Rozhovory
so 14.4.2018 | Radek Staněk, Tomáš Borovec

Konec je kaňkou, působení v Hradci ale hodnotím pozitivně, loučí se Václav Sýkora

Sezóna 2017/18 je pro hradecký tým minulostí, Mountfield obsadil konečné 4. místo. Šesté semifinále na ledě Třince bylo posledním na hradecké střídačce pro Václava Sýkoru, který v klubu končí. Zkušený lodivod vedl tým jako hlavní trenér dvě sezóny a jako první s ním dokázal vybojovat medaili. Ostřílený kouč v rozhovoru zhodnotil celý uplynulý ročník, od Mountfield Cupu až po sérii s Oceláři.

Vezměme to od úplného začátku sezóny. Zahájili jste ji obhajobou Mountfield Cupu. Jak ho zpětně hodnotíte?
Tento turnaj je hodně brzy, vlastně připadá na začátek přípravy na ledě. V tomto je trochu náročnější, neboť v této době je třeba ladit formu na zápasové zatížení. Zároveň jsme při utkáních chtěli vidět i nové hráče, takže v tomto ohledu turnaj účel splnil, navíc ho oživil i korejský tým. Také nás velmi potěšil zájem fanoušků.

Hradec se také poprvé zúčastnil Champions Hockey League. Jak tento projekt a angažmá Mountfieldu vnímáte?
Já ji považuji za velmi dobrou a přínosnou, především ale pro kluby, které nemají závazky, což pro nás neplatilo a měli jsme velmi nahuštěný program. Přináší konfrontaci s mezinárodním hokejem i pro mladé hráče, pro nás ale i zátěž navíc, protože vedení mělo priority jinde. Zápasy jsme tak brali jako přípravu na extraligu.

Při postupu tabulkou nám pomohl návrat Patrika Rybára

Před sezónou byly vytyčeny vysoké cíle, ovšem do extraligy jste vstoupili třemi porážkami. Jak těžké bylo pro trenéry toto období?
Trochu to souviselo s Ligou mistrů, poslední zápasy v ní jsme odehráli víceméně z povinnosti a trochu jsme si to přenesli i do extraligy. Začali jsme proti vicemistrovi a mistrovi, poté jsme prohráli i v Litvínově. Vstup se nám nepodařil výsledkově, ale my věděli, co za tím stojí a věřili, že se mužstvo zvedne, což se nakonec potvrdilo. Pomohl nám návrat Patrika Rybára, který se do toho po zranění postupně dostával a stal se oporou. V říjnu jsme začali stoupat tabulkou, měnil se i herní projev.

Týmu také velmi pomohl příchod Radka Smoleňáka. Jak byste zhodnotil jeho přínos?
Radek přišel v období, kdy odešel Ríša Jarůšek a my za něho v podstatě sháněli náhradu. Byli jsme rádi, že jsme získali Radka, věděli jsme, co od něho můžeme očekávat. Je to hráč do koncovky, do předbrankového prostoru. To jsou jeho hlavní zbraně, což potvrdil především v play off.

Program na konci kalendářního roku byl hodně nahuštěný, ať už kvůli Spengler Cupu, či olympiádě. Jak jste to zvládali?
Spenglerův pohár byl sám o sobě vynikající turnaj s vysokou úrovní zápasů a kvalitou všech soupeřů, umocněnou faktem, že se tam tvořil kanadský tým na olympiádu, to samé Švýcaři. Loni nám po návratu pomohlo odložení zápasu s Olomoucí, takže jsme nebyli tolik unavení. Letos jsme rovnou skočili do extraligy, navíc tam byly i zdravotní problémy, což se pak při náročném programu projevilo.

Série s Libercem nám vzala hodně sil

Základní část jste nakonec zakončili na druhém místě. Před play off jste měli delší prodlevu, samotná série proti Liberci přinesla několik obratů. Jak jste ji viděl?
Soupeř byl v laufu z vydařeného závěru základní části, navíc mu strašně pomohla série předkola se Spartou. První dvě utkání doma jsme zvládli, i když byla velmi vyrovnaná. Byla také hrozně náročná, jako celá série. Potom jsme třikrát prohráli, naštěstí jsme se dokázali zmobilizovat a uhrát šesté a sedmé utkání. Tam se mužstvo hodně semklo a ukázalo velkou vůli dojít do dalšího kola. Byli jsme rádi, že jsme tu sérii zvládli, ale vzala nám hodně fyzických i psychických sil.

Což se možná ukázalo hned v úvodu semifinále proti Ocelářům. Kde vidíte příčiny špatného startu do této série?
Já to nechci uvádět jako nějakou výmluvu, samozřejmě Třinec také odehrál sedmizápasovou sérii s Pardubicemi. Ale rozhodují i takové detaily, že my o vítězství v sedmém zápase hodně bojovali, navíc o den později, zatímco Třinec rozhodl během jedné třetiny a pak se utkání spíše dohrávalo. Hlavně v prvním semifinále pak bylo vidět, že některým hráčům chybí energie a neměli takový pohyb, na který jsme zvyklí.

Určitou roli zřejmě sehrálo, že po postupu přes Liberec opadlo takové emoční nažhavení. Možná bylo v hlavách, že jsme splnili první cíl a nestačili se hned emočně nabudit na první zápas. To všechno se tam poskládalo. Druhý zápas byl lepší, přesto jsme ho nedokázali vyhrát. Věděli jsme, že v Třinci musíme zabrat, ale hned na začátku jsme třikrát inkasovali, což byl horor. Za stavu 0:3 na zápasy jsme to nechtěli vzdát, kluci ukázali, že s tím chtějí něco udělat a přišla dvě těsná vítězství. V šestém zápase jsme, myslím po dobrém výkonu, prohráli v prodloužení. Tam jsme mohli rozhodnout v základní době.

Každá výhra přináší radost a té jsem tu zažil více

Vaše hradecká etapa tímto končí. Z čeho máte nejlepší pocit a naopak, co vás nejvíce mrzí?
To nejde jednoznačně říci. Z každé výhry je radost a já jich tu zažil více, společně se svými kolegy a hráči. Už jen to, že jsme se dva roky drželi na špici a své soupeře jsme povětšinou dokázali porazit. Nepovedl se samozřejmě závěr, kdy jsme všichni věřili ve finále. To je dost velká kaňka, ale z celkového působení rozhodně převažují pozitivní pocity.

Jaké máte nyní plány? Bude to například nějaká pauze od hokeje, abyste se pak opět vrátil?
V létě bude určitě krátká pauza. Nevím ale, jestli v tom dlouhodobém slova smyslu, protože já na přestávky už nemám moc čas (usmívá se). Kdyby byla dlouhá, možná by žádný návrat už nebyl. V tuto chvíli ještě neuvažuji, že bych od hokeje úplně odešel. Řeším svoji budoucnost, nějaké možnosti mám. Teď chci strávit víc času s přítelkyní, doma a na zahradě mě pak čeká dost dlouho odkládané práce, kterou musím po sezóně dohánět.