Co se má stát, to se stane. Příběh play off Štěpána Matějčka

Co se týče profesionálního hokeje, jednu chvíli to pro mě byla ukončená kapitola. Ale nakonec se to vyvinulo, jak se to vyvinulo. Úplně jinak. Člověk hokeji ale odmalička dával maximum a zaplať pánbůh se to vrátilo.

V tu chvíli, když jsem hrál Kraj v Novém Městě nad Metují, tak rozhodně nějaké myšlenky na to, že bych hrál ještě někdy profesionální hokej – natož extraligu – vůbec nebyly. To nepřicházelo v úvahu. Tyhle starty v play off za Hradec bylo jenom krásné vyvrcholení a jsem hrozně rád, že se mi to povedlo.

Na jednu stranu musím říct, že mě celkově kvalita hokeje v Kraji překvapila. Ale samozřejmě je to v něm hlavně o tom, že člověk má hokej rád. Tu hru. Zápas. A chce se bavit. Proto jsem se tehdy rozhodl, že budu hrát alespoň v Kraji, abych z toho nevypadl a měl z hokeje radost. Užívat si ty zápasové emoce, zápal a všechny ty věci, které vás naplňují. To mě dělalo šťastným.

Bude to znít úsměvně, ale mně ten Kraj hrozně pomohl. Začal jsem si hrozně věřit. Hrál jsem všechny možné situace, na které jsem se předtím v první lize nedostával. A v tu chvíli mě hokej fakt s trochou nadsázky naplňoval. I když to byl jen Kraj. Shodou okolností jsem tohle všechno pak prodal ke konci sezony na Vsetíně.

Tehdy jsem nepotřeboval ani chvíli přemýšlet, to bylo za vteřinu rozhodnutý. Potřeboval jsem myslím i nějaký životní restart a změnu prostředí. A když tehdy nabídka přišla, tak jsem tomu nejdřív samozřejmě vůbec nevěřil. Ale když mi to bylo řečeno a dovysvětleno, tak jsem okamžitě řekl, že to beru. Všema deseti. Jenom jsem čekal, jestli se to druhý den všechno papírově doladí. A pak už jen volali ze Vsetína, že je to hotové a ať přijedu.

Pak už to bylo jenom na mně, jestli si řeknu o to, abych tam pokračoval nebo to bude angažmá na měsíc nebo dva.

Že si letos zahraju play off v Hradci, tak s tím jsem vůbec nepočítal. Zaprvé jsme hlavně pořád hráli play off na Vsetíně, který se sice nevyvíjelo úplně dobře, ale tam byla moje priorita. Hlavně postoupit a dostat se co nejdál se Vsetínem. To byl cíl.

A to i protože Vsetín je v mém srdci a vždycky bude. Zachránil mi hokejovou kariéru a já jsem tam moc spokojený. Je to pro mě opravdu srdcovka.

Vypadnutí s Litoměřicemi bylo opravdu hořké, protože bylo nečekané. Ale na druhou stranu musím říct, že druhý den to trošičku zesláblo tím, že se mi ozval pan Martinec s tím, že by potřebovali doplnit kádr, že tady v Hradci mají nějaká zranění. A jestli s tím souhlasím a půjdu do toho. Říkal jsem, že nemám sebemenší problém přijet, protože jsem v Hradci doma.

Klub mě vychoval, chodil jsem sem na zimák od malička, od čtyř let do nějakých jednadvaceti nebo dvaadvaceti. I teď jsem tady vídal známé tváře, které jsem potkával celé dětství, o to to je příjemnější.

Když pak po dvou zápasech v Třinci přišlo na to, že budu hrát i pátý domácí zápas, tak musím říct, že když celý tým naskakoval na led a stadion bouřil, měl jsem husinu. Je to takové zadostiučinění tomu, co tady v Hradci člověk prožil a jak tady nastupoval na led do všemožných zápasů v dětství, vyhrával velké zápasy a teď takový pocit zažívá i v dospělosti v extraligovém klubu.

