S marodkou se pereme celkem dobře, říká střelec první branky Rudolf Červený
Jako by se z toho stávala rutina. Jakmile někdo porazí Mountfield HK po šedesáti minutách, hned se svěřenci Petera Draisaitla oklepou a z další bitvy vzejdou jako vítězové. Nejinak tomu bylo v utkání proti Vítkovicím, které Hradečtí získali v prodloužení. U obou branek Hradce byl centr třetí formace Rudolf Červený – první sám vstřelil, u druhé clonil brankáři Danielu Dolejšovi, a i díky jeho černé práci vystřelil Jiří Šimánek bonusový bod.
Vítkovice, které jsou druhé nejlepší venku, jste porazili v prodloužení. Bylo to ubojované?
Ano, boj to byl. Vítkovice se nikam netlačily, řekl bych, že hrály dost z obrany a čekaly na brejky a na gól. Toho se dočkaly, ale dál jsme si to naštěstí pohlídali a rozhodující branku jsme přidali my.
Jste spokojeni se dvěma body z tohoto zápasu?
Ano, každý bod je dobrý a zrovna Vítkovice hrají venku výborně. Dva body jsou super.
Vy jste vstřelil druhý gól v sezóně, ale podle vašich představ to určitě ještě není...
Byl bych samozřejmě radši, kdyby to tam padalo více, ale dokud vyhráváme jako tým, tak se nemusím ničím trápit. Hlavní je, jak se daří týmu. Že jsem přidal gól, potěší, ale podstatné je, že pomohl k bodům.
Přesto, přemýšlíte nad svou koncovkou? Do šancí se celkem dostáváte...
Zatím střílím vedle. Možná bych měl začít střílet aspoň doprostřed brány a ono si to třeba nějakou stranu vybere (směje se).
Myslíte, že vám tato branka může pomoci, stejně jako pomohla například Tomáši Knotkovi?
Každý gól je super pro sebevědomí hráče a já nejsem výjimkou. Doufám, že to tam bude padat dál. Chtělo by to třeba nějakou sérii.
Dostali jste vyrovnávací gól na začátku třetí třetiny. Jak to ovlivnilo vaší taktiku, se kterou jste do závěrečné části šli?
Taktiku jsme neměnili. Řekli jsme si, že musíme hrát pořád stejně – dobře dozadu. Sice nám tam hned na začátku padl gól, ale hráli jsme pořád stejně a nic jsme zbytečně neotevřeli. Pro druhý bod jsme si šli s poctivou obranou.
Byl jste na ledě u obou branek. Jak padla ta rozhodující?
Renda (René Vydarený) střílel, my jsme tam stáli před bránou. Puk se o mantinel odrazil na Šimiho (Jiřího Šimánka) a ten to krásně trefil.
Oproti předchozím utkáním jste nenastoupil v lajně zkušených, ale spíše mezi mladšími hráči. Jak vám sedla hra mladíků?
Už na začátku sezóny jsem s klukama hrál. Teď jsme si akorát řekli, že musíme hrát v útočné třetině, musíme se snažit nahazovat kotouče a být silní na puku. Kluci hráli výborně. Myslím, že to bylo dobré.
Máte dost zraněných hráčů. Cítíte, že vám kluci ve hře chybí?
I proto jsme hráli trošku jinak. Úplně jsme nelítali, spíš jsme se snažili bránit a hráli jsme podobně jako Vítkovice. Samozřejmě nám zranění hráči chybí. Ať už je to Lukáš Květoň, Rasťa Dej, teď navíc Kudrnka (Jaroslav Kudrna), který nám dává většinu gólů. Je to znát, ale zatím se s tím pereme celkem dobře.
Pokaždé, když jste letos prohráli po šedesáti minutách, dokázali jste se v následujícím utkání zvednout a vyhrát. To samé se stalo i tentokrát. Čím si to vysvětlujete?
Je to tím, že nechceme prohrávat. Žádný náš hráč se nesmíří s tím, abychom prohrávali. Po každém prohraném utkání si řekneme, že chceme vyhrát za každou cenu, a zatím se nám to daří.
Je to také tím, že se soustředíte na další zápas a nepodléháte zbytečně po jedné prohře panice?
Přesně tak. Panice vůbec nepodléháme, to by byl nesmysl. Zvlášť v naší situaci, když jsme druzí v tabulce.
Sehráli jste čtyři zápasy v sedmi dnech. Cítíte po takové sérii únavu?
Je toho dost. Hlavně kluci, kteří byli na slovenském nároďáku, toho měli fakt hodně. Ve středu máme dobrovolný trénink, takže si hráči, kteří potřebují odpočinek, dají volno. Myslím, že na další zápas budeme zase dobře připraveni.