Radim Vrbata se rozehrává před odchodem do zámoří. Je to pro mě dřina, říká
Tohle se na hradeckém zimním stadionu jen tak nevidí! Řeč není o domácím vzepětí proti favoritovi první ligy, nýbrž o představení jednoho z elitních hokejistů NHL pod Bílou věží. S Mladou Boleslaví přicestoval k utkání 22. kola i Radim Vrbata, třetinový vlastník klubu, který toho času vyčkává na dění v zámoří. Do prvoligového kolotoče naskočil už v předchozím duelu proti Olomouci, ani ten pro jeho celek nedopadl dobře. „Samozřejmě bych chtěl, aby se vyhrávalo. Někdy ale můžou být porážky pro tým lepší,“ věří jednatřicetiletý útočník.
Radime, nastoupil jste ke svému druhému utkání za Mladou Boleslav. Hrálo se Vám už o něco lépe?
Už to bylo lepší, cítil jsem se líp. Bohužel to ale znovu nestačilo. Než jsem naskočil na led, tak týmu všechno vycházelo, i když některé zápasy byly také hodně vyrovnané. Na druhou stranu, několik proher také není od věci. Můžou ukázat, jak na tom tým je, jak dokáže na situaci zareagovat a poučit se z ní.
Stejně jako Váš bratr David jste alespoň zaznamenal branku, což by Vás mělo pozvbudit...
Měl jsem víc šancí než jenom na ten jeden gól. To je ale způsobené tou nerozehraností, člověk řeší situace jinak, než by chtěl. Nerozhodne se správně. Pořád je to ale teprve druhý zápas, takže z toho žádné závěry nedělám. Od střílení gólů bychom ale oba v mužstvu měli být.
Cítil jste tedy ještě únavu?
Ano, ve třetí třetině už to bylo znát. Bylo to způsobené tím, že jsme prohrávali a mě přibývalo střídání. Ale nestěžuju si.
Když jste šel do první ligy, asi jste věděl, jaký hokej Vás čeká.
Je to vlastně úplně jiný hokej. Zaprvé se hraje na velkém hřišti, kde jsem sice trénoval, ale dlouho nehrál. Druhá věc, že je to první liga. Nehraje se tolik hlavou, je to spíš o soubojích a lítání nahoru – dolů. S tím jsem ale počítal. Beru to tak, že se potřebuju nějakým způsobem dostat do zápasového tempa, rozehrát se. Bohužel výsledky zatím nejsou takové, jaké bych si představoval.
Na fyzickou hru jste ale zvyklý i z NHL...
To ano, ale jak říkám, člověk se bude jinak cítit fyzicky po dvaceti zápasech a jinak po dvou. To k tomu patří. Musí se dostat do zápasového tempa.
Poměrně často na Vás byla vidět nespokojenost se zákroky domácích...
Podle současného trendu by se měly pískat ty „neviditelné“ fauly, držení u mantinelu, nedovolené bránění bez puku a podobě. Toho bylo v zápase podle mě hodně. Rozhodčí to ale má těžké, to je bez diskuze. Každopádně světový trend je trochu jiný než tenhle styl. Už předem mi ale říkali, že v první lize se možná některé fauly pouští.
Stejně jako třeba olomoucký Jiří Dopita jste se teď stal hrajícím spolumajitelem klubu. Co říkáte na to, že se tento trend rozmáhá?
Myslím, že je to dobře. Kluci se určitým způsobem odvděčují klubům, které je vychovaly a kde vyrostli. A možná jich bude ještě přibývat.
Jak se Vám daří dělit myšlenky mezi roli funkcionáře a roli hokejisty?
Myslím, že loni mi ta práce paradoxně pomohla. Člověk se sice stoprocentně soustředí na svůj hokej, ale když mu zbyde čas, trochu se odreaguje. I když je pravda, že všechno probíhá na dálku a řešení přes telefon nebo e-mail zabere hodně času.
A jak to berete nyní, když jste krátkodobě v Česku? Není pro Vás spíš hokej tou možností odreagovat se?
To ne. Teď je hokej dřina, člověk se do toho musí dostat, musí tomu něco dát. Tělo na to reaguje a je unavené, ale proto jsem tady, abych se rozehrál. Pak bych se tím musel prokousat v NHL. Pro mě je lepší všechno absolvovat tady, abych za mořem už byl připravený.
Bilance doposud suverénního týmu, do jehož sestavy jste se přidal, každopádně hovoří nepříjemně – dva zápasy, dvě prohry. Neříkáte si, že jste do kabiny přinesl smůlu?
Já bych samozřejmě chtěl, aby se dvakrát vyhrálo, ale porážky jsou někdy pro tým lepší. Šňůra patnácti výher, kdy jde všechno perfektně, týmu nic neřekne. To nejdůležitější se pozná, když přijde krize.
Když jste nastupoval do první ligy, říkal jste, že odehrajete jen pár zápasů. Změnila se v posledních dnech situace?
Plán mám pořád stejný. Zůstat tu na nějakých pět, šest zápasů. Pak poletím zpátky do Ameriky tak jako tak, protože tam mám rodinu. Stejně ale myslím, že NHL začne. Těch pět, šest zápasů je maximum i z toho pohledu, že člověk nechce moc zasahovat do chodu mužstva. Tým se potřebuje připravit na konec sezóny a tohle vždy znamená určité narušení jeho klidu.
