I za jeden vstřelený gól jsem moc rád, pochvaluje si Jiří Šimánek
Jak lépe nastartovat svůj tým než vstřelenou brankou při vlastním oslabení? Sedmatřicetiletý matador Jiří Šimánek šlápl do pedálů, přebruslil vracející se obránce a dělovkou pod horní tyč nastartoval Lvy v cestě za třemi body. Hráč s populárním číslem dvacet dva nastoupil po svém nedávném zranění ke třetímu duelu a prokazuje zlepšující se formu, neboť proti Vítkovicím byl rovněž vyhlášen nejlepším hráčem utkání na straně Mountfieldu.
Po bezbrankové úvodní třetině jste byli ve druhé dvacetiminutovce pod tlakem, ale přesto jste dali důležitý první gól...
Bylo to vyrovnané utkání a my jsme domácím odskočili v oslabení. Dostali gól v přesilovce, což nebylo pro jejich psychiku nic moc. Pak jsme naopak dobře sehráli naši přesilovku. Měli jsme v ní tlak do brány a rázem jsme vedli 2:0.
Když jste ujel při vlastním oslabení, věděl jste dopředu, že budete kousek za modrou čarou zakončovat?
Střílel jsem, protože jsem viděl, že obránce mě už křižoval. Chtěl jsem to dát tam, kam jsem to dal, a to mě na tom těší nejvíc.
Hokejisté Vítkovic hrají o pozici v desítce, ale v zápase byli hodně nervózní a přesilovky se jim moc nedařily, souhlasíte?
My jsme oslabení, včetně toho tři na pět, sehráli docela dobře. Podle mého názoru tam měli málo střel, ale samozřejmě nevím, jak to mají sehrané. Dávají si to před brankoviště, tak jako při jedné z posledních akcí, kdy jsme tam už leželi.
Výbornými výkony vás také drží Ondřej Kacetl. Ve chvílích, kdy jste to nejvíc potřebovali, z něj mnoho střel nevypadávalo, že?
Bylo tam pár těžkých střel, kdy Vítkovičtí byli vždy okolo. Přes Kácu to ale nevypadlo, což bylo důležitý.
V závěru jste měl šanci přidat druhou branku, kdy jste střílel při vítkovické power-play na prázdnou bránu, ale nedal jste.
Střílel jsem na prázdnou bránu a netrefil. Samozřejmě to zamrzí, protože jsem si mohl gólem zase trochu zvednout sebevědomí, ale jsem rád i za jeden. Naštěstí to nevadilo.