Dorost skončil v TOP4. Nikdo to od nás nečekal, říká Václav Pánek
Pomalejší rozjezd, ale nakonec účast v TOP čtyřce. Dorost nezačal ročník dobře, když v přípravě zvítězil jen ve třech z dvanácti duelů. Avšak ostrá část byla úplně o něčem jiném. Mladí Lvi vyhráli skupinu Střed a s přehledem postoupili do nadstavby, kde v konkurenci převážně moravských týmů vybojovali play off ze 4. pozice. Ve vyřazovacích bojích přešli přes silné soupeře – Kometu a Třinec. Jejich tažení přerušilo až semifinále, kde podlehli Plzni. Jak hodnotí sezónu hlavní trenér této kategorie Václav Pánek?
Na úvod se vraťme ještě k letním měsícům, kdy jste neprožili ideální přípravu. Na mistrovská utkání jste ale dokázali přeladit na úplně jinou notu. Jak se to povedlo? Je pravda, že to před sezónou nevypadalo vůbec dobře. Z toho důvodu jsme moc optimističtí nebyli. Samozřejmě jsme ale všichni chtěli pracovat a nějakým způsobem se dostat na úroveň, abychom byli konkurenceschopní. Měli jsme z extraligy obrovský respekt. Moc jsme nevyhrávali, na druhou stranu jsme nastupovali proti top soupeřům v republice a nevěděli jsme, co nás čeká v soutěži. Přípravu tedy samozřejmě nemůžu hodnotit dobře. Ale zbytek sezóny to změnil.
Byl to pro vás první rok v roli hlavního kouče dorostu. Co se vám po těchto výsledcích honilo hlavou? Věděl jsem, že z toho vede jenom jedna cesta – a to tvrdá práce. To bylo v podstatě jediné, co jsme pro to my trenéři a kluci mohli udělat. Nebo jsme na to mohli rezignovat, což nikdo z nás nechtěl – to by byla cesta do pekel. Čekat na to, že to nějak dopadne, je hloupost. Chtěli jsme pracovat na sto procent. Buď to bude stačit, nebo ne. Jiná cesta pro nás neexistovala. Chtěli jsme pracovat a doufat, že se to zlepší. Samozřejmě do přípravných zápasů jsme pořád nastupovali v kombinovaných sestavách, zkoušely se různé věci, ale to samozřejmě všechny další týmy.
Vstup do sezóny se ale povedl, hned v prvním kole jste zvítězili na ledě Sparty. Jak byla tato výhra důležitá pro vaše sebevědomí? Ta nám dodala obrovské sebevědomí a mohli jsme se od toho odrazit do základní skupiny, kde jsme prohráli jen s Jihlavou. Bylo to díky naší pracovitosti a cílevědomosti, aby se neopakovala příprava. Je taky potřeba říct, že z kraje sezóny nám hodně pomohl Pavel Šimek. Poté byl celý ročník krom play off v juniorce, ale hrozně nám pomohl.
„Kluci poznali, že to, co stačilo v základní části, nemusí stačit v nadstavbě.“
Opanovali jste základní část skupiny Střed a do nadstavby jste tak šli z prvního místa… Když vezmu nadstavbu, tak jsme se dostali do skupiny s moravskými týmy, z čehož jsme měli trochu obavu. V semifinále play off se ale ukázalo, že tam byly jen týmy z Čech, což je taková kuriozita. Ale nastavilo nám to zrcadlo top hokeje tady u nás. Se vší úctou k soupeřům v základní části, je přeci jen trochu rozdíl hrát proti Kobře nebo Technice a pak když na nás naběhne Třinec, Zlín nebo Kometa. To jsou týmy, které jsou kvalitou někde jinde, takže jsme se s tím chvilku museli srovnávat.
Zmínil jste nevyrovnanost týmů. Souhlasíte s tím, že by se soutěž měla co nejvíce zúžit? Probírá se to všude několik let. Souhlasím! Zápasy v play off a nadstavbě nám ukázaly, že když se hrají vyrovnaná utkání, kluci posouvají sami sebe, ale i soupeře. Zápasy jsou pro všechny prospěšné. Jak říkám, nechci shazovat kvalitu těch „slabších“ soupeřů, ale bylo tam znát, že když kluci mohli trochu vydechnout, vymýšleli blbosti. Přidržovali kotouče a nehráli hokej, který chceme a nemělo to správný náboj.
Zaznamenal jste rozdíl v přístupu hráčů ve chvíli, kdy v podstatě každý zápas museli odehrát na maximum? Pomohlo to i v tréninku, kde kluci sami od sebe museli zapnout na vyšší level. Ani před tím neměli špatný přístup, ale zase jim to otevřelo oči a v podstatě celou sezónu jsme se museli posouvat nahoru. Kluci poznali, že to, co stačilo v základní části, nemusí stačit v nadstavbě.
