Čtvrté místo je úspěch, těší Aleše Krátošku. Po juniorech chce, aby u hokeje zůstali

Jak byste zhodnotil úvodní úsek sezóny, tedy základní část?
Vstupovali jsme do ní s cílem, který jsme zprvu nikde nechtěli říkat, a sice postoupit mezi nejlepších dvanáct. Takové umístění zaručovalo nadstavbu a také i boj o play off. Skončili jsme o skóre pátí a s výsledkem jsme byli spokojení. To kdyby nám někdo řekl na začátku… Byli jsme nohama na zemi a mysleli si, že tento úsek bude pro náš tým daleko složitější. Kluci ale hráli od začátku dobře dozadu – dostali jsme nejméně gólů v celé soutěži a byli jsme první v ubráněných oslabeních.

Což vlastně korespondovalo i s hrou A-mužstva, že?
Ano. Zkrátka dobrá obrana a málo inkasovaných branek, to všechno nás zdobilo, a proto je pátá příčka zasloužená. Klukům musím za tuto část sezóny ještě jednou poděkovat, protože umístění bylo solidní.

Zároveň jste však na podzim nedokázali udržet stabilitu výkonů. Je pozitivní, že nepřišlo třeba pět porážek v řadě, na druhou stranu ale ani pět výher.
Docela se to střídalo, u nás byl navíc rozdíl i mezi domácími a venkovními zápasy. Když to srovnám s minulostí, dva roky zpátky jsme měli velkou úspěšnost domácích utkání a každý se bál do Hradce jezdit, teď to bylo spíše tak napůl. I venkovní duely, do nichž šli kluci zodpovědně a s respektem, se vyplácely a vozili jsme z nich body. Extraliga letos byla hodně vyrovnaná a prohrát mohl každý s každým. I proto jsme neměli žádnou delší šňůru, až pak po Novém roce jsme urvali osm střetnutí po sobě.

Byla ona zmíněná série něčím, co vás dostalo do herní pohody a celkově klidnějších extraligových vod?
Kluci si hlavně začali věřit. Tím, jak přišla jedna výhra, druhá, pak byly tři, čtyři, šlo vidět, jak jednotliví hráči, gólmani a vůbec celý tým jdou se sebevědomím nahoru. Pořád se navazovalo na předchozí úspěchy a zastavili jsme se až u osmičky. Bylo to dobré rovněž pro nadcházející play off, pak jsme totiž věřili, že můžeme hrát dobře a vyrovnaně s každým soupeřem. Vždy je tam nicméně to ale, a sice že úspěch musí být podmíněn týmovým výkonem.

Čtvrtfinále? Rozhodla naše trpělivá hra

Jak jste pak hodnotil samotnou nadstavbu? Šest týmů hrálo o čtyři vstupenky do play off a vy jste jednu z nich získali.
Hrálo se dvoukolově, přičemž první bylo dost vyrovnané a lámalo se až to druhé. Vítkovice propadly s Budějovicemi, čtyři celky trošku odskočily a pak hrály mezi sebou o konečné umístění. Vše rozlouskl poslední duel, kdy jsme prohráli v Ostravě a skončili třetí, ale v případě výhry jsme mohli být i první. Šli jsme tedy na druhý tým z další skupiny, Mladou Boleslav, a byla to hodně vyrovnaná série, kterou rozhodla naše trpělivá hra z prvních dvou zápasů. Musím ovšem uznat, že hlavně ve druhém byl soupeř lepší.

Co dále bylo v sérii s Bruslaři stěžejní pro úspěch?
Všichni hráči předvedli zodpovědný výkon, od brankáře až po posledního útočníka. Zápasy chvílemi připomínaly šachovou partii. Soupeř byl velmi kvalitní, měl i několik kluků z A-týmu, jmenovitě Najmana či Kousala. Hrdinka byl dokonce na mistrovství světa dvacetiletých, další dva byli v širší nominaci… Důležité bylo, že jsme ubránili protivníkovu nejlepší pětku a přesilové hry. Radost pak byla velká, skákali jsme po sobě na střídačce všichni, emoce zkrátka musí být i v mládežnickém hokeji. Přece jen se přenášejí i na kluky a ti jsou za ně vděční, i když si už hrají na dospělé (usmívá se).

