Aleš Jergl: Chci dokázat, že jsem ještě lepší

Jak jste vnímal svůj přesun do Hradce po vydařené sezóně v Olomouci?
V Olomouci jsem byl už celkem dlouho, od mladšího dorostu, takže nějakých sedm nebo osm let. Řekl jsem si, že bych potřeboval nějakou změnu. Navíc když se mi sezóna povedla, tak jsem se rozhodl, že to zkusím. A jsem tady.

Berete tento přestup jako určitou cestu nahoru? V Olomouci byste měl po loňských výkonech jistou pevnou pozici v sestavě, a tady budete muset svoji kvalitu teprve ukázat.
Beru to tak, že je to pro mě něco nového, jiný styl hokeje, tréninku. Chtěl jsem vyzkoušet jiné prostředí, jiný tým, trenéry, zkrátka se posunout o kousek dál. Jsem si vědom, že v Hradci si budu muset své místo vybojovat, a budu chtít dokázat, že jsem ještě lepší.

Paradoxně jste si vybral Hradec, kde jste utrpěl vážné zranění a poznal kromě zimního stadionu i zdejší nemocnici.
I když to není tak dávno, už na to nemyslím. Ale když se mě někdo zeptá, proč zrovna Hradec Králové, a připomene zranění, odpovím, že to byla jen shoda náhod. Měl jsem tehdy dlouhé střídání, ale chtěl jsem ještě zavézt kotouč za červenou čáru, kde při srážce dvou hráčů jednomu vyletěla brusle.

Byl to pro vás nejtěžší moment kariéry?
Pravděpodobně ano. Stačil jeden centimetr, možná i míň, a mohl jsem být bez oka. Naštěstí všechno dobře dopadlo.

Vybavil se vám tento okamžik, když jste přišel na první trénink letní přípravy?
Ne, určitě ne. Jak říkám, zranění k hokeji patří. Beru to tak, jak to je, hlavně že vidím!

Byla pro vás minulá sezóna nejlepší?
Dalo by se říci, že ano. Všechno se pěkně sešlo, dařilo se mi, padalo mi to tam, dostával jsem více času na ledě. To byl hlavní kámen, člověk si začne více věřit. Nastupoval jsem častěji při přesilovkách, které někdy zápasy rozhodují.

S Olomoucí jste si vedl fantasticky, nakonec jste jen těsně skončili před branami semifinále. Jak byste zhodnotil sezónu?
Ano, v tom sedmém zápase jsme trochu zaspali ve třetí třetině, ale celou sezónu jsme odváděli dobrou práci. Měli jsme výborný kolektiv, skvělé trenéry. Na Olomouc budu vzpomínat vždy v nejlepším, ale jak jsem říkal, potřeboval jsem změnu. Byl jsem tam dlouho a člověk musí vyzkoušet něco nového. Uvidíme, jak se vydaří nadcházející sezóna.

Nebude zvláštní hrát proti bývalým spoluhráčům?
Určitě to bude zvláštní, ale moc se na to těším. Kluky znám dlouho, kádr se v průběhu sezón moc neobměnil. Před zápasem a po něm budeme vždy kamarády, během zápasu už to ale budou jen soupeři.

Mountfield hraje rychlý hokej. Jak moc se těšíte na tento styl hry? Byl to jeden z důvodů, proč jste si vybral Hradec?
Sám jsem bruslivý typ, takže se na tento aktivní styl velmi těším. Neříkám, že je ta obrana špatná, ale více mi sedí právě bruslivý hokej, než když je to zatažené od obrany.

Jaké tedy byly další důvody pro příchod do klubu pod Bílou věží?
Nabídek jsem měl více. Domlouval jsem se s agentem a také se Zbyňkem Irglem, se kterým jsme se nakonec shodli, že pro mě Hradec bude nejlepší volbou.

Znáte některé hráče z hradecké kabiny?
Zpočátku jsem kromě Čapína (Zdeňka Čápa) nikoho neznal, ale během dvou dnů jsme se všichni poznali. Kluci jsou fajn a přátelští, vzali mě mezi sebe.

Jak zatím probíhá letní příprava? Je podobná té v Olomouci, nebo se v něčem liší?
Nechci říkat, že je těžší, ale každopádně se liší. Každý trenér to má nastavené jinak, někdo preferuje posilovnu, jiný dává důraz na délku a intenzitu tréninku. V Hradci je letní příprava díky kondičnímu trenérovi postavena na vysoké úrovni, takže budu dobře připraven.

Jak se vám proti Hradci hrálo?
Řekl bych, že Mountfield byl asi nejtěžším soupeřem, proti kterému jsme hráli. Když se podíváte na vzájemné zápasy z poslední doby, tak jsme získali minimum bodů. Jak jsem řekl, líbí se mi, jaký hokej se tu hraje, a těším se, až toho budu součástí.

Jak se vám líbí hradecký stadion? Ten olomoucký chtěl váš nový spoluhráč Radek Smoleňák v létě natřít...
(směje se) Tady asi není potřeba natírat, mně se ten zimák líbí. Já ale neřeším, jak stadion vypadá, každopádně když je skvělé zázemí, je to vždy plus. Tady je to v pohodě, takže s tím určitě nebude problém.

V loňské sezóně vás sledovali i reprezentační trenéři. Máte motivaci dostat se do národního týmu?
Těch kluků, kteří usilují o reprezentaci, je strašně moc. Kdyby přišla pozvánka do jednoho z reprezentačních kempů, tak bych určitě nebyl proti, něco nového bych se naučil, získal nové zkušenosti, jiný přístup k tréninku.

Přestože je v zámoří současný trend v nasazování mladých hráčů a je na ně kladen velký tlak, vaše kariéra se vyvíjela postupně, je to tak?
Ano, bylo to postupnější, ale už když jsem hrál v Jihlavě, očekávali ode mě nějaké výsledky a cítil jsem na sebe větší tlak. Někdy je i lepší, když vám toho naloží víc a člověk se s tím musí popasovat, než když proplouváte třetí nebo čtvrtou lajnou.

Sledujete právě probíhající mistrovství světa na Slovensku? A co říkáte na výkony našeho národního týmu?
Samozřejmě, sleduju. A výkony kluků? Je vidět, že někteří hráči, zvláště ti z NHL, jsou výkonnostně o krůček dál. Myslím si, že ostatní kluci se od nich mohou ledacos přiučit, a to nejenom od našich hráčů, ale i od hokejistů jiných týmů. Mistrovství zatím probíhá parádně. S Ruskem to sice nevyšlo, ale v dalších zápasech se snad bude dařit.

Foto 2: Alena Zapletalová, hc-olomouc.cz