Medaile by byla bomba, říká si Petr Koukal. V Koreji nechce opakovat pražské mistrovství

V 35 letech jste vlastně olympijským nováčkem. Jednoduše – jaké to je?
Samozřejmě trošku zvláštní, ale už jsem byl na nějakých mistrovstvích světa, takže úplně extrémní skok to není. Je tady mnohem větší jídelna, kde člověk všechny ty sportovce vidí, takže si i uvědomuje, že je na olympiádě, když se pak ale dostane do arény, už na to nijak nemyslí.

Vypadá celá akce tak, jak jste si ji představoval, když jste si říkal, že by to jednou možná taky mohlo vyjít?
Popravdě jsem si nemyslel, že bych někdy mohl jet, když na olympiády od roku 1998 jezdili hráči z NHL. Tehdy mi bylo patnáct let a tyhle ambice jsem vůbec neměl. Z toho pohledu je prostě šok, nebo překvapení, že liga letos hráče nepustila. Ale třeba od bráchy jsem už určité věci věděl. Například to, že je ve vesnici McDonald’s zadarmo, v což jsem doufal a nezklamalo mě to.

Takže využíváte i služby zmíněné restaurace?
Samozřejmě jen výjimečně, chodíme tam ráno na kafe a zmrzlinu. Jednou, možná dvakrát jsem ochutnal i cheeseburger (směje se).

Vše závisí na obraně, i Francík chytá výborně

Co říkáte na sbírku medailí a vůbec i dosavadní podporu diváků?
Jsme vždycky rádi, když na nás fanoušci přijdou, každý sportovec se pro svou zemi snaží odvést co nejlepší výkon. Nejsme gigantický stát a každá medaile je obrovský úspěch. Předtím Ester Ledecká nebo teď Karolína Erbanová udělaly medaile, takže obrovská gratulace všem. Za každý cenný kov buďme v České republice rádi, doufám, že i my hokejisti něco dovezeme.

„Něco“ po prvním místě ve skupině určitě visí ve vzduchu. Jak vůbec průběh turnaje hodnotíte?
Vyhráli jsme skupinu, na druhou stranu ne všechno, ale tak 90 % turnaje se rozhoduje ve čtvrtfinále. Když ho zvládneme, tak věřím, že pak jeden z těch dvou zápasů urveme, abychom medaili měli. Už na mistrovství v Praze jsme udělali semifinále a pak prohráli obě utkání v řadě, doufám, že tohle tady nezažiju. Medaili bych si strašně přál. Stejně jako všichni kluci tady, byla by to absolutní bomba.

Jak jste viděl poslední duel se Švýcary?
Vše na takových turnajích závisí na obraně, i Francík (Pavel Francouz) chytá výborně. Se Švýcary jsme sice vyhráli 4:1, ale šancí bylo mnohem více. Doufám, že jsme si góly nechali na čtvrtfinále. Příležitosti, které jsme proti nim nedali, všechny ty tyčky a podobně, by nás mohly mrzet. Snad nám i štěstí půjde naproti a zápas zvládneme, táhneme za jeden provaz jako tým.

Korejci zajímavě fandí. Hokej se přece jen stále učí, takže křičí při každé větší šanci nebo nahození. Jak to vnímáte?
Když jsem na ledě, nevnímám nic. Za kulisu jsme ale samozřejmě rádi, těší nás, když chodí třeba i ostatní čeští sportovci. Doufám, že jim budeme dělat radost i dál, ale že bych nějak vnímal například mažoretky z KLDR, to ne. Vnímal jsem je na rozbruslení, člověk mrkne i během zápasu, ale jinak velkou část stadionu zabírají kromě diváků i televizní štáby. Kapacita tak není nijak obrovská, věřím ale, že nám to půjde a bude šance, aby se na nás přišli podívat i další atleti.

Každá medaile je hezká a stojí pro Čechy za aplaus

Co pro vás prozatím – kromě výher – bylo v Koreji nejlepším zážitkem?
Výhry jsou samozřejmě top. Pak se mi moc líbí Český dům, ten je opravdu hezký a mám z něj radost. Je super, co tady Češi zase předvedli, obě patra jsou krásná.

Jak jste si užil třeba závody Martiny Sáblíkové?
Musím přiznat, že na rychlobruslení jsem byl poprvé v životě, navštívili jsme s kluky i short track. Obě disciplíny jsou naživo velice atraktivní, bylo to hezké překvapení. Když jsme podporovali Martinu, samozřejmě jsme všichni doufali ve zlato, ale každá medaile je hezká a stojí pro český národ za aplaus i radost.

Jak se vám vůbec líbí v zemi a Asii všeobecně? Co lidé, prostředí, místní jídlo…?
Jídelna je obrovská, pro všechny sportovce, a jídla je tam nepřeberné množství. Už po čtyřech dnech ale člověk neví, co si dát, protože je pořád stejné (směje se). Hlavně to ale není dovolená, aby se člověk sbalil a chodil celý den někde venku. Jsme na olympiádě kvůli hokeji, i v Soulu tomu bylo vše podřízeno. Zápasy, tréninky, sem tam jsme zašli na kafe – a vesměs stejně to probíhá i tady. Jak vypadá země, netuším. Tady na vesnici, v centru i na zimáku ale vše probíhá v pořádku, organizace je výborná.