycky jsme spolu na pokoji. Vycházíme spolu super. Když jedu na reprezentační akci s ním, jsem vždycky rád. Než jsem ho poznal, říkal jsem si, že když je tak dobrý, bude určitě namyšlený. Ale právě naopak. Je to hrozně skromný kluk, který si na nic nehraje,“ říká uznale.

Důležitým faktorem úspěchu osmnáctky bylo bezpochyby také týmové pojetí hry. „Ze začátku to bylo trošku horší, ale jak se blížil turnaj, začali jsme hodně makat a i morálka se zvedla. To bylo u nás taky hodně důležité, protože jsme neměli takové individuality jako předešlá osmnáctka. Museli jsme hrát hodně týmově a myslím, že se nám to povedlo,“ je rád Daniel Dvořák.

Ten je mimo svých brankářských dovedností známý také svými dlouhými vlasy, které schovává pod maskou. Nechybělo však mnoho a mohl o ně snadno přijít. „Byla taková sázka, že když vyhrajeme celého Hlinku, ostříhám se dohola. Takže jsem byl trošku nervózní, ale samozřejmě jsem si přál výhru. Kdybychom vyhráli, co by mi zbylo,“ usmívá se Daniel Dvořák.

Byla nějaká sázka také s hradeckými spoluhráči? „Nikdo moc medaili nečekal, takže tady žádná sázka nebyla,“ směje se. „Měli jsme super partu, všichni se spolu bavili, byla sranda,“ vzpomíná na dny strávené v Břeclavi.