Ondřej Kopta po bitce s Cetkovským: Shodili jsme rukavice a šli do toho
Pardubice v pátek oplatily Hradeckým porážku ze září a tři body zůstaly znovu na domácím stadionu. Do zápasu zasáhl také devatenáctiletý útočník Ondřej Kopta, který si připsal premiérovou bitku v české nejvyšší soutěži. A hned proti němu stál soupeř z kategorie nejurostlejších – Jiří Cetkovský. I když si „Koptič“ vedl obstojně, nakonec ve svém souboji, stejně jako celé mužstvo, padl.
Ondřeji, začátek zápasu vám utekl, nepovedla se nakonec ani první třetina. Ve druhé periodě jste se však zvedli a místy jste Pardubice i přehrávali...
Ve druhé třetině jsme měli na to, abychom minimálně vyrovnali. Bohužel se tak nestalo, dostali jsme další gól a pak už se to vezlo.
Co chybělo k tomu gólovému úspěchu?
Měli jsme spoustu šancí gól dát, bohužel nám to tam nespadlo. Chybělo možná trochu štěstí a také jsme se měli více tlačit do brány. Taky si myslím, že rozhodlo to, že jsme nechodili ideálně pro odražené puky a jak jsem už říkal – stáli jsme vedle brankáře.
Mezi vámi a domácím Cetkovským došlo na bitku. I když jste nakonec prohrál, dlouho jste se proti staršímu a silnějšímu protihráči statečně držel na nohou. Jak k tomu ale vůbec došlo? Mohl za to průběžný stav?
Neřekl bych, že to bylo kvůli tomu. Sice jsme prohrávali 1:3, ale tam to vyplynulo z jiné situace. Když jednoho kluka vyhodili z buly, přišel druhý a hned šel do mě. Potom shodil rukavice, já následně také a šli jsme do toho.
Cetkovský je urostlý hráč. Tomu se asi nebylo snadné postavit, že?
Určitě ne, je to, jak říkáte, urostlý hráč. V tu chvíli jsem ale nevěděl, kdo to je. V takovéto situaci se nejde rozhodovat. Zahodím rukavice a musím do toho jít, ať je to kdokoliv.
Myslíte si, že jste se se svou první extraligovou bitkou popasoval dobře?
Nevím, to byste měl posoudit spíše vy z tribuny (směje se). Moc si to nepamatuji. Ne že bych dostal takové rány, ale bylo to v rychlém sletu.
Říkal jste, že jste ani nevěděl, s kým se perete. Zjistil jste to alespoň v průběhu boje?
Ne, nezjistil. Já jsem se podíval až potom, co jsem byl na trestné lavici.
Napadla vás hned po shození rukavic nějaká taktika?
Ne, tam není nad čím přemýšlet. Snažil jsem se mu dát co nejvíce ran a držet si ho co nejdále od těla.
Trefil jste ho?
Jednou nebo dvakrát jsem ho trefil určitě, jinak to bylo s údery takové padesát na padesát.
Kdy jste se naposledy při zápase popral?
Naposledy? (zamyslí se) To bylo asi před dvěma roky, když jsem byl v Kanadě v OHL. Tam jsme takových bitek pár měl, ale od té doby to bylo v zápase v Pardubicích poprvé.