Šla letošní radost třeba i porovnat s radostí z postupu do extraligy? Přece jen to byl v juniorské kategorii doposud největší úspěch, za kterým stála víceletá práce.
Myslím si, že ano. Dolehlo to i na kluky, kteří navíc nedávno dostali informace o reorganizaci soutěží. Sami na konci své mládežnické kariéry chtěli dokázat, že jsou schopni úspěch udělat. Někdo už předtím vyhrál mladší dorost, ročníky 1998 a 1999, takže jsem jim to moc přál. Pro většinu to byly poslední zápasy za mládež, o to víc jsme byli rádi, že se to povedlo. Byl to takový motor, aby ze sebe kluci vymáčkli i poslední síly a dokázali přes Boleslav přejít. Reprezentovali výborně nejen klub, ale i město a region.

Po oslavách přišla série s Kometou, která skončila po dvou porážkách v poměru 2:5. Co ji rozhodlo?
Ještě před vyřazovacími boji si Brno stáhlo všechny hráče, které mělo nasekáno v první lize, což jsou kluci, kteří už mají zkušenosti i s extraligovým hokejem. Mimo Nečase hráli všichni. Ta síla všech čtyř vyrovnaných pětek byla obrovská. Dostál v bráně, dobře, my taky měli Dvořáka, ale síla a zkušenost zkrátka byla znát, vždyť dohromady měli tihle borci odehráno nějakých 480 utkání v první lize.

My šli nicméně do série s tím, že jsme s Kometou během sezóny odehráli slušné zápasy, i vítězné, i když to byl tehdy trošku jiný tým. Rozhodl první domácí duel, který se nám moc nepovedl. V Brně ze sebe pak kluci vydali všechno, i herně to bylo o 100 % lepší, jenže jsme dostali dva góly v přesilovkách a pak i v power-play. Kvalita se ukázala, musím ale své svěřence pochválit, že ze sebe vydali maximum a šli na krev.

Kluci hrají hokej odmalička. Chci, ať v něm pokračují

Nepostoupili jste do finále, ale sezóna se dá přesto hodnotit převážně pozitivně, je to tak?
Určitě ano. Samozřejmě jsme měli trošku jiné představy, když jsme šli do semifinále, protože druhá série byla Plzeň s Libercem. Kdyby Škoda vyhrála, měli bychom medaili, čtvrté místo je ale taky úspěch. Nechali jsme chlapcům udělat pamětní bramborové listy, měli radost. Sezónu hodnotím pouze dobře, hráčům musím za realizační tým i s pány Zákravským a Řehákem poděkovat a do budoucna popřát, aby se jim dařilo nejen na poli školním, studijním a pracovním, ale i na sportovním.

Sami kluci hrají hokej odmalička a svým způsobem je i vychovával. Konkurence v tom seniorském je sice velká, ale chci, ať v něm pokračují, a to na jakékoli úrovni. Je to asi i cíl rodičů, aby se překlenulo ono složitější období, tedy maturita a taky nějaká vysoká škola. Když k tomu nějakým způsobem dokáží sport skloubit se studiem, tak to bude skvělé. Všichni profesionálně hrát nemohou, to vědí, ale překlenout zmíněné obtížnější období by měla být motivace.

Rozebíral jste nějak s hráči nové přeskupení mládežnických kategorií?
Se všemi jsme měli výstupní pohovory na konci sezóny. Původně jsem chtěl, aby to kluci nejprve slyšeli od nás, díky zprávě na svazu si to však asi přečetli už dříve, takže jsme pak výsledek pouze upřesnili. Byla to pro ně nepříjemná informace, protože hokej hrají celý život a třeba ročník 1999 byl v juniorce jediný rok a to je vše. Doufali jsme, že by mohly nastat výjimky třeba i k ročníku 1998, nakonec se tak ale nestalo. Je to rozhodnutí svazu a každý klub se na něj musí nějakým způsobem připravit a přizpůsobit se mu.

Myslíte, že z pohledu českého hokeje je ona reorganizace kategorií dobrým krokem?
Pokud budu mluvit za Hradec, hlasovali jsme mezi šestnácti dalšími akademiemi pro změnu, ale s tím, že jsme tam chtěli mít i devátou třídu. Hlasovali jsme dále i pro to, aby juniorka byla osmnáctičlenná, dorost čtyřiadvacetičlenný a u devítky byla jednoročníková soutěž třiceti týmů. Tím pádem bychom mládež o rok prodloužili, nakonec to ale dopadlo trošku jinak, takže hodnotit budeme spíše s odstupem času. Co bude, bude.

