Je to čest. Klubový hokej je přece jen jiný, hodnotí Turnaj pěti zemí Aleš Krátoška

Kvalitně obsazený turnaj, na kterém byli k vidění i někteří hráči z nedávného mistrovství světa v Buffalu, hostila hradecká ČPP Aréna ve dnech 14. – 18. února. Vítězi se stali Švédové, druhé místo brali svěřenci Václava Varadi a bronz urvali Finové, přičemž všechny tři celky měly v konečném zúčtování totožnou bilanci tří výher a jedné porážky. Čtvrté místo zbylo po triumfu nad Němci výpravě helvétského kříže, poslední skončili po kvartetu jasných ztrát naši západní sousedé.

Češi po úvodním zisku 4:2 nad Švýcary předvedli perfektní výkon i proti Finům, které přehráli 3:0, a s chutí si zastříleli s Němci, jež rozdrtili 9:2. Dobře pracující stroj se zasekl pouze v bitvě se Švédskem. Domácí výběr si dokonce mohl dovolit prohru až o dvě branky a stále by bral zlato, nechal však seveřany skórovat v čase 59:57 za stavu 3:5 i pošesté, čímž ze stezky k první pozici nadobro sešel. Druhá příčka je nicméně stále úspěchem, navíc se v Hradci začal tvořit obraz sestavy pro prosincový šampionát juniorů.

Nejlepší zápas? Po všech stránkách proti Finům

Účastníky turnaje měl z první ruky i zmíněný hradecký trenér. „Věděli jsme, že Švédsko a Finsko budou mít nejvyšší kvalitu, i Švýcaři měli tu svou. Nejlepší výkon, který se klukům povedl opravdu po všech stránkách, jsme předvedli právě s Finy. Zápas měl velkou úroveň, měli jsme radost. Odpovídá i výsledek,“ popisuje Aleš Krátoška heroický výkon proti zástupcům země tisíce jezer. Výhra potěšila o to víc, že vedení z 34. minuty si Češi po zbytek zápasu, především ve třetí části, zkušeně hlídali a už nepustili.

Během bojů na východě Čech však museli spolknout i hořkou pilulku. Potenciální zlatou radost, o které už byla řeč, tři vteřiny před konečnou sirénou zapověděl zásah Johana Södergrana. „Nevím, čím to bylo, ale zápas proti Švédům se nám vůbec nepovedl. Soupeř hrál daleko lépe, od desáté minuty do konce druhé třetiny, nás držely jen přesilovky. Z gólu ke konci jsme byli smutní, ale i takové padají, to je hokej. Den nato s Němci už šlo zase vidět, jak moc kluci alespoň druhé místo chtějí,“ hodnotí sám bývalý útočník.

Je to velká šance, moc si jí vážím

Zkušenost z vedení české devatenáctky lodivod Mountfieldu HK vítá. Co bylo vůbec jeho hlavním úkolem? „Měl jsem na starosti obránce a oslabení. Samozřejmě, když jsem viděl nějakou chybu třeba u útočníka, snažil jsem se pomoci také,“ popisuje. „Moc si vážím, že můžu u juniorské reprezentace být. Je to pro mě velká šance i zkušenost. Na mezinárodním poli člověk pozná trošku jiné věci, klubový hokej je přece jen jiný. Myslím, že pro každého trenéra je tohle čest,“ vypráví třiačtyřicetiletý kouč.

Při zápasech Východočechů se často neubrání emocím, je do hry naplno ponořený, což bylo vidět i nyní. „Na této úrovni už jsou hráči přece jen dospělí a trenéři si často udržují linii profesionalismu, jak to třeba vidíme v televizi na olympiádě. U mládeže to ale bez emoční stránky nejde. Je tady spousta kluků, u které nejsou podpora a povzbuzení špatné. Třeba i ve třetí části proti Švédům jsem chtěl klukům pomoci, impuls tam byl a naše hra byla lepší. Jinak to ale nebylo potřeba, kluci věděli, co chtějí,“ říká Aleš Krátoška.

Hradecká stopa v reprezentaci juniorů

Kromě zmíněného trenéra se na sledovaném turnaji objevili i tři mladíci z hradecké juniorky. Ke všem duelům nastoupil obránce Michael Gaspar, ve třech startoval útočník Filip Jirásek, výrazně však o sobě dal vědět především forvard Jaroslav Dvořák. Ten byl k reprezentaci povolán dodatečně a ve dvou střetnutích se Švédy a Němci si připsal stejný počet zásahů. „Chtěl jsem se ukázat, góly jsou jenom odměna,“ zhodnotil své výkony brzy devatenáctiletý střelec Lvů.

Výsledky Turnaje pěti zemí