Rozhovory
so 23.5.2015 | Lukáš Štěrovský

Adam Svoboda: Je jedno, kdo bude chytat, hlavní je postavení Hradce v tabulce

Moc nechybělo k tomu, aby extraliga přišla pro ročník 2015/16 o jednu výraznou persónu v brankovišti. Adam Svoboda, dvojnásobný vítěz nejvyšší tuzemské hokejové soutěže, zabředl se Slavií Praha do sestupových vod, z nichž už se pražský celek nedostal. Přestup do Mountfieldu HK ale znamená pro zkušeného gólmana setrvání v elitní společnosti, v níž odchytal už více jak pět set utkání, minimálně po nadcházející soutěžní rok.

Jste vůbec jednou z prvních letošních posil, co vás do Mountfieldu přivedlo?
Posil… Myslím si, že se bude hodnotit až po sezóně, jestli je někdo posila, nebo ne. Co mě přivedlo? Hradec se ozval ještě před baráží s tím, že se informoval o tom, jak to mám se smlouvou a že by měl zájem o moje služby. Nic jsem neřešil, vůbec jsem neváhal, pro mě to spadlo z nebe. Ať už třeba proto, že kousek odtud bydlím a můžu být se synem, být po deseti letech konečně pravým tátou. Takže to nebylo těžké rozhodování, i když na Slavii mi nechybělo vůbec nic, jak po sportovní, tak finanční stránce. Cítil jsem se tam výborně, je to srdcová záležitost. Ale i v těhle letech, když se ozval Hradec, se mohu sportovně posunout v tabulce výše a užívat si parádní hokej.

Jak očekáváte, že se vyvine situace v brankovišti s ohledem na další gólmany?
Nejsem hloupý, takže vím, že Káca tady odvedl parádní práci a určitě se s ním počítá jako s nadějným gólmanem, který by měl asi zastávat pozici prvního brankáře. Patřím do tandemu s tím, že když si bude potřebovat odfrknout nebo nedej bože bude z formy, tak to vezmu já. Ale taky záleží na tom, kdo bude mít formu. Když ji budu mít lepší já, tak budu chytat, když Káca, tak on. Oba jsme tu pro to, aby Hradec byl co nejlépe postaven v tabulce, a jestli bude chytat Honza, Jirka nebo Tonda, je pro fanoušky úplně jedno.

Během vaší kariéry jste působil dlouhá léta v sousedních Pardubicích. Netáhlo vás to zpátky domů?
Kariéru mají herci, ti hrají šedesát let, my žádnou nemáme. Máme zaměstnání, které děláme, když to dobře půjde, dvacet let. Takže si nesmírně vážím toho, že se můžu živit tím, co miluju a co mě neskutečně baví. Abych navázal na otázku, neznám hokejistu, který nechce hrát doma. Není to nic proti Hradci ani proti Slavii, ale vážně neznám hráče, co nechce na závěr, jak říkáte kariéry, hrát doma. Odpovím na to tak, že teď je domov Hradec.

Bude pro vás východočeské derby výjimečným zápasem, nebo se jej pokusíte brát jako rutinu?
Vždycky jsem zápas proti Pardubicím bral prestižně a bylo to zvláštní. Kdo říká, že ne a že je to rutina, tak kecá. Je jedno, jestli jste pryč dvacet let nebo jednu sezónu, vždycky se chcete proti bývalému klubu vytáhnout. Ať jsem byl ve Slavii nebo v Plzni, tak pro mě ten zápas byl výjimečný, a výjimečný bude pořád.

Se Slavií jste v roce 2008 získal titul, v minulé sezóně vás ale potkal sestup do první ligy. Co člověk po takovém ročníku cítí?
Zklamání, tragédie, sezóna byla… rozjeli jsme to parádně. Měli jsme skvělou letní přípravu, prohráli jsme možná jeden zápas. Ale nebylo to ono, pak se začaly kupit porážky, člověk se v tom začne babrat, lítá v tom, nedokázali jsme se zvednout. Proto to dopadlo, jak to dopadlo.

Jak moc je těžké si před startem nové sezóny vyčistit hlavu a začít takzvaně od nuly?
Na to jsem dost starý, v hokeji jsem zažil příjemné i nepříjemné chvíle. To, že jsem sestoupil z extraligy, se mi ještě nikdy nestalo, ale to ke sportu prostě někdy patří. Bohužel to potkalo Slavii a nás, co jsme v tom mančaftu byli. Ale nemám problém se s tím srovnat, naopak si nesmírně vážím toho, že Hradec mě oslovil a měl o mě zájem, opravdu o mě stál. Teď jsem připraven položit za něj sportovní život.

V Hradci byste měl pomáhat i s výchovou mladých hráčů, už máte informace o tom, jak to bude probíhat?
Jsem tady dva týdny i s cestou, takže ještě nic nevím. Ale určitě se tomu nebráním, když bude potřeba někde přidat ruku k dílu s trénováním mladých gólmanů, tak moc rád pomůžu.