Ohlasy k zápasu
čt 18.8.2016 | Klára Petrásková, Jan Vavřina

Jindřich Barák o svém prvním gólu ani nevěděl. Neviděl jsem na bránu, směje se

První venkovní zápas mají Hradečtí za sebou a stejně jako ve čtyřech domácích případech, i tentokrát se mohli radovat z vítězství. Do litoměřické sítě totiž poslali celkem pět přesných zásahů, přičemž soupeři povolili jeden, a letní vítěznou šňůru tak prodloužili již na pět výher. Jedním ze střelců se stal i Jindřich Barák, pro kterého byla trefa z patnácté minuty první v hradeckých barvách. Celkově jde o třetí bod ze čtyř zápasů pro mladého beka.

Proti Litoměřicím jste si připsali již pátou výhru v řadě. Jak jste se čtvrtečním výkonem spokojeni?
S první třetinou jsme určitě spokojeni, v té druhé to bylo taky celkem dobrý. Pak jsme začali trochu vymýšlet, ale nakonec jsme zápas celkem v pohodě vyhráli. Musíme dál postupovat stejnými kroky a tvrdě trénovat, ať máme další odměnu.

Ze začátku měly herní převahu Litoměřice, kolem desáté minuty ale nastal zlom. Co podle vás může za pomalejší vstup do utkání?
Bylo to od nás trochu ospalé. Nevím, jestli to nebylo třeba tréninkem, protože před zápasy máme pořád trošku vyšší dávky. Potom jsme se rozkoukali, rozjely se nám nohy, začalo to tam padat a byli jsme zpátky.

Zkoušíme, kdo si s kým sedne, jestli je tam nějaká chemie

V patnácté minutě jste vstřelil svůj první gól v hradeckém dresu, kotouč z brány ale rychle vyletěl a Richard Jarůšek ho dorážel zpátky. Věděl jste hned, že gólem skončila už vaše střela?
Tam mi to skvěle dal Šimi (Jiří Šimánek), který obkroužil bránu, a já střílel z první. Myslím, že protihráči prošel puk mezi nohama. Neviděl jsem na bránu a jenom jsem pak viděl Ríšu Jarůška, jak to doklepává. Tak jsem myslel, že to dával on, ale říkal: „Ne, to jsi byl ty.“ (usmívá se)

Poslední dvacetiminutovku jste odehráli jen na tři lajny. Bylo to proto, abyste se dostali více do hry?
Myslím, že ve hře jsme byli, ale je pravda, že ve třetí třetině jsme se do toho dostali ještě víc. Kluci si oddychli… příště to bude zase někdo jiný.

Každý z duelů, do kterého jste zatím nastoupil, jste odehrál po boku jiného obránce. Hrálo se vám s některým z beků líp než s ostatními?
Mně se hraje dobře se všemi. I když nastoupím třeba s juniorem, tak se mi bude hrát dobře. Je to v pohodě, zkoušíme, kdo si s kým sedne, jestli tam je nějaká chemie.

Hrát proti našim brankářům? Zpočátku to bylo docela vtipný

Nad rámec klasického zápasu jste si na závěr vyzkoušeli prodloužení a nájezdy, příliš se vám ale nevyvedly. Mohlo za to i teplo v hale?
Led už byl špatný (usmívá se). Ale zkusili jsme si to, abychom měli i nájezdy do ligy připravené. Vždycky je to loterie.

Za Litoměřice chytali brankáři Jaroslav Pavelka a Patrik Rybár, kteří normálně trénují a hrají za Hradec. Jaký to byl pocit, že z nich najednou byli vaši soupeři?
Zpočátku to bylo docela vtipný, ale jak se vhodí úvodní buly, člověk přestane vnímat, že tam stojí já nevím kdo, a začne se soustředit na zápas. Ale vtipný to bylo.

Ovlivnila klání skutečnost, že Stadion je partnerským klubem Mountfieldu?
Určitě ne, je to zápas jako zápas. Samozřejmě všichni víme, že to je partnerský oddíl a nějakým způsobem s Hradcem spolupracuje, ale asi je to jedno, jestli hrajeme třeba proti Kometě nebo proti Litoměřicím. Je to utkání jako každé jiné.