Mountfield HK
Rozhovory
so 16.6.2018, Filip Novák, Lukáš Foff

Na Hradec mám dobré vzpomínky, loučí se Patrik Rybár. Detroit bere jako velkou výzvu

V Patriku Rybárovi viděli zástupci Mountfieldu HK velký talent, proto jej v létě 2016 přivedli do Hradce, aby se stal oporou týmu a ve své kariéře se posunul dál. Na východě Čech odchytal dva vyrovnané ročníky, v obou případech pomohl týmu do semifinále. V nejbližší době na sebe ale hradecký dres jen tak neoblékne – přijal totiž velkou výzvu v podobě prosazení se do prvního týmu Detroit Red Wings.


Do Hradce jste přišel z Piešťan, strávil jste zde dva roky a nastal další posun v kariéře. Jak tento rychlý vývoj vnímáte?
Je to určitě rychlé, ale na druhou stranu to mělo svou posloupnost. Myslím, že je lepší udělat víc malých kroků než jeden velký. Hodně mi pomohla extraliga na Slovensku, kde jsem odchytal spoustu zápasů a získal sebedůvěru. Pak jsem přešel do Hradce, kde jsem se rozchytal a udělal si nějaké jméno. Díky tomu putuju do Ameriky, kde mě čeká ještě dlouhá cesta. Ještě úplně nevím, kde skončím, ale beru to jako novou zkušenost a výzvu.

Kdy se začalo spekulovat o tom, že byste mohl odejít do zámoří?
Od listopadu prosince jsem začal registrovat, že se někteří lidé chodí koukat na naše zápasy. Po delší době už přišly konkrétní nabídky, ze kterých jsem si nakonec vybral Detroit Red Wings.

Věděl jste, že chcete jít rovnou za moře nebo byly nějaké další varianty?
Jít za moře je šance, která se vám nenaskytne každý den a která se neodmítá. Jsem šťastný, že jsem ji mohl dostat. Beru to jako životní i hokejovou zkušenost a moc se těším. S agentem jsme řešili, co bude nejlepší volba, a shodli jsme se na Detroitu. Mám od několika hráčů dobré reference, navíc mají velmi dobré zázemí. To jsou dvě hlavní věci, které mě o tom přesvědčily.

Filip Hronek mi v hodně věcech může pomoci

Probíral jste to i s Filipem Hronkem?
Komunikovali jsme spolu asi od prosince, což bylo ještě v době, kdy jsem nevěděl, že tam půjdu. O Detroitu mi hodně říkal, o tom, jak se tam pracuje, trénuje... Už se na to těším.

Pomohlo vám k podpisu smlouvy také mistrovství světa v Dánsku?
Jednání byla skoro uzavřená už před mistrovstvím, řešili jsme to po sezóně. Jsem rád, že jsem tam nezklamal lidi, kteří se na mě byli podívat. Chytalo se mi tam dobře, některé zápasy jsme jako tým odehráli také dobře. Jsem rád, že jsem nezklamal a neudělal si ostudu.

Jakou roli budete plnit u Rudých křídel?
Moc toho nevím, ale měl bych asi začínat na farmě. Důležité bude odchytat dobrá utkání, a i kdyby to nevyšlo, tak se svět nezboří.

Jaké máte představy o životě za mořem?
V Hradci jsem žil sám, ale bylo to tu jednodušší, protože jsem to měl tři hodiny na Slovensko. Bude to velká výzva, ale moc se na to těším a doufám, že to tam nějak zvládnu. Člověk se musí spoléhat sám na sebe. Taky jsem rád, že je tam Filip Hronek, který mi v hodně věcech může pomoci, je tam už dva roky. Ale hlavně se musím postarat sám o sebe.

Máte z něčeho strach?
Problém bude možná ze začátku s řečí, zvyknout si, že se musím o všechno postarat sám. Začátky jsou těžké, ale třeba v Hradci jsou lidé, kteří mi s tím pomohli, takže doufám, že to tam bude podobné. Je to pro mě zkouška, jestli to dokážu. Doufám, že ano. Z hokejového hlediska to bude určitě rychlejší, úplně jiný styl hokeje, na to si budu muset zvyknout. V mé kariéře mě to může posunout vpřed.

Budou tam s vámi pracovat na nedostatcích?
Určitě budeme pilovat všechno, co mi nejde. Hlavně rozehrávku, rychlost, dorážky, kterých je tam spousta, a další technické věci.

Co vůbec plánujete na léto?
Po sezóně, hned den po mistrovství, jsem měl operovaný kotník a tím pádem dlahu, takže jsem měl klidový režim. Následně jsem začal trénovat s fyzioterapeutem a kondičním trenérem, který se na to specializuje. Snažíme se, abych byl co nejvíc fit, protože mě čeká development camp. Na dovolenou moc času nebude, protože se budu připravovat a zlepšovat věci, které jsou potřeba. S Filipem Hronkem jsme se domluvili, že okolo 10. srpna budeme odlétat do Ameriky.

V Hradci jsou úžasní lidé, výborní fanoušci...

Vzpomenete si na vaše dětské sny?
Od malička jsem chtěl být hokejistou, chtěl jsem chytat, ale nikdy jsem si nemyslel, že bych dostal šanci jít do NHL. V hokeji je těžké se prosadit, koneckonců si pamatuju, jak bojoval můj táta. Bral jsem to tak, že se chci hokejem živit, ale hlavně bavit. Jsem moc rád, že to vyšlo a dostal jsem smlouvu v NHL, i když je dvoucestná.

Jak budete vzpomínat na Hradec? Jak jste se v Mountfieldu brankářsky posunul?
V Hradci jsou úžasní lidé, výborní fanoušci, super lidi v managementu. V kabině je dobrá parta a celkově mám dobré vzpomínky. Jen si to tady pochvaluju a kdyby nastala možnost návratu, neměl bych s tím problém. Od Piešťan jsem se hokejově posunul, protože česká extraliga je vyspělejší a rychlejší než ta slovenská. Zápasy mě tady hodně naučily.

Je možnost, že se sem zase někdy vrátíte?
Robert Horyna mi říkal, že kdybych se vracel, mám na Hradec myslet. Teď neřeším, co bude za rok, soustředím se na přítomnost. Doufám, že to tam klapne a budu tam spokojený.

Chcete na závěr vzkázat něco fanouškům?
Rád bych jim poděkoval za to, jak mě přijali, podporovali a celému týmu drželi palce. Přeju jim do dalších hokejových i životních let všechno dobré. Ať zůstanou takoví, jací jsou.