Play off nebudeme hrát automaticky, je třeba jít krok za krokem, říká Peter Draisaitl

Ze všech stran se zatím ozývá, že kádr Hradce je hodně nadupaný...
Možná, že máme na papíře, neřekl bych nejlepší, ale nejtalentovanější tým, jaký jsme za poslední roky měli. Všichni ale víme, že to koneckonců nic neznamená.

Odpovídá sestava vašim osobním preferencím?
To je zásadní myšlenka toho, proč jsme co a jak dělali. Na papíře je tým víceméně poskládaný, takže teď už nám hra a výsledky ukážou, na jaké cestě jsme a jestli budeme potřebovat nějaké úpravy. Jako každý rok je příprava dlouhá, v září ale vše začíná od nuly a řeší se den po dni.

Na marodce je ale celkem dost hráčů. Budou všichni fit do startu ligy?
Nevím, doufám. Máme tam kluky, co se doléčují, jako Rasty Dej, Roman Kukumberg, Jirka Vašíček, ve čtvrtek se zranil Boby Jank, snad nic vážného. Je tady ještě Jarda Bednář, který hrál po dlouhé době první zápas, Adam Courchaine by měl být v pořádku, ale taky mu chybí tři čtyři týdny přípravy, takže tam na nás práce ještě čeká.

Dostal jste jinak už do týmu takovou formu, jakou potřebujete?
Určitě ještě nejsme ve stoprocentním rozpoložení. Pro nás to bude dlouhodobý proces, dostat z týmu maximum, a do té doby musíme bojovat.

Herní styl se ale přece jen viditelně pozměnil, například v přesilovkách, souhlasíte?
Každopádně je to vidět. Přesilovky jsme malinko změnili, v přípravě jsme to většinou hráli na jednoho beka a čtyři útočníky. To vše potřebuje ještě vypilovat. Hlavně ale nepotřebuju přesilovku, když vedeme pět nula, potřebuju ji, když prohráváme nula jedna nebo když se s její pomocí dostaneme zpátky do zápasu. Jak to vypadá, není až tak rozhodující, ale musí nás to pozitivně ovlivnit.

Stále zůstaneme věrni týmovému pojetí hokeje

V minulých ročnících se vám dařilo více v základní části než ve vyřazovacích bojích. Budete v nadcházející sezóně chtít tento jev obrátit?
To je nebezpečná myšlenka. Pokud si myslíš, že se automaticky podíváš do play off, tak se třeba na konci nepodíváš nikam. Takže to musíme brát pěkně krok za krokem, nejdříve se postarat o vstup do soutěže, vývoj týmu přes sezónu...

Myslíte, že by posily mohly k větší produktivitě takzvaně nakopnout i zbytek kádru?
Jenom proto, že přijde Jarda Bednář, ti hráč, který dává pět gólů za sezónu, nedá najednou dvacet pět, takhle to nefunguje. Nakoupili jsme určitou kvalitu s ohledem na zlepšení přesilovek, respektive produktivity celkově. Ale pozor! Dost se o tom mluví, avšak zase tak světoborné to není. Pořád budeme Mountfield a budeme dbát na to, abychom hráli solidní, stabilní a týmový hokej.

Brian Ihnačák zatím vypadá hodně slibně. Byl to hráč, kterého jste chtěl čistě osobně?
To bych neřekl. Komunikujeme s ním už dva roky. Před sezónou 2014/15 jsme se museli rozhodnout, jestli vezmeme Briana, nebo Romana Kukumberga, rozhodli jsme se pro Kuka. V létě jsme se tak nějak začali zase bavit a vyšlo to. Podle mého Brian, jako každý hokejista, který přijde do nové ligy a hlavně nového týmu, bude potřebovat svůj čas na adaptaci, ten mu pochopitelně dáme. Extraliga není zrovna jednoduchá, v Evropě se docela podceňuje, ale zas tak snadná není. Nicméně si myslím, že Brian by měl v Hradci být velmi platným hráčem.

Tým se nezměnil jen z hlediska hráčů v poli. Vaším novým asistentem je Tomáš Martinec. Jak se vám s ním spolupracuje?
Toho chlapa si strašně vážím. Na stadiónu je dennodenně, nevím, jestli tam i spí (usmívá se). Odmaká spoustu práce, je to pozitivní člověk. S mládeží dokázal velké věci, je to fakt výborný chlap. Jednou bude velmi, velmi (důrazně) dobrý trenér!

Za pobyt syna v Hradci jsem moc šťastný

Během srpna v Hradci trénoval i váš syn Leon. Byl spokojený s tím, čeho se mu v Hradci dostalo?
Leon byl fakticky nadšený. Ale on tu byl hlavně pro to, aby se připravil na sezónu. Domluvil se s Mariánem Vodou, že ho připraví a bude s ním trénovat. Pět týdnů tady Leon byl, dostal pěkně zabrat, ne vždycky mu z toho bylo dobře (směje se). Takže si to strašně chválil, a teď si musí jít zase po svém.

Uvidíte se spolu během sezóny, chystáte se za moře?
To by muselo vyjít, spíše se nechystám. Bohužel se často nevidíme, proto jsem si moc vážil pěti týdnů, které v Hradci strávil se mnou. Protože to bylo po dlouhých letech, kdy jsme se viděli více než dva dny, takže to byl krásný čas.