Mountfield HK
Rozhovory
ne 24.7.2016, Klára Petrásková

Patrik Rybár jde v brankářských stopách svého otce: Táta mi poradí, pomůže...

Dva roky chytal ve slovenské extralize, nyní se Patrik Rybár rozhodl vyzkoušet zahraničí. Dvaadvacetiletý rodák ze Skalice se upsal Hradci Králové, kde se popere o svou šanci předvést se v brankovišti. Mladý gólman s reprezentační zkušeností jde ve šlépějích svého otce, bývalého vynikajícího brankáře. „Je to zajímavé. Lidi nás srovnávají, možná se na mě jinak dívají,“ říká mimo jiné v rozhovoru donedávna hráč Piešťan.

Patriku, angažmá pod Bílou věží je pro vás prvním zahraničním. Proč padla volba právě na českou extraligu, potažmo na Mountfield HK?
Byla taková možnost, zvážil jsem, že je pro mě nejlepší a vybral jsem si Hradec (usmívá se).

Znal jste někoho z východočeské kabiny už z dřívějška? Vyptával jste se na hradecký klub přímo mezi hráči?
Samozřejmě. Několik kluků prošlo Slovanem, když tam otec chytal v áčku a já v juniorce. Chodil jsem za ním do kabiny, takže některé kluky znám. Poptal jsem se na Hradec, mluvil jsem například s Romanem Kukumbergem a dostal jsem jen pozitivní zprávy. Jsem rád, že jsem tady.

Jak jste zatím v Hradci spokojený?
Spokojený jsem velmi. Líbí se mi město, stadion, zázemí, kluci v kabině... nevím o ničem zlém.

S ostatními brankáři máme kamarádský vztah a pomáháme si

S vaším příchodem se počet mladých gólmanů v týmu zvedl na čtyři. Jak své „soupeře“ v brankovišti vnímáte?
Určitě jsou kvalitní, ukáže čas, jak se s tím všichni pobijeme. Každý z nás se chytá, má potenciál a perspektivu. V zápasech na ledě se trenéři rozhodnou, jak to bude dál.

Jaká mezi vámi jako konkurenty panuje atmosféra?
Byli jsme spolu na brankářském kempu, máme takový kamarádský vztah a dost spolu komunikujeme, to je podle mě super. Nijak jeden na druhého nezahlížíme a nejsme na sebe zlí. Pomáháme si a motivujeme se hlavně pro týmový úspěch, což je v konečném důsledku hodně důležité.

V souvislosti s počtem brankářů se zvyšuje i „riziko“, že někdo z gólmanů bude odeslán do partnerských Litoměřic. Jak tuto možnost vnímáte?
Myslím, že je super, že Hradec má v nižší lize mančaft, kam může poslat hráče, aby se rozehráli nebo aby se tam prosadili. To jim určitě pomůže v kariérním růstu. Když to někomu na začátku sezóny nesedne, může se tam ukázat a dostat se zase nahoru. Beru to pozitivně – nějak bylo, nějak bude a uvidím, jak se s tím poperu. Cíle si vždy dávám ty nejvyšší, samozřejmě chci zůstat v prvním týmu a ukázat se. Co bude ale ukáže až čas.

Mezinárodní start mě trochu uzemnil, zároveň mi ale pomohl

Letní příprava probíhá pod vedením kondičního trenéra Mariána Vody. Je to jiná forma tréninků, než kterou jste až doposud zkusil?
Já měl asi všechny druhy letních příprav, ať už s týmem, individuálně nebo brankářskou. Musím říct, že tato letní příprava byla velmi kvalitní, Marián Voda je expert ve své branži. Jsem velmi rád, že jsem v tomhle mužstvu i s ním a že nám hráčům dokáže takto pomoct se lépe připravit. Na ledě je to pak už na nás, jak se s tím pobijeme a jak to bude vypadat.

