Ohlasy k zápasu
ne 16.10.2016 | Klára Petrásková

Jsem rád za zájem ze strany trenérů, říká o svém příchodu Michal Dragoun

Vítězství za tři body potřeboval Hradec jako sůl, po utkání s Chomutovem si mohl konečně oddechnout. Na nedělní výhře 3:2 se mimo jiných svou asistencí podílel i nově příchozí forvard Michal Dragoun, jenž na soutok Labe a Orlice zamířil teprve nedávno z pražské Slavie. „Pořád se rozkoukávám, jsem tu zatím asi jen pět dní. Všechno je pro mě nové,“ hlásí mimo jiné útočník s dvanáctkou na zádech.

Michale, zápas proti Chomutovu byl pro vás prvním domácím kláním v hradeckém dresu. Jaké si z něj odnášíte dojmy?
Je fajn, že se nám podařilo vyhrát. Ve třetí třetině jsme sice trochu tahali za kratší konec, ale nakonec jsme to tam „vylehali“ a podařilo se nám udržet skóre. Samozřejmě koukám na tabulku a vím, jak je našlapaná. Určitě bylo důležité udělat tři body. Hradec byl vždycky známý tím, že diváci dokážou udělat dobrou atmosféru, a to se mi jen potvrdilo.

Po poradě s videorozhodčím sudí neuznali Pirátům hned dvě branky. Jaké nedovolené situace těmto okamžikům předcházely?
První gól byl vstřelený rukou. U druhého jsem byl zrovna na ledě, ale jestli bylo pískáno nebo byl hráč v brankovišti, to si bohužel nevybavím.

Pořád se rozkoukávám, všechno je pro mě nové

V polovině utkání jste vedli už 3:0, pak jste ale během patnácti vteřin dvakrát inkasovali. Rozhodila rychlá změna skóre vaši psychiku?
Chomutov je dobrý mančaft, rychle se jim povedlo skoro obrátit zápas. Naštěstí se nám to ale povedlo udržet, i když ta minuta byla kritická. Pak jsme začali zase hrát a druhou třetinu nějak dohráli. Ve třetí jsme pak už jen vyhazovali puky a chtěli výsledek nějakým způsobem ubránit.

Jak jste zmínil, poslední dvacetiminutovku jste strávili především v obranném pásmu. Byl to záměr taktiky?
Soupeř hodně změnil hru, chodil po nás. My jsme moc šancí hrát útočný hokej neměli, takže jsme hráli jednoduše ven a snažili se vyhrávat buly, aby oni nemohli střílet.

Pod Bílou věž jste přišel teprve nedávno, stihl jste se už poznat se spoluhráči?
Pořád se rozkoukávám, jsem tu zatím asi jen pět dní. S klukama je to v pohodě, i když jsem moc z nich neznal – hrál jsem jen asi se dvěma z nich. Všechno je pro mě nové.

Jsem rád, že se mi ozval trenér pan Sýkora sám

Do Mountfieldu jste zamířil z pražské Slavie, která je momentálně ve finanční tísni a z toho důvodu bylo vedení donuceno ke změnám v kádru. Jak jste tuto situaci prožíval jako jeden z hráčů?
Špatně, byla to nejistota. Mám rodinu, takže i z toho důvodu jsem se obával, co bude. Nevěděl jsem kdy a jestli vůbec to skončí, jestli se bude hrát. Nikdo nám nedokázal pořádně říct, co bude. Šel jsem na trénink s tím, že jsem nevěděl, jestli další den nebude konec. Byla to hlavně velká nejistota ohledně mé budoucnosti.

Byl jste tedy za změnu dresu a přesun na východ Čech rád?
Určitě. Hlavně jsem byl rád, že se mi ozval trenér pan Sýkora sám od sebe a zeptal se, jestli bych měl zájem. Když je zájem ze strany trenérů, je to ještě lepší, než abych se cpal někam, kde o mě zájem není.

Máte v Hradci zajištěné bydlení, nebo dojíždíte na tréninky a zápasy z Prahy?
Dojíždím, na domácí utkání pak za mnou přijela i rodina. Myslím, že v podobném režimu to bude fungovat i nadále. V neděli jsem trochu zabloudil na náměstí, takže jsem si ho už prohlédl alespoň z auta (usmívá se).