Tím, že máte v jednom týmu tři ročníky a všichni chtějí hrát, nikdo nedostane nic zadarmo. Teď kluky hodnotím čtrnáct dní a všichni jsou si vědomi tíhy okamžiku i faktu, že z týmu mohou rychle odejít. Cítí, že udržet se bude těžké a dostat se do sestavy ještě těžší. Myslím si proto, že změna je dobrá. Chtěli jsme v klubu jít spíše možností obměny, ale dopadlo to takto. Čas ukáže, jestli byl záměr naplněn.

Příprava už začala. Bereme ji jako velké soustředění

Co teď s hráči, kteří v mládeži končí, bude?
Jednání stále probíhají, protože se čekalo i na Tomáše Martince, až se vrátí z mistrovství, ale určitě to není tak, že bychom klukům řekli díky a na shledanou. Snažíme se je zapojit do tréninku A-týmu, popřípadě do klubů jako jsou Vrchlabí, Trutnov, Dvůr Králové, Litoměřice, Slavia nebo i Přerov. Oddíly se nabízejí, je to ale taky i o kvalitě toho samotného hráče, takže to není úplně jednoduché. Všichni se však snažíme pomoct, aby kluci našli uplatnění a mohli v hokeji na co nejvyšší úrovni pokračovat.

Zmiňujete tréninky. Před nedávnem začala příprava na sezónu 2018/19, a to rovněž u mládeže. Jak zatím probíhá?
Odstartovali jsme 23. dubna. Jedná se o kombinaci ledu a suché přípravy, přičemž jen na ledě máme pět tréninkových jednotek týdně. Máme ho pouze na čtyři týdny, pak se rozpouští a dalších šest týdnů dojedeme na suchu. Celý měsíc tak bereme jako takové větší soustředění, pak nicméně bude i soustředění samotné a pojede na něj dorost i juniorka. Vloni to bylo super, kluci jsou tři čtyři dny spolu mimo Hradec a může se začít tvořit nový kolektiv pro nadcházející sezónu.

Jak se vy osobně vypořádáváte s tím, že najednou přišel do přípravy úplně nový celek? V dřívějších ročnících jste měl jádro a k němu se přidali starší dorostenci, nyní je to jinak.
Starší dorost přechází kompletní a k němu i druhoročák z mladšího. Viděl jsem spoustu zápasů obou kategorií, takže hráče znám. V průběhu sezóny jsme se na ně chodili dívat, navíc někteří ze staršího dorostu už byli i v juniorce, není to proto úplně cizí prostředí jak pro ně, tak i pro nás. Něco takového jsem ale ještě nezažil, abychom vybojovali čtvrté místo a najednou někdo celý tým šoupl pryč.

Kluci jsou si vědomi, že konkurence je velká

Budou se tím, že jste přidali mladší ročník, upravovat také nároky na hráče?
Určitě ne. S Tomášem Martincem jsme se bavili, že tréninkové dávky jsou důležité a musí být časté. V dorostu i v juniorce musí být kvantita i kvalita velká, protože kluci mají jen pět let na to, aby se připravili na přesun mezi mládeží a dospělým hokejem. Moc času proto není. Hráče jsme ale rozdělili do skupin, aby se třeba nestalo, že se ročník 2002, který se růstově stále vyvíjí, potká s 1999, který je trošku jinde, to už jsou chlapi.

Jak jste na tom s počtem borců? Zřejmě teď asi převyšuje ten loňský…
Konkurence bude velká, tři hráče jsme ani nepustili do letní přípravy. Časem se bude přistupovat k další pozvolné redukci kádru, aby zkrátka počet kluků nebyl na úkor kvality samotného tréninku. Chceme dát šanci všem, na druhou stranu teď budeme měsíc na ledě, kde jsou rozdíly vidět, a může se stát, že některé hráče prostě budeme muset přesunout.

A jak k tomu přistupují sami hokejisté?
Kluci si musí poradit a takto k tomu všichni i přistoupili. Jsou si navíc vědomi, jak jsem říkal, že konkurence porostla a do zápasu můžeme dát pouze osmnáct hráčů. Držet si jich chceme samozřejmě více, mohou přijít zranění, nemoci a podobně, ale opakuji, že to nesmí být na úkor tréninku.