Rozhovory
út 31.12.2013 | Jan Vavřina

Před koncem kariéry návrat domů! Chci tady udělat nějaký úspěch, přeje si Josef Marha

Stejně jako v případě Jaroslava Kudrny, nastal i v hokejovém životě Josefa Marhy na sklonku kariéry návrat domů – do Hradce Králové. Marha se právě v Hradci naučil krásnému sportu, se kterým obletěl svět. Šest sezón strávil za mořem v kanadsko-americké NHL i nižších soutěžích, dvojnásobnou dobu pak ve švýcarském Davosu. Před koncem kariéry se rozhodl pro návrat do rodné země a po krátké epizodě v sousedních Pardubicích už je zpátky doma. Pepo, vítej!

Poslední zápas roku proti Kometě se Hradci výsledkově nepovedl, hráči si z něho ale těžkou hlavu nedělají. „No tak prohrálo se. Nemůže se vyhrávat pořád. Myslím, že jsme makali, ve druhé třetině nás přehráli. Musíme se oklepat a jít dál,“ říká Josef Marha – centr druhé formace.

Před tímto zápasem sehrál Hradec derby proti Pardubicím, které poprvé v historii porazil po základní hrací době. Utkání bylo pro Josefa Marhu o to pikantnější, že na začátku sezóny nastupoval právě za Pardubice. „Působil jsem tam jen chvilku. Derby jsme zvládli, vyhrálo se, a to je hlavní. Sezóna je ještě dlouhá, nějakých osmnáct zápasů, a my musíme ještě pár utkání vyhrát, abychom si zajistili play-off. Musíme zapomenout na Kometu a makat,“ vyzývá sedmatřicetiletý forvard.

V době, kdy Josef Marha přestoupil z Pardubic do Hradce Králové, byla v obou kabinách rozlišná atmosféra. „Bylo to znát. Když je člověk nahoře, tak je euforie a nadšení. Je tady, stejně jako v Pardubicích, výborný mančaft. Je znát, když je člověk nahoře,“ hledá rozdíly mezi náladami v šatnách Marha, kterému mimo jiné pomohlo, že přešel do týmu, který se prezentuje spíše defenzivním pojetím hry. „Poslední léta jsem hrál spíše defenzivnějšího centra. Teď mi to tam sice nepadá, ale ono to přijde. Pak to tam třeba v deseti zápasech člověku napadá. Tady se hraje spíše do obrany, ale z ní se vyhrávají zápasy,“ pokračuje hráč se zkušenostmi z NHL.

Ještě před derby si udělal Josef Marha „výlet“ do Davosu, se kterým se oficiálně rozloučil po svém dvanáctiletém působení. „Určitě na to jen tak nezapomenu. V Davosu jsem působil dvanáct let a rozloučil jsem se tam s nimi dobře. Bylo to emotivní, ale dobrý,“ je spokojen hráč, který byl v roce 1994 draftován ve druhém kole týmem Québec Nordiques. „Dojetí nešlo udržet. Vím, že dvanáct let není až zas tak extrémní, ale jako parta jsme si tam fakt přirostli k srdci, nejde to vymazat. Ale co víme, třeba se tam jednoho dne vrátím. Uvidíme. Teď jsem tady a budu tady makat,“ pokračuje.

Marha zažil ve Švýcarsku jednu životní etapu, která byla velmi úspěšná. Sedmkrát ve finále ligy, z toho pět získaných titulů, mluví za vše. Co ho vedlo k tomu, ukončit toto zdařilé angažmá? „Člověk chtěl zkusit něco jiného. Tam už to bylo všechno takové... Už jsem věděl, co od čeho čekat. Teď jsem v Hradci a budu bojovat. Chci udělat nějaký úspěch a pomoct týmu, kterému mám co dát. Mám zkušenosti, snad přidám i pár gólů,“ přeje si hráč, jenž v NHL nastupoval za Colorado Avalanche, Anaheim Ducks a Chicago Blackhawks.

Kanadských bodů Marha letos zatím příliš nemá, týmu ale pomáhá množstvím odvedené černé práce, která se cení zlatem. „Je jedno, kdo dá gól. Hlavní je, že se vyhraje. Je nás tam na to dvacet. Jestli dám, nebo nedám gól, to už je mi jedno. Já už nehraju o to, abych si dělal smlouvu nebo kariéru. Vím, co obnáší vyhrávat, a myslím, že týmu mám co dát a vezu se s ním na vítězné vlně. Musím se do toho ale ještě více dostat, nutit se do šancí, víc bruslit. Budu makat dál a ono to přijde. No přijde... Vyhráváme, tak co má přijít jiného?“ přemýšlí střelec dvou letošních branek.

V jednom z rozhovorů Marha uvedl, že tato sezóna je s velkou pravděpodobností jeho poslední. Co plánuje rodák z Havlíčkova Brodu po jejím definitivním ukončení? „Já nad tím zatím moc nepřemýšlím. Až to skončí, tak to skončí a pak se budu rozhodovat. Třeba se vrátíme zpátky do Švýcarska, třeba tady zůstaneme, já nevím. Člověk nikdy neví, ale doufejme, že budu hrát až do sedmdesáti, ale jiný hokej,“ říká s úsměvem na tváři velmi sympatický člověk.

Protože má hráč s číslem 24 zkušenosti ze švýcarské i české nejvyšší soutěže, může obě ligy srovnat. „Je tam rozdíl. Tam je to více o bruslení, je to přímočařejší. Více se tam nahazují puky do rohu a víc se o ně bojuje. Řekl bych, že tady je to techničtější, spíš se přechází přes modrou čáru nahráváním. Tam se to podobá kanadskému stylu. V tom je největší rozdíl, že se tam více puky nahazují,“ porovnává Marha.

Co hradecká atmosféra během zápasů? „Výborná!“ hned ze sebe vyhrkne technicky vyspělý útočník. „Diváci jsou tady neskuteční, to musím říct. Když se vede, tak jsou skoro vždycky výborní, ale i proti Slavii... Prohráváme 1:6 a fanoušci jsou výborní. Smekám před nimi. Všude jinde za takového stavu budou pískat. Tady to bylo úžasný. Byl to můj první zápas doma a říkal jsem si "jéé", co to za takového stavu bude? Prohrávalo se a oni pořád fandili. Jsou výborní, musím říct, že supr! To mě překvapilo, ještě jsem nikde neviděl, že by se tohle stalo,“ je z podpory hradeckých fanoušků vskutku nadšen.

Právě fanoušci a jejich podpora jsou věcí, která Josefa Marhu překvapila po návratu domů nejvíce. „Kromě diváků mě snad nic nepřekvapilo. Já už jsem toho prošel za dvaadvacet sezón, co hraju... Fanoušci mě překvapili hodně! To teda musím říct, že jsou suproví,“ vrací se k tématu diváků bývalý český reprezentant. „Ti fanoušci a jinak asi nic. Všude je to malinko jiné, třeba v kabině, ale ve všeobecném pohledu je to skoro stejné,“ dodává závěrem Josef Marha, ve Švýcarsku hokejová legenda.