V ní jste vyhráli osm z dvaceti duelů a postoupili do play off, kde vás v prvním kole čekala brněnská Kometa. Jak byste zhodnotil tuto bitvu? To byla dobrá série. Kometa měla ve svém středu velké individuality. Když byla jejich první pětka na ledě, bylo vidět, že jsou velmi zdatní. Silní na kotouči, výborně se pohybují… V prvním zápase jsme rozhodně nebyli lepší, ale výborně nám zachytal gólman a se štěstím jsme zvítězili, což nám dodalo i trochu sebevědomí. Bylo pro nás velmi důležité, že jsme začínali doma. Druhý zápas u nich jsme naopak byli lepší než soupeř, ale bohužel jsme po individuálních chybách inkasovali a už se nedokázali dostat na kontakt. Doma už jsme byli odhodlaní to ukončit a tým si šel za vítězstvím.
Ve čtvrtfinále jste vyzvali favorizovaný Třinec. Dokázali jste obrátit sérii a dvakrát zvítězit v nájezdech… To byla reklama na dorostenecký hokej. Muselo to bavit úplně všechny, jak nás trenéry, hráče, rodiče, diváky… Třinec byl obrovský favorit. Měli jsme k němu pokoru, ale na druhou stranu z předchozích utkání jsme věděli, že se s nimi dá hrát. Když každý podá stoprocentní výkon a obětuje se pro tým, protože my jsme neměli žádné individuality, tak že můžeme uspět. Oceláři hrají nepříjemný hokej, hodně bruslivý. Všechny pětky jsou vyrovnané, není tam v podstatě slabina. Ale popasovali jsme se s tím skvěle a soupeře vyřadili.
„Neměli jsme takové individuality, ale nahrazovali to pracovitostí, odhodláním a touhou.“
Vaši cestu zastavila až v semifinále Plzeň. Jak byste zhodnotil tuto sérii? Musím říct, že hokejově byl Třinec vyspělejší, ale hrál jiný styl než Plzeň. Ta byla strašně fyzicky našlapaná. Byli na tom výborně bruslařsky od první do poslední minuty. Bylo jedno, jestli je na ledě první nebo třetí pětka. Byli nepříjemní v napadání, v důrazu, neměli jsme na nic čas. Tím nás dostávali hodně pod tlak. Výsledky byly vyrovnané, ale rozhodl druhý zápas u nich, kdy jsme prohráli po nájezdech. Ke konci zápasu jsme ztráceli síly. Na nájezdy jsme si věřili, protože máme hráče, kteří je umí proměňovat a máme gólmana, jenž je na ně fantastický. Bohužel jsme měli trochu smůlu, byly tam tyčky a chyběly centimetry. Musím říct, že Plzeň postoupila spravedlivě, ale mohli jsme ji více potrápit.
Dostali jste se ale mezi nejlepší čtyři týmy v extralize. Je to pro vás úspěch? Nikdo to od nás před sezónou nečekal. Všichni jsme rádi, že to takhle dopadlo. Hlavně bych rád zmínil, že kluci si to opravdu zasloužili. Neměli jsme takové individuality, hlavně co se týče starších hráčů ročníku 2005. Ale ti to nahrazovali svojí pracovitostí, odhodláním a touhou, kterou přenesli na mladší hráče. Ti pak viděli, že i když v přípravě vyhrajete pouhé tři zápasy, je možné se dostat takhle daleko. Opravdu si myslím, že je to jejich zásluha. Zásluha toho, že si za tím šli. Neměli jsme ve svém středu žádného hráče, který by dokázal sám rozhodnout zápas. Všechno jsme uhráli týmově. Každopádně vyrovnané zápasy nám dokázal vyhrát náš gólman Honza Kasal. Ten je za mě bezpochyby jeden z nejlepších brankářů soutěže. Nebýt jeho, tak nejsme tam, kde jsme. Možná bychom nebyli ani tak vysoko po základně skupině. Základ je dobrý gólman a toho my jsme měli. Od toho se to všechno odvíjelo.
A jak hodnotíte spolupráci realizačního týmu? Jak jsem mluvil o pracovitosti, jsem rád, že jsem mohl pracovat v mojí první sezóně ve vyšším hokeji, když to takhle řeknu, s Bóďou Višňákem, Lukášem Králem a Lenkou Jonešovou. Byli jsme dobrý tým jak na ledě, tak i mimo. Jsem rád, že se nám sezóna takhle povedla a mrzí mě, že s námi Bóďa nebude příští rok pokračovat. Všem zmíněným bych chtěl poděkovat za spolupráci. Stejně tak trenérům juniorky za jejich poznatky a pomoc, protože kdykoliv jsme se o něčem bavili, tak nám byli nápomocní. Dík patří také dalším osobám, které se okolo týmu pohybovaly. Včetně Petra Svobody, jenž s námi občas chodil na led, a Jardy Svobody, který s klukama pracoval celý rok na fyzické přípravě. Umístění v TOP4 je zásluha nás všech.
