Asistent trenéra Pavel Hynek: Mužstvo má kvalitu a sílu. Trápí nás ale venkovní zápasy

Když se vrátíme o pár měsíců zpátky, jaké vlastně byly důvody vašeho přesunu do Hradce Králové?
Na angažmá mě nejvíce lákalo asi to, že jsem po letech mohl oprášit spolupráci s Václavem Sýkorou, se kterým jsem předtím dělal na Spartě a ve Znojmě. Jsem v Hradci spokojený. Vážím si toho, že tady můžu být a pracovat pro tuhle organizaci. Cítím, že má každý rok vysoké ambice a člověk jde každý den na stadion s tím, že chce něco uhrát. Není to jen o tom být u hokeje, ale cítím ambice a věřím, že sezónu dokážeme otočit v to, abychom něco uhráli a na konci byli spokojeni.

S tím se pojí i tlak, který je na členy trenérského týmu enormní. Jak se s ním vyrovnáváte?
Někomu tlak může vadit, mně ale určitě nevadí a chyběl by mi. V seniorském hokeji jsem dlouho a na tohle jsem si už nějak zvykl. Člověk se naučí chodit po hraně a tenkém ledě, je to adrenalin do života.

Chemie mezi všemi trenéry funguje na výbornou

Když už je řeč o trenérském týmu, ten v Hradci je relativně rozsáhlý. Věděl jste, pokud pomineme Václava Sýkoru, do jakého prostředí jdete?
Tomáše Martince znám z působení v Litvínově a Ústí nad Labem, takže to nebyl krok do neznáma. S Michalem Tvrdíkem jsme se blíž poznali až v Hradci.

Už jste stihl se všemi najít společnou řeč?
Nechci, aby to vyznělo jako klišé, ale spolupráci se všemi si pochvaluji, je výborná. Myslím si, že se vzájemně obohacujeme. Někdy až pitváme každý trénink a zápas do největších detailů. Vždycky, když je širší realizační tým, je důležité, aby spolu trenéři vyšli lidsky. A to si myslím, že v našem případě platí. Chemie mezi námi funguje a zažijeme i spoustu srandy. Kolikrát si musíme i zavřít dveře, aby kluci neslyšeli smích, špičkujeme se a podobně. Samozřejmě se občas taky neshodneme, navenek ale musíme vystupovat jednotně, jako jeden muž. Výměna názorů probíhá za zavřenými dveřmi. To je nejdůležitější.

Můžete upřesnit, komu přesně přísluší jaká role?
Co se týče rolí, Michal Tvrdík sestříhá video a připraví podklady pro rozbor před zápasem. Sestříhá třeba poslední dva zápasy soupeře, nebo když chceme něco speciálního, například přesilovky. Pak si k tomu ve čtyřech lidech sedneme a dvě hodiny se projíždí rozbory a připravuje porada, která ve finále má sedm osm minut. Chceme, aby nebyla delší než patnáct minut, protože si myslím, že po nějakých deseti minutách u kluků opadá pozornost. Pak jsou věci jako statistiky kolem a plánování tréninkového procesu. To vždycky děláme ve třech s Tomášem a Vaškem, rozebíráme každé cvičení. Ať to vede kdokoliv, vždy je to kolektivní práce, kterou ještě ráno před tréninkem rozebíráme. Během zápasů posílá Vašek útočníky, já beky. Tomáš je v pohybu mezi námi, hlídá soupeře. Konfrontujeme názory a přenášíme je na hráče. Kolikrát z tribuny přijde třeba i Michal Tvrdík, aby nám ukázal nějakou věc, která nám může ze střídačky utéct. Určitě bych neměl zapomenout na Mariána Vodu, který dělá kondičního trenéra a stará se o kluky před nástupem na led a po něm, případně řeší zranění, a Roberta Horynu, trenéra brankářů.

Pojďme se ještě vrátit před samotný začátek sezóny, kdy Hradec v rámci přípravy pořádal turnaj Mountfield Cup. Jak jej zpětně hodnotíte?
Je to stejně jako třeba Liga mistrů výborná konfrontace například pro mladé hráče, kteří ještě nedosáhli na reprezentaci a mají ambici jít někdy hrát do zahraničí. Vidí, jak jsou ty týmy silné, a kdyby tam měli jít jako cizinci, musí být na ledě vidět a hrát v prvních dvou řadách. Myslím, že pro přípravu jsme měli parádní soupeře. Jediné, co mi vadilo, že turnaj byl na přelomu období, kdy jsme byli na ledě teprve druhý týden. Hrálo se to tak kvůli ruským celkům a změnilo nám to přípravu. Během druhého týdne na ledě, kdy jsme se rozjížděli, dávali dohromady a potřebovali trénovat kondici a objem, jsme se spíš takticky připravovali. Pak jsme sehráli tři těžké zápasy ve třech dnech a týden se z toho dostávali.

