Rastislav Dej: Doma je třeba sbírat body a nekoukat na to, kdo přijede
Hodně povedené a bodově plodné období zažívá Rastislav Dej. Ten v předcházejících pěti duelech nasbíral tři body za tři branky, v posledním zápase starého a v prvním zápase nového roku byl dokonce jediným hráčem Mountfieldu, který se na domácím ledě trefil do černého. To se mu sice nepovedlo v pátečním klání se Zlínem, i tak byl ale hodně platným hráčem Kýhosovy družiny.
Proti Zlínu se jako klíčová ukázala být první část. Přestože jste nevyužili celkem dost šancí, na jejím konci jste zvládli obrátit skóre...
Nějaké šance v přesilovkách byly, jsem ale hlavně rád, že jsme ještě v první části otočili výsledek. To bylo podstatné pro celý vývoj zápasu. Dalších čtyřicet minut se to s námi v podstatě vleklo, až do závěrečného gólu do prázdné brány. Zápasy se Zlínem jsou o jednom dvou gólech, mnohokrát jsme s ním tak hráli. U nich jsme 1:2 prohráli, teď 3:1 vyhráli. Jsem za to rád, byl to ubojovaný výsledek. Brankář byl super, všichni chlapci bojovali.
Souhlasíte s tím, že to byl více boj než hokejová krása?
Nějaké hokejové věci jako přesilovky se tam objevily, ale bylo toho málo. Je to o bojovnosti, čeká nás posledních pár zápasů a jde do tuhého. Většina utkání bude taková, každý chce sbírat body, protože každý je ke konci dobrý.
Se Zlínem je to ale tak většinou, že?
Viděli jste to sami. Byl to úporný zápas, nic jiného se proti Zlínu ani nedalo čekat. Hráli to na brejky, nastřelovali puky a bylo tam hodně bojovnosti. Jsme rádi, že jsme urvali tři body a máme volno. Určitě nám to pomůže ke klidu a pohodě.
Další utkání sehrajete až v pátek. Vyhovuje vám to, nebo by kabina raději byla pro větší zápasové vytížení?
Jak komu. Někomu vyhovuje, že je volno, může se připravovat mimo led, v posilovně, má větší čas na regeneraci. Někdo je zase radši víc v tempu, takže je to různé.
V rámci pátečního zápasu zavítají do FORTUNA arény Karlovy Vary, tým v němž jste působil a kde jste získal mistrovský titul. Znamená to pro vás prestiž navíc?
Už je to pár roků, co jsem tam hrál. Samozřejmě vždycky v kabině vypíšu nějakou odměnu, ale to je tak všechno, už to beru jako normální zápas. Je to strašně dávno. Samozřejmě, že si na to člověk někdy vzpomene, ale teď už to vůbec neřeším.
Vnímáte nějakým způsobem blížící se konec základní části? Cítíte třeba větší tlak?
Už se hraje prakticky o všechno. Kdybychom teď nějaké zápasy podcenili, už by se nám to nemuselo vůbec vyplatit, dohánět něco na konci soutěže. Hlavně v domácích zápasech je třeba bodovat, nekoukat na to, kdo přijede, ale sbírat body – jeden, dva nebo tři, ale sbírat je.