Akademie ČH
st 17.12.2014 | Lukáš Štěrovský, Jan Vavřina

Patron šesté třídy Josef Marha: Snažím se, aby si kluci hokej užívali

Velkou osobností nejen na pozici patrona, ale současně i asistenta hlavního trenéra, se může pyšnit šestá třída Královských lvů. Na tu totiž dohlíží Josef Marha, který loni, právě v dresu Hradce Králové, ukončil svoji aktivní hokejovou kariéru. Jeho působení u šesťáků navíc dává smysl z další perspektivy – v tomtéž mužstvu hraje taktéž Marhův syn Šimon, který je, stejně jako jeho otec, útočníkem.

Jak a kdy se celá akce ohledně patrona a vašeho trénování šesťáků seběhla?
Někdo se mě už minulý rok zeptal, jestli bych nechtěl pomáhat, tak pomáhám. Uvidím, jak dlouho a jak na to budu mít čas, začal jsem totiž trochu podnikat. S trénováním jsem už lehce pomáhal dříve v Davosu, kde jsem trávil celý den na zimáku, takže ono se nic nezměnilo. Člověk pomůže klukům, ale já spíš dělám asistenta, hlavní kouč je Jirka Janoušek. Nejdůležitější je, aby z toho kluci měli radost.

Asi je pro mladé hráče motivující, pokud je s nimi na ledě někdo, kdo hrál tak dlouho hokej na vrcholové úrovni…
To se musíte zeptat jich, to já nevím (směje se). Snažím se s nimi smát, dělat zábavu, zkrátka aby si hokej užívali.

Patroni mládeže
Junioři – Jaroslav Pavelka

Starší dorost – Jiří Vašíček

Mladší dorost – Jaroslav Kudrna

8. třída – Rudolf Červený

7. třída – Bohumil Jank

» 6. třída – Josef Marha «

Má nějakou spojitost to, že trénujete zrovna šestou třídu, kde působí váš syn?
Spojitost s klukem to samozřejmě má. Na zimní stadion ho vozím, a kdyby měl trénink třeba od dvou a já od čtyř, bylo by asi hloupé jezdit sem a tam. Začal jsem taky trochu pracovat, potom by se to krylo a měl bych málo času.

Co se vám vybaví, když zavzpomínáte na vlastní mládežnická léta?
To už je hodně dlouho. V Hradci jsem začal, dodnes si pamatuji první trénink. Táta mě přivezl, tenkrát byl stadion ještě odkrytý, hodil mě do rohu k mantinelu a já jsem jezdil. To byl rok osmdesát, osmdesát jedna. Bylo mi čtyři, pět let.

Chytne vás někdy nostalgie a vzpomínáte právě třeba na dětská léta?
Na dětská léta ani ne, to už je dávno – přes třiatřicet let, co tak počítám –, spíše ty roky ve Švýcarsku. Davos je pro mě nostalgie, hlavně, když se tam vrátím.