Olympiáda zahájena, těší se na ni také Petr Koukal. Kolik tipuje českých medailí?

Jaký byl váš program po posledním extraligovém utkání?
Po zápas jsme si dali v autobuse řízek a k tomu pivo. Když jsem přijel domů, jenom jsem rozvěsil výstroj v garáži, aby trochu proschla. Zahrál jsem si ještě chvilku PlayStation, pak jsem si šel lehnout, tam jsme teda ještě koukali s manželkou na seriál. Ráno v deset jsem vstal a sbalil všechny věci, snad jsem na nic nezapomněl, uvidíme. Ještě mi psali kluci z nároďáku, abych vzal PlayStation, tak jsem ho zabalil.

Když s sebou máte PlayStation, co na něm nejčastěji hrajete?
Nejvíc FIFU. Ještě dřív, když jsem jezdil na mistrovství, tak jsme hráli s Časym (Petrem Čáslavou) a Naklym (Jakubem Nakládalem) střílečku Call of Duty a byla to vždycky zábava, když jsme hráli čtyři na jedné televizi. Byla to navíc malá televize a každý pochopitelně viděl, kde stojí ostatní a byly z toho hádky typu „nekoukej na mojí stranu“, čemuž se nešlo vyhnout. To byla vždycky dobrá sranda, na zabití času dobrý (směje se).

Pokud jde o FIFU, za jaký tým nejraději hrajete? Souhlasí to třeba s mužstvem, který máte rád v realitě?
V realitě mám rád Barcelonu, ale za tu nehraju, ta není dobrá, což je paradox. Messi je v té hře moc malý, možná má dobrý kličky, ale já jsem sprinter. S kamarádem, se kterým hraju, teď hodně točíme Real Madrid a Manchester. Kdybych si měl vybrat, tak asi Manchester, i když mu v realitě nefandím, ale tady jde hlavně o to vyhrát. Každopádně určitě to nebude Bayern, ten nesnáším.

Osobní nemám žádné, jenom týmové. A to medaile. Jakákoliv.

Jak se vůbec těšíte na olympiádu? Zjišťoval jste si od někoho informace, jak to tam vypadá a chodí?
Jsem na to zvědavý, ale nevyptával jsem se nikoho. Může to být organizačně podobné jako minule, ale pokaždé to je někde jinde, takže zažít si nějaké návyky, jako kde je jídelna, je otázka chvilky a nemá moc cenu se na to vyptávat. Přímo tady totiž ještě nikdo nebyl. To není jako mistrovství světa například ve Švédsku, kde to bylo dva roky po sobě. Dokonce jsme bydleli ve stejném hotelu, pak už jsme znali i centrum Stockholmu.

Máte nějaké osobní ambice, nebo spíše ty týmové?
Osobní nemám žádné, jenom týmové. A to medaile. Jakákoliv. Kéž by dopadla, to bych byl nejšťastnější na světě.

Je to podle vás letos bez hráčů NHL hratelnější, nebo jsou šance stejné?
Podle mě je to hratelnější. Protože shodou okolností jsem koukal na krásný pořad o Naganu na ČT24. Ukazovali graf Čechů v NHL a okolo roku 2000 jich bylo 71. Nyní jich tam máme něco přes 30, což je samozřejmě rozdíl, pro to když chcete tvořit tým. Ale když se zpětně kouknu třeba na Světový pohár, tak i přesto hráli kluci výborně a porazili USA. Hrát se tedy dá za každé situace, ale kdyby tady byli hráči z NHL, jasnými favority by byly Kanada a Švédsko, takže z mého pohledu je větší šance. Ale je jen na nás, jak ji využijeme.

Jak jste zmíněné Nagano prožíval?
Hodně, hokejem jsem žil od mala a tohle byl úžasný turnaj. V té době mně bylo 15 let a já vím jenom to, že když začínal, tak jsme byli se Žďárem na cestě na turnaj do Francie, takže nám akorát někdo říkal, že vedeme nad Finskem. Až když jsme se vrátili, tak jsem viděl zápasy s Amerikou, Kanadou a Ruskem. Základní skupinu jsem ale neviděl, buď kvůli škole, nebo tomu turnaji.

Máte nějaký zápas nebo soupeře, na kterého se vyloženě těšíte?
Vždycky se mi hrálo dobře proti Rusku, takže proč ne Rusy, ale nemuseli bychom je dostat ve čtvrtfinále.

Kromě vás jsou na olympiádě další čtyři hráči Hradce. Chtěl byste, aby Češi narazili na některého z nich?
Proč ne... Pro nás by ale určitě bylo dobré, kdybychom vyhráli skupinu a měli lístek rovnou do čtvrtfinále a třeba i přijatelnějšího soupeře. Zápas s Kanadou bude nejspíš takové měřítko, jak jsme připravení a jak může turnaj vypadat.

Ve skupině vás čeká zmíněná Kanada, dále Jižní Korea a Švýcarsko. Proti Koreji i Kanadě jste hrál s Hradcem, může to pro vás být výhoda?
To si nemyslím. Proti Kanadě jsem hrál jak v Moskvě, tak na Spengleru, ale budou to jiné týmy, možná trochu podobné to bude výběru z Moskvy. Z Koreji znám akorát gólmana Matta Daltona, jinak si jejich jména nepamatuju. Za výhodu to ale nevidím.

Martina Sáblíková dvě medaile uvaří, to je tutovka

Když vám to program a čas dovolí, na které sporty byste se rád podíval?
Vůbec netuším, jak to s časem bude, navíc jsou dvě olympijské vesnice. Ještě že nám zařídil Český olympijský výbor na pokoje televize, protože v základní výbavě nebyly. Budeme se asi držet v okolí hokeje, takže rychlobruslení nebo curling. Ten mě zajímá, naživo jsem ho ještě neviděl, stejně jako rychlobruslení. Rád bych viděl taky slalom. Běžecké lyžování, biatlon nebo skoky uvidím radši v televizi. Na zimní olympiádě je podle mě spousta sportů, které je lepší vidět v televizi, člověk má větší přehled, co se děje. Ale zas musí být super zažít si tu atmosféru.

Znáte některé české reprezentanty osobně?
Moc ne, třeba s Martinou Sáblíkovou jsem se v životě nebavil. Povídali jsme si přes bráchu s Jakšikem (Martinem Jakšem) z lyžování, to je ale už tolik let, že by mě asi ani nepoznal. Lukáš Bauer a tihle kluci, které jsem znal, už skončili. Naše sporty jsou rozdílné, navíc jedu na první olympiádu, takže nehrozí, že bych někoho znal z předešlých her.

Tipnete si, kolik přiveze česká výprava medailí?
Martina Sáblíková dvě uvaří, to je tutovka (usmívá se). Jaké budou, nevím, protože netuším, v jaké je formě. Ale na pět kilometrů zlato udělá. Ester Ledecká by mohla být zlatá, i když to bude strašně těžké. Tam je to o jedné chybě, proto jakákoliv medaile bude úspěch. Eva Samková a Šárka Pančochová by taky mohly něco vydřít. Do biatlonu hodíme dvě – to je dohromady sedm, my osm. Z toho aspoň tři zlaté. Ale nerad bych na někoho zapomněl, přál bych to všem. Doufejme, že oboustrannou zlatou bundu využijeme co nejvíc (usmívá se).