Rozhovory
út 1.10.2013 | Jan Vavřina

Chceme pro lidi hrát a vyhrávat, hlásí autor vyrovnávací trefy Vladimír Škoda

Už potřetí ve třech domácích zápasech Královéhradečtí jako první prohrávali. Krok s brněnskou Kometou ale dokázali srovnat zásluhou Vladimíra Škody a nakonec díky brance v prodloužení získali dva body. Střelec vyrovnávacího gólu začal utkání ve třetí formaci, postupně se ale probojoval až do té elitní. A ve spolupráci s Tomášem Mertlem a Jiřím Šimánkem často zatápěli brněnské obraně!

Potřetí v řadě jste hráli prodloužení, až nyní se vám podařilo získat bonusový bod. Jste s dvěma body spokojeni?
Hlavně jsme rádi, že jsme ukončili sérii smolných proher v prodloužení. Konečně jsme dokázali opak a urvali jsme ten druhý bod, i když jsme v zápase prohrávali.

Ve všech domácích utkáních jste museli dotahovat náskok soupeře, zatím se vám to ale daří…
Byli bychom samozřejmě rádi, kdybychom soupeři hned odskočili na rozdíl dvou nebo tří branek a dohrávali zápas s větším klidem. Když už se stane, že prohráváme, tak se snažíme zvýšit aktivitu, navíc nás ženou diváci. Poté se hraje o hodně líp. Zatím se nám daří vyrovnávat nebo otáčet zápasy, a za to buďme rádi.

První gól byl nejprve připsán Jiřímu Šimánkovi, poté jste byl za autora branky označen vy. Jak to skutečně bylo?
Šimi mi hned říkal a ukazoval, že to netečoval. Gólman si prý mou střelu za záda srazil sám. Jsem rád, že mi to tam konečně padlo. Jen tak dál!

Po vstřelení branky v prodloužení nastala kuriózní situace. Rozhodčí se nemohl spojit s videorozhodčím, navíc jste již čekali na modré čáře, soupeř na střídačce. Jak jste tuto situaci vnímali?
Bylo to takové úmorné čekání. Věřili jsme a mysleli jsme si, že to byl gól, proto jsme taky radostí naskákali na led. Doufali jsme, že to videorozhodčí potvrdí. Nic jiného snad ani nepřipadalo v úvahu, i diváci řvali a chtěli gól. Jsme rádi, že nám dal videorozhodčí za pravdu.

Na druhou stranu jste se mohli radovat dvakrát…
To je jasné, člověk si může zařvat znovu, a to potěší.

Někteří hráči v momentě čekání gestikulovali směrem na tribunu. Bylo to na videorozhodčího?
To jsem ani nepostřehl. Navíc ani nevím, kde tady videorozhodčí je. Já jsem to neřešil, jen jsem čekal.

Atmosféra opět s průběhem zápasu gradovala. Jak se vám v ní hrálo?
Diváci nás ženou každý zápas a těší se z hokeje. My jim předvádíme bojovnost a potvrzujeme pravidlo můj dům – můj hrad. Cítíme se tady dobře a chceme pro lidi hrát a vyhrávat. Atmosféra je tady super!