Spengler Cup? Velká prestiž a svátek hokeje

Takže z trenérského pohledu to přineslo i určitá negativa? S celkovým vítězstvím jste ale museli být spokojení, ne?
To je jedna věc, trenérský pohled, ale pro nás to jinak byla výborná mezinárodní konfrontace. Myslím, že jako mužstvo jsme šli do těch zápasů s velkým respektem. Top mužstva z KHL přece jen byla o tři týdny déle na ledě. Podle mého jsme utkání odehráli na hranici našich možností, až na krev. To, že jsme dokázali vyhrát, byla třešnička na dortu. Na to se ale historie neptá. V září se hodí první extraligové buly a všechny už zajímají jen výsledky v soutěži, ne to, že jsme vyhráli Mountfield Cup. Musím ale říct, že akce to byla parádní, i divácky se vydařila, protože na zápasy byl plný stadión.

Hradec vyjma Mountfield Cupu letos čeká i další prestižní turnaj – prosincový Spengler Cup. Co od něj očekáváte?
Je to prestižní turnaj, který má v Evropě obrovské renomé. Tradicí je to zkrátka top akce. Úspěch je jenom to, že Hradec vůbec dostal pozvánku. Samozřejmě tam chceme uspět, ne propadnout. Když se člověk podívá na výsledky českých týmů za posledních deset let, moc se tam toho uhrát nepodařilo, konkurence je obrovská. Navíc každý tým na turnaj posílí v podstatě o jednu pětku a točí to tam. Rozhodně nás nečeká nic lehkého. Člověk až na místě zjistí, jak je to těžké a prestižní. Turnaj jsem zažil i osobně, Vašek, myslím, dokonce dvakrát. Je to parádní akce – prostředí, kulisa, organizace. Každý zápas bez ohledu na to, kdo hraje, je vyprodaný. Je to svátek hokeje, ale také strašně těžký turnaj. Už jenom tím, že ve třech dnech hrajete tři zápasy. Musíte mít široký kádr a kvalitu.

Spengler Cup ale přinesl problém v podobě nutnosti přesunu některých extraligových zápasů. Jak jste se popasovali s touhle komplikací?
Najít jiné místo pro přesunutí zápasu je obtížné. Není to tak, že si můžeme vybrat podle toho, jak se nám to hodí. V jednom případě nám dokonce termín vybralo vedení extraligy. Po bitvě je každý generál a teď si třeba říkáme, že kdybychom věděli, jak velká bude v říjnu marodka, přesunuli bychom zápasy až na leden nebo únor. Ale byli jsme rádi, že jsme vůbec nějaké náhradní termíny našli, na to se nemůžeme vymlouvat. Na druhou stranu během marodky zase dostali příležitost kluci, kteří jsou někde mezi áčkem a farmou. Nepropadli, šanci chytili za pačesy. Podle mého to i tým více semklo. I když jsme nehráli na krásu, některé zápasy jsme ubojovali.

Co zatím říkáte na výsledky Hradce v letošním extraligovém ročníku?
Těžká otázka. Myslím, že mužstvo je dobré, má svoji kvalitu a sílu. Od léta z něj cítím chuť pracovat. Už v přípravě jsme si dokázali, že jsme schopní podat dobré výkony a hrát dobrý hokej. Máme ale obrovský propad mezi zápasy doma a venku. Ani to není o sestavě v daném utkání. Je to zásadní problém, který nás trápí. Věděl jsem, že historicky v Hradci jsou trochu problémy s venkovními duely, a musím říct, že mě ta rozdílnost výkonů doma a venku i tak hodně překvapila. Venku musíme hrát s mnohem větším nasazením, urputností, bojovností, obětavostí, jezdit po zadku. To, co nás zdobí doma, venku předvádí půlka mužstva, druhá polovina se někde schovává. Venku prostě musí hrát všech dvacet lidí – ať se daří, nebo ne.

Derby je vyhrocené nejen ve sportovní, ale i historické rovině

Je naopak něco, co vás pod Bílou věží příjemně překvapilo?
Překvapila mě podpora fanoušků, v jakém počtu na domácí zápasy chodí a jakou dokážou vytvořit atmosféru. Když jsem sem jezdil jako soupeř, tak mi to nikdy až tak úplně nepřišlo. Ale teď musím říct, že domácí zápasy si strašně moc užívám. Stadion žije, kotel pracuje, člověka to vtáhne. Musíme pořád vyhrávat, abychom si lidi udrželi!

S tím souvisí i blížící se východočeské derby, které je na programu už ve středu. Jak zápasy s Pardubicemi vnímáte? Zažil jste ve své kariéře něco podobného?
Myslím, že ne. Musím říct, že jsem zažil pražské derby, kde to vždycky bylo hodně vyhecované. Ale přišlo mi, že to je stále pouze v takové sportovní rovině. Východočeské derby je trochu jiné. Když jsem působil v Pardubicích, ani jsem si rivalitu s Hradcem neuvědomoval. Sahá vlastně hluboko do historie – Hradec byl krajské město, Pardubice byly v podstatě pod ním. Přijde mi třeba trošku srandovní, že se oddělil Pardubický a Hradecký kraj. Takže to není jen ve sportovní rovině, ale i historické. Podle mě je pak derby díky tomu více vyhrocené nejenom o sportovní stránku, ale i o rovinu jakési minulosti. Nevím, jak to prožívají v Pardubicích, ale tady je to hodně silné. Derby se teprve blíží, ale náboj z něj už cítím teď. To je na sportu to krásné a derby pro nás bude zase speciální zápas. Určitě přinese emoce na obou stranách.