Ohlasy k zápasu
pá 21.9.2018 | Adam Kodet

Hlavní je týmový úspěch, hlásí po druhé výhře v řadě Brandon Maxwell

Ve čtvrtek vyhrál Mountfield HK na Zimním stadionu Luďka Čajky v základní hrací době teprve podruhé v historii – poprvé to bylo v březnu 2014 ve čtvrtfinále play off, na další podobný úspěch čekal více než čtyři roky. Jedním z hlavních strůjců tříbodové výhry byl i americký brankář ve službách Hradce Králové Brandon Maxwell. Za jeho záda prošla jediná střela Beranů, s ostatními 28 pokusy si floridský rodák dokázal poradit.


Velice důležitým faktorem těsného vítězství 2:1 byl dobrý týmový výkon, což potvrzuje i gólman s číslem 39. „Je to tak, kluci hráli hodně obětavě, lehali do střel a hodně jich zblokovali, takže mně se chytalo dobře,“ vysvětluje a chválí své spoluhráče. V zápase se střídaly pasáže, kdy toho příliš na práci neměl s momenty, kdy na něj létala jedna střela za druhou. Jak si s takovým průběhem brankář musí poradit? „Tohle moc neřeším, moje práce je chytat puky za jakékoliv situace,“ říká s nadhledem.

„Max“ nastoupil v brance Mountfieldu podruhé za sebou a byla z toho druhá výhra. „Pro mě je důležitý hlavně týmový úspěch, takže to beru tak, že je to druhá výhra celého týmu, ne jenom moje,“ prozrazuje americký reprezentant. Posílila se po dvou výhrách jeho pozice v brankovišti? „Tohle je spíš věcí trenérů, já jen dělám svou práci,“ odpovídá jasně.

Hradečtí na ledě Ševců odehráli nejčistší utkání v tomto extraligovém ročníku. Oproti devíti vyloučeným na Spartě a šesti doma s Chomutovem inkasovali tentokrát menších trestů "pouze" pět. Jedním z nich byl navíc technický přestupek posunutí branky při závaru soupeře. „Nic zvláštního bych v tom nehledal. Vyjel jsem za branku, a jak jsem se do ní rychle vracel, trefil jsem tyčku a branka se posunula,“ popisuje situaci, z níž vyplynulo jedno z mála vyloučení, které ale dokázala defenzíva stejně jako všechna ostatní ubránit.

Hradecká devětatřicítka je známá tím, že ráda hraje s pukem na holi i mimo brankoviště. Také se snaží hodně komunikovat s obranou a dirigovat své spoluhráče. „V týmu jsou noví hráči, takže si na sebe pořád ještě zvykáme, ale snažím se s nimi komunikovat co nejvíc,“ potvrzuje. A jak jsou na tom spoluhráči s angličtinou? „Komunikace nám jde dobře, s klukama z ciziny mluvím na ledě anglicky a se zbytkem máme pokyny česky,“ poodkrývá brankář draftovaný v roce 2009 týmem Colorado Avalanche.

Ten si mohl během utkání i po jeho konci vychutnat vyvolávání svého jména z úst nejvěrnější hrstky fanoušků, kteří do Zlína vycestovali. „Pokud fanoušci po zápase skandují moje jméno, obyčejně to znamená, že jsme vyhráli. Takže tohle si určitě užívám,“ dodává závěrem strážce hradecké svatyně.