S tím vším, s tou omáčkou, co tomu navíc pro mě předcházela poslední tři roky. O to to je sladší.

Já to říkám docela často. My jsme se ségrou voda – oheň.

Každý jsme úplně jiný, ale navzájem se hodně podporujeme. Musím říct, že ségra je vlastně asi jeden z mých největších fandů. Pořád mi píše, sleduje všechno možný ohledně mé kariéry. Na hokej jsme vlastně taky začali chodit spolu. Máme to takhle spojený. A o to to je pro nás takové sladší, že jsem si teď zahrál za Hradec.

Vzhledem k tomu, že mám takhle velkého fanouška v rodině, tak moc dobře vím, co do toho investuje – to je takového času a peněz. A fakt vím, jak je do toho ségra zapálená. A taky vím i od kluků, se kterými se znám od dětství, co do toho fanoušci dávají během sezony, kdy já nemám tolik času to sledovat. Asi mě dlouhá děkovačka po vyřazení ve čtvrtfinále vlastně vůbec nepřekvapila. Pro hromadu lidí v kotli je Hradec prostě srdcovka a nikdy na něj nedají dopustit.

Obrovskou podporu fanoušků jsme ale hrozně cítili po tom vyrovnávacím gólu na 2:2 v pátém zápase, zapojila se opravdu úplně celá hala. Nebylo to jenom o kotli, jak to většinou bývá. A takový pocit bych přál zažít každýmu. Z pozice hokejisty to je fakt pocit šestého hráče na ledě. Když začne bouřit celá hala a vy cítíte, jak vás fanoušci ženou. V tom to bylo hrozně příjemné.

Tohle PO pro mě bylo speciální 🔥
Bráška první tři zápasy za Áčko 🥹
Speaker + hráč = Matějčkovi ❤️
Před 2 lety kraj a letos čtvrtfinále PO @telhcz 🤯
Můj splněný sen 🥹🫶
Vidíme se v srpnu 😎 pic.twitter.com/DXUH6nGkz6

— Nika Zaza Matějčková 🇨🇿 ❤️💛🤍 (@Zazicekzaza) March 28, 2026

V pátém zápase jsme si po druhé třetině za stavu 0:2 něco řekli. A na jednu stranu jsme neměli co ztratit. Věděli jsme, že prohráváme o dva góly. A buďto dáme dva góly, anebo je konec sezony. Celou sérii jsme měli skvělý pohyb a v té třetí třetině pátého zápasu to jenom vygradovalo. Shodou okolností jsme dali tři góly, ale o pár milimetříků se tam našel ofsajd, což byla hrozná škoda.

Jsem hrozně rád za to, jak jsme se do zápasu vrátili. Málokdy se Třinci stalo, že by jim někdo ve třetí třetině dorovnal stav z 0:2 na 2:2. A ještě za 67 vteřin. Nás to pak taky hrozně nakoplo. A myslím, že tam bylo ještě hodně příležitostí, jak ten zápas rozhodnout.

V tom je play off bohužel hrozně krutý. Když vezmu prodloužení jako celek, tak v něm jsme měli určitě více ze hry. Ale na to se v play off zkrátka nehraje. A přesně ten gól, co to rozhodl, tak to je typický play off gól. Střela, která jde metr vedle, někoho trefí a ono se to odrazí do brány.

To je krutost play off. A vlastně je to taky jeho krása.

Člověk hraje hokej i tak, aby se neustále posouval dál. I já jsem to měl už nějakou dobu rozhodnuté tak, že nikdy nebudu zklamaný z toho, když si extraligu nezahraju. Už jsem to bral tak, že to buďto přijde, nebo ne.

Co se má stát, to se stane. To je takové moje životní motto.

A stalo se to, že jsem si za Hradec zahrál a uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál. Jsem za to rád. A jestli se to někdy ještě poštěstí? Tak se třeba poštěstí.