Prohráli jsme, jsem neskutečně naštvaný, přiznal po duelu s Hanáky Jaroslav Bednář
Frustrace z něj byla cítit na sto honů. Kapitán královéhradeckých hokejistů Jaroslav Bednář nekousal druhou porážku v řadě snadno, zvlášť, když se odehrála před fanoušky Lvů. Sám se v zápase snažil, přesným pasem připravil gól Bedřicha Köhlera, ve třetí třetině předvedl parádní otočku kolem své osy a zakončil i přesto, že jej bránili dva beci soupeře. To však zkušenému útočníkovi na náladě nepřidá, výhra nebyla, a právě po ní tolik prahl.
Hradec prohrál doma podruhé za sebou, jak to, že se mu v duelu s Olomoucí nepodařilo získat body?
Výkon byl úplně stejný, jako zápas předtím proti Třinci. Nehráli jsme týmově, nebyl tam vůbec žádný systém. I přes to, že jsme si řekli, že musíme být připravení na to, že obě mužstva na nás vlítnou, tak jsme odehráli špatné první třetiny. Tentokrát jsme to už nedotáhli, nepodali jsme vůbec dobrý výkon, s Třincem to bylo chvílemi jakž takž, ale tentokrát to bylo nemastný, neslaný, to asi každý viděl.
Špatná první dějství jsou v této sezóně alfou a omegou Mountfieldu, co je potřeba udělat, aby se jejich průběh změnil?
Musíme stoprocentně zjednodušit hru. Nesmíme předržovat puky v našem pásmu, musíme ještě víc zlepšit pohyb, o něm to všechno je. Tak jak jsme hráli do pauzy, tak teď nehrajeme, takže je to i o bojovnosti.
Branka na začátku třetí třetiny nás srazila
Důležitým psychologickým faktorem se v daný okamžik zdála být branka Jiřího Šimánka v oslabení. I vzhledem k tomu, že jste pak do druhé třetiny vstupovali v přesilovce. Byli jste na dostřel a navíc jste měli tuto výhodu…
Samozřejmě, každý gól povzbudí, zvlášť v oslabení. Kluci to sehráli perfektně, Jirka to po krásné žabičce Michala vymetl do šibenice. Ale my jsme ten zápas nedotáhli do vítězného konce, něco jsme si řekli v kabině a v prvním střídání ve třetí třetině jsme hned dostali branku, která nás srazila.
To byl asi zlomový okamžik utkání. Jakým soupeřem vám tentokrát Hanáci byli?
Po tom gólu už si to pohlídali perfektním výkonem. Dobře se hýbali, dohrávali souboje, bruslili. Musíme říct, že Olomouc vyhrála zaslouženě.
Kdybych to Béďovi nedal, můžu pověsit brusle na hřebík
Přesto je třeba vidět i pozitivní věci, například branku Bedřicha Köhlera, takhle to spolu ladíte na tréninku?
Ale jo. Kdybych to Béďovi nedal, tak bych už mohl brusle pověsit na hřebík. Těch momentů bylo víc, v první třetině jsem to tam dával Radkovi (Smoleňákovi), byl úplně sám před bránou, ale trefil jsem brusli. V téhle situaci to bylo jednoduchý, vím o něm, Béďa se tam umí postavit a dával to zkušeně, takže bych neřešil nějaký světlý okamžik zápasu. My jsme ho prohráli a já jsem neskutečně naštvaný, takže je mi úplně jedno, jestli jsem udělal hezký moment.
Poděkování určitě patří fandům, kteří za stavu 2:5 nepřestali fandit, ba snad naopak začali povzbuzovat ještě hlasitěji, pomohlo vám to ustát špatný závěr střetnutí?
Co jsem tady, ty necelý tři roky, tak nebyl zápas, kdy fanoušci nebyli na naší straně a patřím jim obrovský dík za podporu, kterou nám dávají. Tímto jim chceme hrozně moc poděkovat a popřát jim vše nejlepší do svátků vánočních a do nového roku.
Loni nám Spengler Cup pomohl
Za dveřmi jsou Vánoce, po nich cesta na Spengler Cup, stihne do té doby porážka od Kohoutů přebolet?
Snad jsme natolik zkušení a natolik profesionálové, že se připravíme na další zápasy, jako by se nic nedělo. Nejde to držet tři, čtyři dny v hlavě a potom nastoupit proti Kanadě se skloněnou hlavou. To by asi moc nefungovalo, zvlášť při úplně jiném tempu, takže se dáme dohromady a vlítneme na to.
Turnaj ve Švýcarsku by tedy měl posloužit jako nakopnutí před zbytkem sezóny? Jak ho vůbec lze jinak vnímat?
Loni nám to pomohlo, tak doufám, že to bude letos stejné. Je obrovsky prestižní, z šestitisícového městečka se stane čtyřicetitisícový. Hlava na hlavě, nádherná atmosféra. Hraje se to přes Vánoce, takže kdo to nezkusí, tak netuší, o co jde, je to něco speciálního. Je to největší událost ve Švýcarsku, co se sportu týče.
Určitě to bude obrovská zkušenost
Kanada už bude mít na tomto turnaji několik hráčů, kteří by se měli později představit také na olympijských hrách v Pchjongčchangu…
Čekal jsem, že už jich tam bude víc. Bude to rychlý, tvrdý hokej, stejně jako loni. Z kraje zápasů jsme s tím měli problémy, nakonec nám tam něco nasypali, ale zase se na to musíme připravit. Je to o pohybu a o dávání puků dopředu, o ničem jiném, jinak nás zmydlí. Určitě to bude obrovská zkušenost a já osobně se na to těším.
Určitě by Mountfield chtěl uspět víc než před rokem, je to ale vůbec v tak nabité konkurenci možné?
Pokud budeme hrát jako tentokrát s Olomoucí, tak není. To si můžeme říct úplně upřímně. Doufám, že k tomu přistoupíme tak, jak se má. Je to další cíl, který si chceme letos splnit, jeden se nám splnil a musíme si za tím jít jako mužstvo a já věřím, že jsme natolik bojovní, že by se nám to mohlo povést.