V pondělí Mountfieldu startuje příprava na ledě, jak se na tuhle tréninkovou fázi těšíte?
Dlouho jsem na ledě nebyl, těším se. My brankáři jdeme na led ještě o pár dní dřív než zbytek týmu. Bude to o tom si upravit výstroj, rozchytat se a zvyknout si. Začnou makačky a uvidíme, jak to bude.

Na svém kontě máte i mezinárodní start za slovenský národní tým na turnaji v Rakousku. Jaká to je pro vás jako mladého brankáře zkušenost?
Je to zase něco jiného, mezinárodní zápasy mají úplně jinou úroveň než slovenská extraliga. Nechytalo se mi špatně, měl jsem dobré zákroky, ale dostal jsem takový smolný gól, na to nemám dobré vzpomínky. Ale určitě to byla dobrá zkušenost. Potkal jsem se s hráči, co hrají v jiných a kvalitnějších ligách a mají už něco za sebou. Pomohlo mi vidět, jak se pracuje někde jinde než například na Slovensku, a že nejsem tak dobrý, jak jsem si myslel. Trochu mě to uzemnilo. Bylo pro mě dobré, že jsem dostal tu šanci. Určitě mi to něco dalo, čekám, že mi tahle zkušenost pomůže se lépe prosadit.

Mít za otce brankáře beru hlavně jako výhodu

Váš otec, Pavol Rybár, je bývalý vynikající gólman, který chytal na několika mistrovstvích světa i olympiádě. Jaké to je jít v jeho stopách?
Je to zajímavé. Lidi nás srovnávají, možná se na mě jinak dívají. Má to kladné i záporné stránky, ale já to beru hlavně jako výhodu. Otec stojí při mně, sleduje mě, dokáže mi vždy pomoct, poradit a ukázat mi chyby, které jsem udělal. Negativní stránky nějak neregistruju.

Jak často se spolu o hokeji bavíte?
Když jsem byl na Slovensku, volali jsme spolu po každém zápase. On trénoval v Banské Bystrici a předtím ve Slovanu a stíhal zápasy sledovat. Potkávali jsme se i osobně samozřejmě. Teď to bude něco jiného, uvidíme. Říkal, že utkání bude sledovat v televizi nebo na internetu. Myslím, že to takhle bude pokračovat – bude stát při mně, radit mi a sledovat zápasy.

Necítíte na sebe tlak, že „musíte“ být v bráně dobrý?
Ne, za ty roky už určitě ne. Tlaky byly, když jsem byl menší dítě – že musím chytat dobře. Každý brankář by se ale měl vyrovnat s každým tlakem. To mám dávno za sebou.

Slovenská extraliga není tak špatná, jak se o ní píše

Jaký myslíte, že bude největší rozdíl mezi slovenskou extraligou, ve které jste až doposud působil, a tou českou?
Nevím, českou extraligu jsem ještě nechytal (usmívá se). Ale samozřejmě jsem slyšel, že česká extraliga je úplně jiná. Jsou tu zkušenější hráči, na Slovensku zase mladší. Musím nejdřív odchytat zápas a potom o rozdílech můžu říct víc (usmívá se).

O kvalitě slovenské nejvyšší soutěže se dlouhodobě diskutuje. Co o ní můžete z vlastní hráčské zkušenosti říct vy?
O slovenské extralize se hovoří všelijak. Podle mě není na špatné úrovni, všichni kluci tam mají potenciál, snaží se a pracuje se tam s nimi. Myslím, že slovenská extraliga je dost znehodnocovaná, co se týká médií. Jsou tam samozřejmě problémy, o kterých víme… Není to česká extraliga, ale nemyslím si, že je až tak zlá, aby se o ní tak hovořilo. V Piešťanech nechodilo moc fanoušků, něco přes tisíc, to se v Čechách nestává. Ale byli super, je to takový „rodinkářský“ klub. Zázemí, vedení, kabina… všichni byli přátelští. Mně se tam líbilo. Dali mi šanci z juniorky a já jsem rád, že jsem ji zužitkoval a mohl se posunout dále. Za to jsem jim vděčný.