Příchod do Hradce mi dal chuť do dalšího hokeje, přiznává Radek Smoleňák
V play off byl tahounem mužstva z města pod Bílou věží. Nastřádal v něm nejvíc bodů i branek z týmu. Jeho gól rozhodl čtvrtfinále s Libercem, další trefou protáhl sérii s Třincem. Radek Smoleňák bojoval za Hradec na brankovištích soupeřů a zaznamenával neskutečně důležité zásahy. Ani jeho přínos však Mountfieldu HK na lepší než 4. místo v této sezóně nestačil. A s takovým výsledkem jeho bojovník spokojen není.
Radku, jaké jsou pocity krátce po konci posledního zápasu v sezóně? Je to takový mix. Samozřejmě ohromné zklamání, protože ty cíle, jak týmové, tak mé osobní, byly někde úplně jinde. Ale zároveň mi něco vzadu říká, že jsem pyšný na to, jak jsme to odehráli. Ať už šlo o sérii s Libercem, kterou jsme zvládli, nebo ty poslední zápasy… Bylo vidět, že jsme hráli dobře, byla znát síla mužstva. Bylo fajn vidět charaktery jednotlivých kluků, když jsme se semkli. To bylo určitě pěkné. Ale ten výsledek neodpovídá tomu, za čím jsem sem přišel a co jsme všichni chtěli.
Kde se série lámala? Už po prvních třech porážkách? Prohrávali jsme 0:3. To bylo těžké, ale pak jsme odehráli dva super zápasy, stejně tak ten poslední. Myslím, že jsme si to i stoprocentně zasloužili. Lámalo se to v tom, že jsme měli problém dávat góly. Když se podíváme na všechny zápasy, které jsme odehráli, tak my snad nedali víc než dvě branky, což je těžké. Spoléhat na to, že nám to všechno Páťa (Patrik Rybár) s Jarynem (Jaroslavem Pavelkou) vychytají… Je fakt, že jsme viděli, že nám opravdu pomůžou, ale nemůžeme v ně věřit každý zápas a doufat, že díky nim to vyhrajeme. Myslím, že jsme jim měli určitě víc pomoct.
V Hradci mi to dalo spoustu zážitků a chuť do dalšího hokeje
Dokázali jste odvrátit dva mečboly soupeře a nebylo daleko k tomu, abyste mu sebrali i třetí, že? Tam byla ohromná škoda druhé třetiny, kdy jsme měli desetiminutovku, kde jsme mohli něco dát, ať už Látoš (Martin Látal), Cingi (Lukáš Cingel) i já jsem tam měl šance. Bylo jich tam hrozně moc, kdybychom tam dali dva tři góly, tak bychom se teď bavili jinak. Byla to škoda, protože jsme hráli dobře, stejně tak ve třetí třetině, kde jsme měli příležitosti. Jak jsem řekl, je to o tom, že jsme nedávali góly a to nás ve finále stálo sérii.
Bolí to o to víc, že sérii rozhodla taková nezvyklá branka? Odraz od brusle sudího… Já to úplně přesně neviděl. Určitě toho rozhodčího nepochválím (usmívá se). Ale zase nepůjdu někam mlátit hokejkou, prostě se stalo. On to ve finále nějak trefil, my měli štěstí kolikrát předtím, když jsme dávali takové góly, teď dali takový oni, bohužel. Ale do prodloužení jsme nemuseli vůbec dojít, kdybychom to rozhodli ve druhé třetině.
Přišel jste sice v průběhu sezóny, přesto, jak byste ji hodnotil? Já se vrátil po několika letech a pořádně jsem ani nevěděl, co od toho mám čekat. Ale byl jsem z toho nadšený, jak z party, tak z toho, jak jsme hráli. Ohromně mě to bavilo, dalo mi to spoustu zážitků a chuť do dalšího hokeje. Určitě jsem neudělal chybu, jsem rád, že jsem se rozhodl, jak jsem se rozhodl, protože mě tu opravdu každý den bavil, ať už to byly tréninky, zápasy. Měli jsme super partu, která fungovala, nonstop jsem se bavil, opravdu od startu do cíle to byla super jízda.
Jarda Bednář? Jeden z top pěti hráčů, se kterými jsem kdy hrál
Jak jste si užíval interakci s fanoušky? Fanoušci byli super, byla to paráda. Samozřejmě bych s nimi radši slavil za čtrnáct dní někde na náměstí. Nedali jsme jim to, co chtěli, ale i přesto za námi stáli a děkuju jim za to, že utráceli své peníze za to, aby nás podporovali. Toho si hrozně ceníme, že s námi byli na zápasech venku i doma, patří jim ohromný dík.
Svou kariéru ukončil po posledním zápase Jaroslav Bednář. Jaké bylo zahrát si s takovýmto borcem? Pořádně nevím, kde začít. Byl to zážitek ve všem, ať už mimo led či na něm, v kabině, na střídačce. Takový hokejista se nerodí každý týden, je výjimečný v tom, co dělá. Kdykoliv má puk, udělá něco, co ostatní neudělají. Je to jeden z top pěti hráčů, se kterými jsem kdy hrál. Byl to zážitek. Je to super kluk, se kterým jsem si rozuměl a hrozně jsem se s ním nasmál. Byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem sem ve finále přišel. Jak jsem říkal, ta jízda byla super.
Pod Bílou věž jste přišel na hostování, už víte, jak to s vámi bude dál? Vůbec. Já jsem, upřímně řečeno, ani nic řešit nechtěl, dokud neskončíme. Protože jsem nechtěl hlavu zaplňovat nesmysly, které nejsou podstatné, pro mě bylo podstatné to, abychom vyhrávali a postoupili co nejdál. S tím jsem se probouzel, to kde budu hrát příští rok, se vyřeší nějak časem.