Mountfield HK
Rozhovory
so 1.8.2015, Lukáš Štěrovský, Jan Vavřina

Kemp NHL? Mimo hokeje třeba i kurzy vaření nebo letecká show, říká Tomáš Král

Teprve dvaadvacetiletý brankář Tomáš Král se může pyšnit tím, co se mnohým hokejistům nepodaří za celou jejich kariéru. V době, kdy si ostatní hráči Mountfieldu HK užívali zasloužené dovolené, potil plzeňský odchovanec krev na rozvojovém kempu Detroitu Red Wings. To však nebyla první zámořská štace pro druhého nejvíce vytěžovaného brankáře první ligy uplynulé sezóny. Loňská opora Litoměřic má za sebou již podobnou zkušenost s klubem Ottawa Senators, a tak má nejlepší předpoklady pro zhodnocení obou akcí.

Jak vůbec došlo k tomu, že jste byl pozván na rozvojový kemp pro mladé hráče pořádaný Detroitem Red Wings?
Byl jsem doma a najednou mi zazvonil telefon. Volal mi Jiří Fischer, který mě trénoval v reprezentaci do dvaceti let. Ptal se, jak se mám a jak trénujeme, a najednou mi uprostřed rozhovoru řekl, že by mě rád pozval na kemp do Detroitu. Byl jsem dost nadšený, nic takového jsem nečekal. Byl jsem na kempu v sezóně, což jsem si hrozně užil, a že budu mít možnost tam přijet znova, v to už jsem ani nedoufal. Takže jsem okamžitě řekl, že to beru a že přijedu. Pak už jsem se jenom připravoval na to, abych odjel.

Předpokládám, že dojmy z kempu budou asi jednoznačně pozitivní, že?
Je to skvělé. Každý, kdo hraje hokej, asi sní o tom, že by se tam podíval. I taková příležitost je super. Strašně jsem se na kemp těšil a snažil jsem si tam užít každý den, nasbírat co nejvíce zkušeností.

Kvalitních hráčů v týmech NHL je velký přetlak

Byl kemp hodně tvrdý, co se týče nároků na fyzickou kondici?
Letošní kemp byl docela těžký. Bylo to náročné, dlouho jsme byli na ledě. Je to uprostřed léta, takže člověk na led není zvyklý, skočí do toho natvrdo. První den jsme na ledě byli asi dvě hodiny, takže po fyzické stránce to bylo náročné. Ale všichni jsme se snažili, atmosféra a tréninková morálka byla neskutečná. Všichni bojují o místo, každý den nám připomínali, že v prvním týmu je dvacet míst a že za nimi často chodí hráči z farmy a ptají se trenérů, proč nehrají nahoře, když na to mají. A oni jim říkají, že vědí, že na to mají, ale ať se podívají na soupisku a ukážou, místo koho mají hrát – jestli místo Pavla Datsyuka, nebo Henrika Zetterberga. Není to o tom mít na to, ale být lepší než ti, co už tam jsou.

Panovala s vašimi výkony v Detroitu spokojenost, obdržel jste nějaké závěrečné hodnocení?
Nevím, co řekli ostatním klukům (směje se), ale mě se ptali, jestli by byla možnost přijet i na hlavní kemp, že potřebují nějakého brankáře. Ale tím, že začínají až prvního září, to nepřipadá v úvahu, takže k diskuzím kolem toho ani nedošlo. Hned se to smetlo ze stolu, v Detroitu se zeptali, kdy začínáme, a když se dozvěděli, že začínáme už teď, uprostřed léta, tak řekli, že to je škoda a dál se to neřešilo. Proběhlo nějaké hodnocení, bylo hodně pozitivní, z čehož jsem měl velkou radost. Říkali mi, že jsou velmi překvapení, že jsem technicky dost vyspělý, což bylo super. Zároveň mi bylo řečeno, že proporce brankáře, kteří se draftují, musí být nad šest stop a dva palce, což je asi 188 centimetrů. Takže tam jsem asi trochu pod čarou (usmívá se), ale je to o tom makat. Člověk se musí prosadit v Evropě, a když tady odvede dobrou práci a bude se mu dařit, tak cesta do NHL je určitě otevřená.

