První gól Tomáše Pospíšila v hradeckém dresu! Snad ne poslední, směje se
Přesně deset zápasů trvalo, než se nejnovější posila v hradeckých barvách gólově prosadila. Tomáš Pospíšil si hned v prvním utkání připsal bod za asistenci, na premiérový gól čekal do souboje s Vítkovicemi. V tom se po parádní nahrávce od Petera Frühaufa zasloužil alespoň o bod pro Mountfield. Rychlý útočník doufá, stejně jako všichni královéhradečtí příznivci, že letos ještě nějakou tu branku přidá. Ideálně hned v pátek ve Zlíně...
Jak se hrálo po olympijské pauze?
Musím říct, že první třetina byla strašná. Osobně jsem se cítil prvních deset minut špatně, nejezdily nohy. Postupem času jsme se do toho dostali a už to bylo lepší.
Takže vám přestávka moc nepomohla?
Pomohla, ale to je vždycky takhle, když tři týdny nehrajete žádný zápas. To se projeví.
Pojďme postupně zhodnotit úterní utkání. Jak moc ho ovlivnila rychlá branka Vítkovic?
Myslím, že moc ne. Je lepší dostat gól takhle brzo. Trošku nás to i probralo, abychom si uvědomili, že už hrajeme zápas. Dorovnali jsme to, měli jsme šance, které jsme nedali, a nakonec jsme vyválčili aspoň remízu.
Říkal jste, že první třetina byla strašná. Když to nebylo rychlou brankou, mohla za to dlouhá přestávka?
Ta pauza byla znát, dostávali jsme se do toho postupně. Po deseti minutách už jsme hráli, myslím si, dobrý hokej.
Pak se zranil René Vydarený, jak citelná ztráta to byla?
Renda je náš klíčový hráč, takže je to ztráta obrovská. Doufám, že bude brzo v pohodě.
Před koncem druhé třetiny zamířil do šatny také František Ptáček. Kvůli čemu?
Měl nějaký problém s bruslí, nevím přesně jaký.
Poté jste tedy pokračovali jen se čtyřmi obránci, to nebývá v extralize moc časté.
Nevím, kdy jsem to zažil naposledy (usmívá se). Možná, že se někde čtyři beci točí jen ke konci zápasu. Myslím, že se s tím naše obrana vypořádala dobře.
Neříkali obránci třeba, že by jim postupně docházely síly?
Ne. Myslím, že byli v pohodě. Síly byly, přece jenom jsme měli pauzu a něco natrénovali.
Kromě nájezdů jste obdrželi dva góly, a to hned na začátku a pak před koncem druhé třetiny. Čím to? Nekoncentrovanost?
To vyplynulo ze hry, že jsme nějak propadli. Nemyslím, že bychom byli nekoncentrovaní. To se tak stává.
Nakonec jste po vaší brance utkání alespoň srovnali, šance na urvání více bodů tam ale byly, že?
Určitě byly, Vítkovice jsme pak docela tlačili. Škoda, že nám tam něco nepadlo. Nedá se nic dělat, v pátek hrajeme další zápas a ve Zlíně musíme vyhrát.
Za Hradec jste se prosadil vůbec poprvé. Konečně se přiklonilo štěstí na vaši stranu, co?
Jsem samozřejmě rád, že to tam konečně spadlo. Měl jsem šance i předtím, ale nepadalo to tam.
Nebylo už deprimující, když jste hrál dobře, byl jste silný na puku a pořád to nepřicházelo?
Říkal jsem si, že snad to přijde později v sezóně. Je to první gól a doufám, že ne poslední (usmívá se).
Slíbíte něco Peteru Frühaufovi za tu krásnou nahrávku?
On dostal po zápase pivo za nejlepšího hráče, takže je určitě spokojený. Stačí doufám pochvala (směje se).
Dá se říct, že jste s bodem spokojeni? Vítkovice se tak přiblížily jen o ten jeden a ne o tři.
Je dobré, že jsme neprohráli za tři body, ale na druhou stranu škoda, že jsme neurvali ten bod my. Nedá se nic dělat, extraliga je vyrovnaná a my jedeme dál.
Zdá se, že jste remízovými králi.
Hrajeme dobře zezadu, nedostáváme moc gólů, ale taky jich moc nedáváme. Zatím to tak vychází, že remizujeme, a je důležité, že neprohráváme po šedesáti minutách.
Může vás to prověřit do play-off?
Myslím, že play-off hokej hrajeme celou sezónu nebo minimálně od doby, co jsem přišel. Doufám, že nám to bude vycházet hlavně ve vyřazovací části.