Není tu nikdo, s kým bych si lidsky nesedl, těší Adama Kubíka

Tuhý dril v dlouhé letní přípravě máte za sebou. Jste za to rád?
Jo, jsem. Teď už to je zase příjemnější. Letní příprava asi není oblíbená pro žádného hráče. Na druhou stranu to patří k hokeji a já si myslím, že jsme se připravili dobře, což se snad ukáže v sezóně.

Každý hráč to ale snáší jinak, jak to máte vy?
Samozřejmě to není nic příjemného, ale na druhou stranu mi to ani nijak extra nevadí a nemám z toho žádné deprese. Beru to zodpovědně a tak, že se musím na sezónu připravit.

Když srovnáte přípravu, kterou jste zažil v Hradci s těmi předešlými, jak je na tom? Liší se v něčem?
Většinu věcí už jsem znal třeba z Kladna, ale je tu podle mě víc tréninkových dávek, takže je to o to těžší a náročnější.

Co je pro vás nejnáročnější a na druhou stranu nejpříjemnější?
Nejtěžší jsou zřejmě běhy do kopců a airbike. Úterý a pátky byly nejhorší a naopak nejpříjemnější různé věci do rychlosti a hry. To utíká rychle a člověk se u toho zabaví.

A co nějaké sporty, jsou vám blízké?
Mně většina sportů celkem jde. Ať je to fotbal, plážový volejbal… Jen možná tenis trochu haproval, jinak to bylo v pohodě.

Ale předpokládám, že už se těšíte na zápasy v hokeji. Už vám to chybí?
Zrovna jsme seděli s Alešem Jerglem a říkal jsem mu, že už jsem rád, že se to blíží a moc se těším. Už před dvěma týdny jsem se byl sklouznout na ledě, jak se nemůžu dočkat.

Jste v Hradci nováček, znal jste vůbec někoho z týmu?
Z juniorských reprezentačních srazů jsem znal Radovana Pavlíka a Matěje Chalupu. Trochu jsme se znali i s Alešem Jerglem, ale rychle jsem se seznámil i s ostatními kluky.

A jak na vás tedy působí zdejší parta?
Zatím je všechno úplně v pohodě, není tu nikdo, s kým bych si lidsky nesedl. Kluci mě snad také přijali v pohodě, i když to pro mě bylo trochu těžší v tom, že jsem šel poprvé do jiného prostředí. Musel jsem si na to chvíli zvyknout, ale myslím si, že to zatím zvládám. Uvidíme ještě na ledě, jak mi to půjde.

Celkově se v hradeckém prostředí cítíte jak?
Je to tu všechno na jiné úrovni, než jsem byl zvyklý v Kladně. Například i to, jak se zde pracuje s fanoušky. Líbí se mi tady a věřím, že jsem přišel do lepšího klubu. Jsem moc rád, že jsem tady.

Jak se to vůbec seběhlo, že jste se objevil v Hradci?
V Kladně jsem byl od malička a cítil jsem, že potřebuji změnu a nový náboj. Domluvil jsem se s agentem, aby mi něco našel a Hradec byl pro mě nejlepší možností. Šel jsem sem hlavně kvůli Tomáši Martincovi, který měl o mě velký zájem a chtěl mě zapracovat do týmu. Sám mi řekl, jaký styl hokeje chce hrát a já s tím souhlasím. Stejný styl jsem před dvěma lety hrál pod panem Hořavou v Kladně a vyhovovalo mi to.

S jakým cílem jdete do začátku sezóny? Na soupisce je v tuhle chvíli 18 útočníků…
První cíl je dostat se do sestavy, odehrát co nejvíc zápasů a udělat nějaké body. Chci o sobě dát vědět, aby se mnou do příštích let počítali víc a víc.

Když půjdeme k bližší budoucnosti… Jak trávíte volno, které teď máte?
Měli jsme s přítelkyní naplánovanou dovolenou v Řecku na deset dní. Od 10. jsem na ledě, abych se připravil a od 15. se mám v Hradci hlásit na testy. Už v Řecku jsem se ale připravoval. Moc volna jsem letos zatím neměl, protože jsme dohráli sezónu a hnedka jeli do Číny na zápasy.

Jak se vám v Číně líbilo? To byla asi hodně zajímavá zkušenost, že?
Hokej je pořád stejný, ale chlapi v Číně nejsou herně tolik vyspělí, protože nehrají spolu tolik zápasů. Myslím si, že individuálně jsou připraveni dobře, ale týmově hodně zaostávají. Porazili jsme je i my jako junioři. Čína je ale bláznivá sama o sobě.

Kdybyste měl popsat, co vás na Číně nejvíce překvapilo?
Šílená je doprava, ale to je stejné v celé Asii. V Číně je komunismus, takže i celá komunita je nastavena úplně jinak a zvláštně. Jsem ale rád, že jsem to mohl vidět, protože se tam člověk jen tak nepodívá.

Jaký jste tam měli program?
Hráli jsme exhibiční zápas, na který se přijel podívat prezident Zeman, Jaromír Jágr a čínští velvyslanci. Trval asi patnáct minut a dokonce byl i domluvený výsledek. Pak jsme měli tři přátelské zápasy, abychom jim ukázali, že naše úroveň je někde jinde. Oni chtěli v Česku hrát extraligu nebo první ligu, takže jsme je měli porazit s juniorkou, aby zjistili, že na to nemají. Nakonec to dopadlo tak, že budou hrát druhou ligu.

A když se vrátíme do Čech k přípravným zápasům, jak se těšíte na pestrou škálu soupeřů?
Těším se moc a speciálně na CHL, kde budeme hrát například s Frölundou. Doufám, že si nějaké zápasy zahraju a budu moct porovnat, jestli na hokej na mezinárodní úrovni mám. Těším se ale také na Mountfield Cup, protože to bude před domácími fanoušky, o kterých jsem slyšel, že jsou výborní.