Rozhovory
út 24.11.2009 | Michal Luňák

Kdo měl největší radost z návratu Milana Karlíčka na led? Jeho manželka!

V sobotu v Šumperku se do sestavy hradeckých hokejistů vrátila opora zadních řad Milan Karlíček. Po sobotním utkání se trenér Jiří Mička nechal slyšet, že na Milanovi nebyla pauza vůbec znát a v pondělí se o tom mohl přesvědčit i hradecký fanoušek. Milan Karlíček podal po boku Jiřího Hendricha velice kvalitní výkon a navíc přidal dvě gólové asistence. ,,Jsem moc rád, že jsem se konečně vrátil a můžu zase hrát,“ vyprávěl po utkání očividně spokojený hradecký obránce. Návrat na ledovou plochu navíc pročistil i rodinnou atmosféru u Karlíčků a tak i doma je nyní vše v nejlepším pořádku. ,,Nejhůře to mé zranění snášela manželka, jelikož jsem byl doma hodně protivný,“ s úsměvem komentoval Milan Karlíček.

Dva zápasy po návratu a šest bodů, to je povedený návrat ne?
Jsem rád za to, že se mi konečně podařilo vrátit se do sestavy po zranění. Svojí zásluhu na dvou výhrách však nijak nepřeceňuji, kluci by to zvládli i beze mě.

Limituje tě to rameno v zápase?
Vzhledem k tomu, že internetové stránky čtou i soupeři, tak rameno mám v naprostém pořádku.

Utkání proti Benátkám bylo hodně bojovné a jistě i patřičně bolelo.
Já mám jednoznačný názor. Za to jak to utkání vypadlo, může jednoznačně rozhodčí. Od začátku utkání nepískal tak ani tak. Nikdo pořádně nevěděl, co si na ledě může dovolit. To utkání se pak asi muselo takto zvrhnout.

Benátky vypadaly ze začátku živější. Byla ve vás ještě únava ze Šumperku?
Já bych to nepřikládal k únavě. Nechci říct, že jsme byli nekoncentrovaní, ale ten přístup určitě nebyl ideální. Naštěstí jsme si to včas uvědomili a to utkání otočili v náš prospěch.

Měl si pocit, že od druhé třetiny máte utkání pod kontrolou?
Přesně tak. Začali jsme hrát ten náš hokej, hodně jsme drželi puk a byla tam spousta přihrávek. Tím jsme zamezili tomu jejich lítání po ledě a to utkání pro nás vypadalo lépe.

Již na konci v Šumperku a dnes od úvodní buly hraješ s Jiřím Hendrichem. To je v Hradci snad poprvé ne?
Úplně poprvé ne. První rok když jsme do Hradce přišel, tak jsem s Jirkou odehrál šest zápasů, ale pak nás trenéři odtrhli. Od té doby jsme se na ledě potkávali jen v okamžik, kdy jsme si klepali rukama po gólu (směje se).

Spolupráce s Jirkou probíhá bez problémů?
Není s tím žádný problém, na ledě si vyhovíme. Teď už záleží jen na trenérech, zda nás spolu nechají, nebo zda se to zase nějak prohází. Jirka je velice kvalitní hráč a dovedu si to s ním do budoucna představit.

Čeká vás nyní náročný program. Vracíš se po zranění, nebude to těžké zvládnout?
Ten program uteče tak rychle, že ani nebudu vědět, že nějaký byl. Ten sled utkání je skutečně rychlý. Nevím zda je to pro mě úplně ideální teď, ale pro hráče všeobecně ano. Všichni raději hrajeme než trénujeme.

Ty nepatříš mezi nějaké bolestínky, které vyřadí lehké zranění. Jak si nyní snášel tu dlouhou pauzu?
Velice špatně. Kdo na tom však byl úplně nejhůře, byla doma moje manželka. Byl jsem doma hodně protivný a určitě to nebylo ideální. Teď už si tu aktivitu vybiju tady na zimáku a při utkání, no a doma jsem pak daleko klidnější (směje se).

Nyní jedete do Havířova, kde se potkáte na ledě s Patrikem Fořtem.
Jsem na to sám hodně zvědavý. Paťas je takový hodně vznětlivější a všichni se na to moc těšíme. Čeká nás sice dlouhá cesta, ale to se zvládne a budeme chtít uspět.