Někdo musí být první, kdo to z 0:3 otočí, věří hrdina večera Radovan Pavlík
Naskočil do páté semifinálové bitvy a znovu na ledě nepobyl ani dvanáct minut. V prodloužení však přišla osudová chvíle. Přihrávka mezi kruhy, nápřah a rána. Vteřina ticha. A pak už jen ohlušující řev haly, kterou zná od malička. Radovan Pavlík se stal hradeckým spasitelem. Odmítl konec sezóny Východočechů a do Třince jasně vzkázal, že se Lvy se ještě musí počítat.
Radovane, jak se zrodila rozhodující akce pátého semifinále? Cingi (Lukáš Cingel) tam výborně napadal, dostal puk a už před tím střídáním mi říkal, ať jedu mezi kruhy, že mi to tam dá. A vyšlo to! Díky bohu.
Jak jste viděl průběh celého utkání? Třetiny postupně gradovaly, my byli rádi, že to takhle vyšlo, a že jsme je ještě v prodloužení přehrávali.
Zatím působíte, pokud použiji fotbalovou terminologii, v roli jakéhosi žolíka, souhlasíte? Kluci to taky říkají. Jsem nesmírně rád, ani jsem nečekal, že to takhle půjde.
Jedeme do Třince, chceme to tam urvat a vrátit sérii domů
Prostoru na kluzišti však mnoho nemáte, o to těžší musí být prosadit se… Užívám si každou chvilku na ledě, dělám pro to všechno a jsem rád za to, že to takhle jde.
Musí se člověk na každé střídání víc soustředit, když nemá tolik času mezi mantinely? Určitě, hrajete méně a chcete odvést co nejvíc práce pro tým. A to teď vychází.
I když vstřelíte jeden z nejdůležitějších gólů v dosavadní kariéře a odvrátíte celému týmu konec sezóny, své povinnosti si jako benjamínek mužstva splnit musíte 🙂 #Pavlík pic.twitter.com/U967fTYdzl
— Mountfield HK (@MountfieldHK) 6. dubna 2018
Jak nahlížíte na to, že jste v sérii dokázali snížit na 2:3? Vnímáme to pozitivně, ale ještě není konec. Jedeme do Třince, chceme to tam urvat a vrátit sérii domů. A pak se uvidí, co bude dál.
Sérii ještě nikdo v extralize z 0:3 neotočil… Někdo musí být v historii první, my to chceme dokázat!
Jaké to je, dát v takovémto zápase rozhodující gól? Celá hala bouří… Je to neuvěřitelný pocit, ještě když tady hrajete od mala, to je sen.
Není kam ustupovat, musíme jet nadoraz
Zdá se, že když máte nůž na krku, hrajete nejlépe, je to tak? A pokud ano, čím to? Asi ano. Dá se to tak říct, možná nám to tak vyhovuje, kdo ví. Čím to je, nevím, snad tím, že už nemáme co ztratit, nemáme kam couvnout. Bylo to 0:3, 1:3, teď 2:3. Není kam ustupovat, musíme jet nadoraz.
Možná začnou kolovat řeči o Pavlících, zachráncích Hradce, Filip zastavil kotouč na brankové čáře, vy jste dal rozhodující gól… Tam jsme utekli hrobníkovi z lopaty. Všichni jsme to viděli a všem se nám zatajil dech. Říkali jsme si sakra, mohlo být po sezóně, zaplať pán bůh, že to tam nespadlo, když to tam vystřelili z první.
Takové momenty ale mohou být právě rozhodující, i v celé sérii, ta se pak celá otočí… Mohl by to být tento případ? Nevím, někdy potřebujete jít štěstí naproti, a to jsme my tentokrát udělali. Jsme nesmírně rádi za to, jak to dopadlo.
V celé ČPP Aréně je všude vidět spousta vzkazů. Četli jste některé? Před zápasem jsme četli snad všechny. Máme je na střídačce, všude, jsme nesmírně rádi, že nás podporují i děti.