Potkal jste se i s hráči nastupujícími v A-týmu, například s českým brankářem Petrem Mrázkem?
Mrázič tam nebyl, přijede až na hlavní kemp. Tím že už se prosadil do hlavního mužstva, tak na tenhle rozvojový kemp pro mladé hráče nejezdí. Stabilní hráči z A-týmu mají tou dobou volno a připravují se individuálně. Z Čechů tam byl ještě obránce David Němeček, s ním jsem trávil hodně času, ale byli jsme každý rozhozeni do jiného týmu, abychom nemohli táhnout spolu a aby vznikaly dobré vztahy a party. Na tom si v Detroitu hodně zakládají.

Proběhly i nějaké mimohokejové aktivity?
Měli jsme kurz vaření, to bylo zajímavé. Výživové mítinky, hodně nám říkali, co máme dělat mimo led, jak cvičit v posilovně, jak cvičit v den, kdy se nehraje, ale i v den zápasu či před zápasem. Bylo to hodně všestranné. Ve volném dni jsme se byli podívat na leteckou show amerických stíhacích letounů, takže to bylo dobře zorganizované, všechno krásně běželo. Aktivit je tam spousta, chtějí poznat kluky i mimo led, takže se toho snaží uspořádat co nejvíce.

Loni jste se účastnil kempu v dalším týmu hrajícím NHL, v Ottawě. Bylo to v Detroitu hodně odlišné?
Myslel jsem si, že to bude stejné, je ale vidět, že každá organizace si to dělá po svém. V Ottawě to nebylo asi tak fyzicky náročné, ale zase jsme tam dělali mnohem více věcí. Jako brankáři jsme dělali reakční testy, chodili jsme na 3D vizualizace, na kterých testovali reakci našich očí. To bylo super, to mi šlo (směje se). Ale bylo tam toho více. V Detroitu to bylo hodně o práci na ledě, trénovali jsme dvakrát tolik co v Ottawě, na každý trénink se byl podívat celý realizační tým včetně manažerů. Takže letos to bylo trochu jiné, možná o něco náročnější, ale oba kempy byly super.

Spolupráce mezi Hradcem a Litoměřicemi je důležitá

Přejděme k vašemu angažmá pod Bílou věží. Co vás vedlo k chytání v Hradci Králové?
Chtěl jsem jít do klubu, ve kterém je možnost, v případě, že bych nechytal pravidelně v extralize, chytat v první lize. Myslím si, že to je důležité a že loňská sezóna, ve které jsem odchytal asi nejvíce zápasů ze všech brankářů v první lize, mi hodně pomohla. Je důležité chytat, takže pro mě bylo dost podstatné, že spolupráce mezi Hradcem a Litoměřicemi existuje. Když bude Ondra Kacetl nebo Adam Svoboda chytat dobře a já bych zrovna neměl být v bráně, můžu jet tam, nevypadnu z rytmu a budu se dál zlepšovat.

Měl jste nabídky i z jiných klubů?
Tím že se mi loňská sezóna povedla, se objevilo více variant. O to to bylo možná ještě těžší, člověk najednou začal přemítat, co bude nejlepší možnost, nakonec Hradec zvítězil na plné čáře. Musím do toho jít na sto procent a věřit, že to bylo správné rozhodnutí. Do Sparty, kde jsem také chytal, přišel Tomáš Pöpperle, takže v každém týmu je někdo. Je to stejné, jako říkali klukům v Detroitu – člověk musí být lepší než ti, co už v týmu jsou.

Máte stanovený specifický cíl, kterého v sezóně chcete dosáhnout?
Chci se stále rozvíjet. Myslím si, že prostoru je spousta, i díky kempu jsem nabral nové zkušenosti. Jestli to bude znamenat, že budu chytat v Hradci, nebo budu jezdit do Litoměřic, se bude odvíjet od jednotlivé formy nás všech, co jsme tady. Samozřejmě bych byl nejradši, kdybych chytal v Mountfieldu, ale v Litoměřicích mě hokej bavil, užíval jsem si to a dalo mi to hodně. Takže ani tomu se nevyhýbám, i na to se těším.