Přeji si, abychom byli semknutí jako vloni, říká Peter Frühauf
V pondělí načali královéhradečtí hokejisté další část letní přípravy, tentokrát už vyměnili běžecké tretry za brusle. Na ledové ploše v malé hale nechyběl ani jeden z pilířů defenzivy, Peter Frühauf, který se v rozhovoru rozpovídal o prvním tréninku po letní pauze, o cílech pro nadcházející sezónu nebo také o rodině, do které nedávno přibyl nový přírůstek.
Jaké jsou pocity po prvním tréninku na ledě? Hrozné. První týden je vždy hrozný. Nikdy jsem nebyl ten, který by si po pauze obul brusle, a hned mu to šlo. Vždycky se na začátku tak týden trápím a letos to nebude jiné. Ale to je běžná rutina, od toho úvodní tréninky jsou. Člověk se taky občas pobaví, když to někomu nejde, smekne se nebo mu odskakují puky, jako třeba mně hodněkrát. To ale časem přejde, jak si tělo zase navykne na správný režim.
Dostali jste se už k vyzkoušení pozměněných pozic modrých čar? Ještě ne. Člověk se musí nejdřív naučit vůbec stát na bruslích, po těch měsících je to docela problém. Je jako dítě, když se učí chodit. Vůbec jsme se nezaměřili na ta pásma, to přijde časem, máme dva měsíce do startu ligy. Ale je pravda, že letos určitě budeme muset věnovat více času nácviku herní činnosti. Hlavně střední pásmo a přechod přes něj bude problém. Ale jak už jsem řekl, na to bude ještě čas. Teď se musí sladit hlava s tělem, zvyknout si na jiný pohyb, než jaký se dělal přes léto.
Bude v této souvislosti těžké změnit způsob hry, na který jste zvyklí už několik let? Může toto zamíchat celkovým pořadím? To je otázka spíše na trenéra, já mám jen licenci „C“ (usmívá se). On to bude muset zanalyzovat. Uvidíme, nakolik se bude muset celkový systém překopat. Trenér už avizoval, že má v hlavě představu a určitě se tomu budeme hodně věnovat. Jestli může dojít ke změnám v pořadí, je těžké určit. Podmínky jsou pro všechny stejné.
Chci, aby týmová bublina, kterou zde máme, byla pořád pevná!
Jak vypadají plány na následující dny? V podstatě to bude vypadat podobně. Zaměříme se na techniku bruslení, postupně přibudou také kondiční cvičení. Člověk sice trénuje dva nebo dva a půl měsíce na suchu, ale pohyb na ledě je úplně jiný. Tělo si tím, že přes léto běháme a skáčeme, odvykne, takže je potřeba si zase zvykat na bruslení. V období startu přípravných zápasů se začneme věnovat i dalším věcem – rozehrávkám, systémovým věcem. Teď je to čistý dril.
Vloni jste zažili úspěšnou sezónu. Jaké jsou osobní a týmové cíle do té nastávající? V první řadě přeju týmu, aby nám to, jaká jsme parta, vydrželo. Aby noví chlapci zapadli a cítili se tu dobře stejně jako my, když jsme sem přišli, a byli jsme tady smíšení ze dvou mužstev. Necítili jsme žádnou nenávist ani to, že někomu bereme práci. Chci, aby se to semklo jako vloni, když jsme se stěhovali. V létě nás bylo přes padesát a nevěděli jsme, co bude, jestli nás fanouškové přijmou. Chci, abychom přesně tady pokračovali. Aby ta bublina, kterou zde máme, byla i nadále pevná a abychom v této bublině šli zase celou sezónu a zkusili být v závěru o něco výš.
Měli jste dvoutýdenní osobní volno. Jak jste ho strávil? Jen poupravím, že osobní volno se vždycky zkrátí na nějakých pět, šest dní, což je maximum toho, co si člověk může dovolit bez tréninku. Jinak je stále potřeba minimálně jednou, dvakrát denně trénovat, takže si nelze dovolit delší dovolenou. Volno jinak bylo skvělé, protože člověk nechodí na zápasy, necestuje, pouze si odtrénuje denně tři, čtyři hodinky a zbytek času stráví doma s rodinou. Jsem ale samozřejmě rád, když se vrácím na led a začínají zápasy.
Synek je zlatý, čekáme na první zoubek a slůvko
Během loňského ročníku se vám narodil syn. Je náročnější starat se o něj, nebo dřít v posilovně? Náročné je hlavně kojení. Prsa mám už vytahaná a mléko pořád neteče (směje se). Zabrat to dává, hlavně v noci. I když kolikrát nevstávám a ani nevím, co se dělo. Jinak se zapojuji do všeho, jak se jen dá. Snažím se mu domluvit, když si myslím, že neposlouchá. Když je moc upovídaný, tak ho nějakým způsobem umravním, protože kázeň musí být (opět se směje). Teď vážně – musím zaklepat, je zlatý, všechno je v pořádku. Čekáme na první zoubek a slovíčko. Doufám, že to bude brzy.
Bude to táta, máma nebo hokej? Táta i máma jsou hokejisté, takže možná to bude hokej (usmívá se). Asi máma, ta si vytrpěla těhotenství a porod, stará se o něj nejvíce, takže ať je to ona, ať má radost.
Proběhl už nákup malé hokejové výstroje? Nebo se nechystá kráčet v tatínkových stopách? Doma jsme se dohodli, že bude baleťák (usmívá se). Nějaké ty cvičky máme, stejně tak legíny. To je standardní výstroj, která nestojí mnoho. Ale uvidíme jak dále, jestli se z něj nestane třeba operní zpěvák, protože hlas má po mamince (směje se).