Trenér 6. a 8. třídy Jiří Janoušek: Cíl pro letošní ročník jsme věděli už od dubna

Jaký ve vašich očích byl ročník 2014/15 z pohledu trenéra osmé třídy, zakončený bronzovou medailí na mistrovství klubů konaném v Hradci Králové?
Sezónu jsme zahájili už někdy koncem dubna. Prošli jsme poměrně hodně náročnou letní přípravou, kdy jsme věděli, že ročník hráčů 2001 má velký potenciál a že by se mohl prát o nejvyšší příčky. Z toho důvodu jsme v letní přípravě nechtěli nic podcenit, trénovali jsme poměrně tvrdě. V září jsme začali naší skupinu Žákovské ligy, a od prvních kol jsme prokazovali naši kvalitu, když jsme poprvé ztratili body až v devátém kole. Protože si soupeři stále vzájemně brali body, tak můžeme říct, že poměrně brzo jsme získali vědění, že na mistrovství bychom neměli chybět.

Směřovalo vše od začátku ročníku k tomu, aby se úspěch dostavil na mistrovství právě v Hradci?
Tomáš Martinec už loni, poté, co se vrátil z Mistrovství republiky ve Zlíně, říkal, že osmá třída by měla příští rok určitě „republiku“ hrát a pokusit se tam o nějaké dobré umístění. Takže prakticky předtím, než jsme vyběhli k letní přípravě, byl už cíl nastavený.

Na turnaji jste nakonec obsadili třetí pozici. Souhlasíte s tím, že to je právě onen dobrý výsledek?
Určitě. Každý chce vyhrávat a být první. Ale když to budeme s odstupem času hodnotit a analyzovat, třetí místo asi odpovídá rozložení sil napříč týmy.

Byl na turnaji nějaký zápas, kterého zpětně litujete, že jste jej třeba měli vyhrát a umístění mohlo být ještě lepší?
Viděl bych to hned na první zápas s Přerovem, kterým jsme vstoupili do turnaje. V každé kategorii ovlivní vstup do turnaje určitá nervozita, vše není tak, jak by asi mělo být. Vedli jsme, pak jsme prohrávali, po druhé třetině jsme si řekli, že prakticky nemáme co ztratit a že si mistrovství musíme hlavně užít. Kluci ve třetí třetině předvedli perfektní výkon. Otočili jsme skóre, a bohužel na konci utkání dostali neregulérní gól po siréně, který poslal zápas do prodloužení a posléze i do nájezdů. Ty jsme sice zvládli, ale přece jenom místo toho, abychom měli po prvním dnu tři body a Přerov žádný, to bylo na body dva jedna. Myslím si, že nás to trošičku ovlivnilo, už jsme věděli, že musíme porazit Vítkovice, a klid a lehkost už tam trošku chyběly.

Bronz je zatím největší úspěch v trenérské kariéře

Je pro vás bronz, který jste posléze vybojovali, jedním z největších úspěchů v trenérské kariéře?
Asi ano. Vážím a cením si každého vítězství, ale tenhle úspěch v mojí trenérské kariéře, která zatím není tak bohatá, je ten největší. Přece jenom být třetí v republice, to není tak špatné.

Jak jste si vlastně turnaj na domácí půdě užili?
Dá se říct, že užili. Na druhou stranu se nakonec úplně neplatilo to, o čem jsme si mysleli, že bude naše výhoda – že budeme hrát doma, budeme tu mít veškerý servis, na který jsme zvyklí v průběhu celé sezóny. Nechci říct, že se to otočilo proti nám, ale tlak, který najednou na kluky byl, nebyl vůbec malý. A vyrovnat se s tímhle ve třinácti nebo čtrnácti letech není jednoduché. Za to bych před nimi chtěl smeknout, protože se s tím poprali opravdu výborně. V momentě, kdy už jsme byli vážně na hraně a věděli, že jestli chceme vyhrát medaile, musíme zvládnout dva zápasy, to zvládli, za to jim patří veliký dík.

Předváděli jste napříč sezónou hlavně týmový výkon, nebo se objevili jednotlivci, kteří táhli tým?
Ve veškerých mládežnických kategoriích to většinou bývá o první pětce. K ní se pak přidává zbytek. Ani my nejsme výjimkou. Samozřejmě, základem byl týmový a kolektivní výkon, bez něj to nikdy nejde ve sportu, ale přece jen kluci v prvním útoku rozhodují zápasy a dělají nejvíce bodů, tak to je.

Momentálně máte posezónní volno, jak si jej užíváte?
Mohlo by se zdát, že duben je v hokejovém životě v podstatě volný měsíc, ale není tomu úplně tak, protože říkáme, že do půlky dubna zakončujeme předešlou sezónu, a pak už chystáme novou, takže volno úplně není. Ale protože studuju vysokou školu, tak aspoň teď chci využít volna k tomu, abych se tam šel podívat a třeba udělal nějaké zápočty nebo zkoušky (směje se).

Šestá třída se radovala z prvenství

Fungujete i na pozici trenéra šesté třídy. Její sezónu byste zhodnotil jak?
Šestá třída, to byl tak trochu otazník, moc jsme nevěděli, co od toho ročníku čekat. Spadli nám tam dva tři kluci, kteří Žákovskou ligu hráli už loni a protože mají slušnou výkonnost, tak se vrátili. Sezónu jsme poměrně slušně nastartovali, vyhráli úvodní dvě tři kola, a od toho se to potom odvíjelo.

Na klucích, za což bych jim chtěl taky poděkovat, bylo každý trénink vidět, že se chtějí zlepšovat, poslouchají to, co mají dělat. To se potom odráželo i v zápasech. Nakonec jsme naši skupinu vyhráli, a kdyby se hrálo mistrovství republiky i v této kategorii, tak bychom na něm taktéž nechyběli. Takže to můžeme určitě taky považovat za úspěch. Protože v naší skupině nastupovaly výborné týmy jako Kolín, Letňany či Slavia Praha.

Je něco, co byste chtěl – ať už komukoliv – vzkázat?
Za celou sezónu bych chtěl poděkovat všem asistentům, kteří se mnou spolupracovali, nebo se kterými jsem já spolupracoval, protože spolupráce to byla na nejvyšší úrovni a věděl jsem, že se na ně můžu spolehnout. Že když po nich něco budu chtít, odvedou to pokaždé na sto procent.

Stejně tak bych chtěl poděkovat oběma vedoucím mužstev, Renátě Poppelové a Lukášovi Sodomkovi, za to, že veškerou administrativní práci a další věci okolo, které nejsou nikdy vidět, plnili na výbornou, a my jsme se potom mohli soustředit pouze na hokej, což se nám podle mého tuto sezónu celkem dařilo.

Foto: Eliška Poppelová