Radim Šalda z Hlinkova memoriálu: Připomíná mi to náš tým z mladšího dorostu

Gratuluji k první výhře. Berete ji vzhledem k rozložení sil ve skupině jako povinnou, nebo ne?
Každá výhra je důležitá, a tahle patřila mezi ně. Do každého zápasu se musí úplně stejně, my jsme prokázali sílu týmu a vyhráli.

Dostali jste rychlý první gól. Jak vás ovlivnil?
Trošku nás to na střídačce zarazilo, kluci koukali. Ale řekli jsme si, že jsme jeden tým a prostě musíme pokračovat v té hře jako proti Kanadě. Dokázali jsme to výborně otočit. Když taháme za jeden provaz, tak víme, že to vyjde.

Čtyři góly jste dali ještě v úvodní třetině. Čím to, že vám to tam tak napadalo?
Drželi jsme se toho, co říká trenér. Dodržovali jsme systémovou hru a hodně stříleli.

V čem pro vás byli Švýcaři nepříjemní?
Švýcaři výborně napadali, ze začátku po nás šli. Vůbec jsme nevěděli, která bije. Šli ve dvou, bylo těžké rozehrávat. Určitě nás to ze začátku zaskočilo, proto jsme taky dostali ten rychlý gól. Ale časem jsme se  s tím srovnali a dotáhli to do vítězného konce.

Dál vás ve skupině čekají Finsko a Spojené státy. Už jste se o nich bavili?
Nerozebírali jsme je. Soustředili jsme se na Švýcary, chtěli jsme vyhrát. Teď se budeme soustředit na Finy, na poradě si něco řekneme a půjdeme na ně.

Jasně, ale berete oba týmy za top soupeře?
Každý je tady v podstatě top soupeř. Každý tady má úplně to nejsilnější, kromě Američanů. Ale i tak jsou silní. Finové jsou výborně nabruslení, jsou tam Heponiemi a Nyman, s nimi máme velké problémy. Ale určitě to zvládneme, protože uděláme takovou taktiku, abychom vyhráli.

Vy jste v průběhu bitvy se Švýcary odstoupil kvůli zranění, kdy vás soupeř trefil kolenem. Jak to z vašeho pohledu vypadalo?
No, byl to prostě... (přemýšlí) Větší faul. Dostal jsem ránu na stehno, není to nic vážného. Proti Finům určitě nastoupím a ukážu, co ve mně je.

Nejdřív jste odstoupil, pak jste se zase vrátil, ale ve třetí třetině už jste nehrál. Trenéři vás šetřili, protože jste měli pohodlný náskok?
Já jsem se dohodl s fyzioterapeutem, že bude lepší, když to nechám volné a odpočinu si na další zápas. Jinak bych zápas dohrál, neviděl bych v tom problém. Ne že by to bylo už vyhrané, ale kluci mají drajv, chtějí jít do branky. Takže jsme si řekli, že můžu jít klidně dolů a oni to zvládnou.

Na další zápasy určitě přijde víc diváků, ale i teď už jich bylo přes 1500. Šlo pro vás o největší diváckou kulisu v životě?
Asi jo. Bylo to parádní, fanoušci jsou výborní. Fandí, určitě mi to pomáhá, jako každému z kabiny. Jsme rádi, že hrajeme ten turnaj doma, a chceme ho prostě vyhrát. Jdeme do toho s pokorou jako tým a určitě to dotáhneme. Připadá mi, že tým funguje stejně, jako když jsme byli v Hradci dvojnásobní mistři mladšího dorostu. Jde s pokorou, s respektem k soupeři, s disciplínou. Občas se sice stane, že jdeme do tří, ale pak do toho zase dáváme obětavost. Máme výborný tým. Určitě na to máme, postoupit ze skupiny a dosáhnout i na medaili. Ale to jsou teď moc velké ambice, musíme jít krok po kroku.

Memoriál Ivana Hlinky je pro hokejisty každého ročníku první takhle velkou akcí. Provázela poslední dny před turnajem nervozita?
U mě ne. Já jsem se na to připravil, věděl jsem, že to bude hodně důležité a že musím zahrát dobře. Cítím se fakt dobře, vůbec nejsem nervózní. Myslím, že jsem odehrál dvě dobrá utkání, i když jsem to jedno nedohrál. Určitě se budu snažit pokračovat ve výkonech, jaké předvádím.

Sobotní generálka s Kanadou vás musela pořádně nakopnout. To byla velká výhra.
Určitě! Kanada je padesátkrát větší než Česká republika, měli tam top hráče do osmnácti let. A my jsme je porazili… Byla to senzace, velká radost. Ale nic to neznamenalo, byl to přátelák. Řekli jsme si, že na to musíme zapomenout, že už je to minulost. Že jsou před námi Švýcaři, které jsme udolali, a teď Finové.

Foto: 2x Juniorský hokej, 1x Karel Švec / ČSLH