Rozhovory
so 20.6.2020 | Lukáš Foff

Hráči jiných týmů? Ty nesnáším, směje se nová posila Jérémie Blain

Na autogramiádě po fotbalovém utkání s Novým Hradcem Králové se poprvé představila také nová posila do zadních řad, která přišla po dvou letech strávených ve Spartě. Kanadský zadák Jérémie Blain přišel jako konstruktivní bek, který umí pořádně přitvrdit, ale také dávat důležité góly. Navíc je to veselá kopa a fanoušci se mohou těšit na vtipné hlášky při rozhovorech.

Začněme u výslovnosti vašeho jména. Pocházíte z Québecu, takže by se vaše jméno mělo číst francouzsky, ale už jste si asi zvykl na anglickou výslovnost, že?
Jasně, dlouho jsem hrál v Americe a vlastně pak i v Evropě, takže jsem na výslovnost „Blejn“ zvyklý a nevadí mi to. Správně by to ale mělo být bez „j“ a s francouzskou nosovkou. Už jsem zvyklý i na to, že na českých stránkách v různých pádech dáváte písmenka na konec příjmení. Ale vidět napsáno „Blaina“ pro mě bylo vždycky vtipné.

Vy jste celým příjmením Ouellet-Blain a zejména první část příjmení je pro Čechy téměř nevyslovitelná…
Ano, vyslovuje se to „Ueje“. Já ho ale nepoužívám. Máma mi ho dala do pasu a teď kvůli tomu mám dvě jména. Nesnáším to (směje se). Takže jsem prostě Jérémie, anebo ještě lépe jenom Jay. Každému se představuju jako Jay. Teda samozřejmě generálnímu manažerovi a trenérovi úplně ne, ale ostatním ano.

Pojďme k hokeji. Proč jste si vybral zrovna Mountfield HK?
Tak nejprve byste se měl zeptat GM, proč si vybrali oni mě. Asi mě viděli poslední dva roky na Spartě a chtěli mě podepsat. Ve Spartě to úplně nefungovalo, protože se nám vyměnili trenéři během sezóny. Hradec mi nabídl dvouletý kontrakt a to mě opravdu lákalo. Navíc byl Mountfield tým, proti kterému jsem nesnášel hrát, společně s Plzní to byl nejnepříjemnější soupeř. Vybavuji si snad jedinou výhru Sparty v minulé sezóně, a to ještě neuvěřitelně nezaslouženou, když se Machovský zbláznil v bráně (usmívá se). Hradec je místo, kde byla vždycky dobrá atmosféra, protože fanoušci jsou do toho zapálení, styl hokeje mi také sedí, protože se pořád snaží hrát s pukem a nečeká zalezlý na jednu šanci. Mluvil jsem také s některými hráči, kteří tu hráli a všichni si to pochvalovali. Když mi nabídl Mountfield dvouletou smlouvu, nebylo co řešit.

„Wow, to je první hezká věc, kterou jsi mi za dva roky řekl.“

55 Jérémie Blain (o první zprávě Radka Smoleňáka)

S kým jste tedy klub z východu Čech rozebíral?
Mluvil jsem třeba s Blažem Gregorcem, což byl v Praze můj dobrý kámoš, ale i s některými dalšími kluky, kteří Hradcem prošli. Všichni mi řekli to samé, že je to tady super, ať do toho jdu.

Znal jste někoho z vašich současných spoluhráčů už dříve?
Kevina Klímu. Byl jsem taková jeho finanční podpora v Praze. Je jak můj malý bráška a platil jsem mu obědy a večeře (směje se). Teď navíc přijde jeho malá sestřička Kelly (směje se). Dělám si srandu samozřejmě, ale s jeho dvojčetem se ještě neznám, tak doufám, že bude stejný jako Kevin, protože to je opravdu super kluk. Také jsem hrál chvilku v USA s Richardem Nedomlelem. Je super přijít do týmu, kde už někoho znám. Je to mnohem jednodušší.

Vypadáte, že i s Radkem Smoleňákem se musíte znát, hodně se s ním bavíte…
Nikdy jsme spolu nehráli, ale ohledně přestupu jsem s ním byl nejvíc v kontaktu. Je to opravdu vtipné, protože na ledě jsme se přímo nenáviděli. Tam vlastně Smoliho nesnáší každý (culí se). Dva roky jsme spolu na ledě bojovali a nadávali si. Radši si ani nepředstavujte, co všechno jsme si my dva řekli. Když mi během sezóny napsal, tak jsem byl hodně překvapený a řekl mu: „Wow, to je první hezká věc, kterou jsi mi za dva roky řekl“ (směje se).

Způsobila vám koronavirová situace problémy s příletem do České republiky?
Ne, nezpůsobila. Byl jsem v Kanadě jen pár týdnů ještě předtím a pak už jsem byl v Čechách. Můj plán byl takový, že v téhle těžké době zůstanu v Evropě. Čekal jsem, jestli se bude dohrávat sezóna, ale i potom jsem chtěl zůstat tady.

„Miluju srandu v kabině a opravdu miluju hokej. Miluju také soupeření a rivalitu.“

55 Jérémie Blain (o své povaze)

Popište fanouškům sebe jako člověka a jako hráče. Na koho se mohou těšit?
Vždy hraju na dvě stě procent od začátku do konce, na to jsem hrdý. Od prvního do posledního zápasu tvrdě bojuji a nechám na ledě všechno. Neřekl bych o sobě, že jsem striktně ofenzivní typ obránce, jsem oboustranně založený a mohu hrát jakoukoliv roli. Jako člověk jsem vtipný a veselý týpek, který se pořád jen usmívá. Miluju srandu v kabině a opravdu miluju hokej. Miluju také soupeření a rivalitu. Všechny hráče z jiných týmů naopak nesnáším (směje se).

Co říkáte na Českou republiku? Jste tu už třetím rokem…
Já vím, že se pořád opakuji, ale taky ji miluju. Žil jsem doteď v Praze, která je nádherná. Sice tam nejsou hory, ale jsou tam krásné parky, kultura a celkově všechno. Navíc od prvního dne ke mně všichni lidé byli hrozně milí a laskaví. Letos jsem poprvé za svůj hokejový život netrávil léto doma v Kanadě, takže to svědčí o tom, že Česko skutečně mám rád.

A čeština jako jazyk vám jde jak? Viděl jsem, že dítěti jste na autogramiádě odpovídal česky.
Myslím si, že bych byl schopen se ji naučit, ale existuje to šílené „ř“, které mě odradilo. Je to vlastně zvláštní, protože mým rodným jazykem je francouzština, kde různých variant výslovnosti písmena „r“ máme hodně, ale tohle mi fakt nejde a nevím proč. Když ale kolem mě lidi mluví a nepoužívají moc slangových výrazů, tak si myslím, že třetinu toho pochytím. Zkusil jsem se i učit česky, ale „ř“ mě přivádělo k úplné šílenosti, až jsem se na to vykašlal a učím se jen poslechem okolo. Mám v Praze hodně nehokejových kamarádů, takže když s nimi někam zajdu, vždycky se po čase začnou bavit i česky. Já se jich pak vždycky ptám na spoustu otázek, píšu si do telefonu jednotlivá slova či věty. Určitě se chci zlepšovat a učit se, protože si myslím, že je velmi důležité, abych byl schopen komunikovat s lidmi okolo česky. Když fanoušci přijdou, chci jim umět udělat radost, říct pár vět a pozdravit je (usmívá se).