Zkoušku jsem bral všema deseti, říká Tomáš Troliga, kterému hrozila amputace nohy
Život občas píše zajímavé příběhy, své o tom ví i Tomáš Troliga. Slovenský útočník byl v roce 2002 draftován do NHL, do té se ale neprobojoval. Restart kariéry chtěl učinit před sedmi lety ve Znojmě, těsně před začátkem sezóny měl ale cestou na trénink vážnou autonehodu a moc nechybělo k tomu, aby přišel o nohu. Nyní už opět trénuje a bojuje o své místo v kádru Mountfieldu HK, kde je na zkoušce.
Jak jste se se svou situací po nehodě vypořádal? Je už všechno v pořádku? Dalo by se říci, že už jsem v pořádku na 100 %, nic mě neomezuje. Každým rokem se to ještě zlepšuje a zlepšuje. Musím ale dbát na pořádnou rehabilitaci a regeneraci.
V čem kvalitní regenerace a rehabilitace spočívá? Jde hlavně o masáž a automasáž s takovou kuličkou. Musím nohu masírovat, aby mi neztuhla. Dále je to pořádný strečink, spánek a strava.
Je pravda, že jste byl dokonce v ohrožení života? Vyloženě v ohrožení života to nebylo. Šlo o to, že jsem měl velkou opuchlinu a neproudila do nohy krev. Kdyby byla déle zacvaknutá, mohli mi ji amputovat. V tom byl největší problém.
Před 12 lety jste byl draftován ve 3. kole St. Louis Blues. Jaká to pro vás byla zkušenost? Pro každého mladého hráče to musí být ohromná šance… Zkušenost to pro mě byla obrovská, hrát NHL byl můj sen. Když jsem se tam probojoval, byla moje největší chyba ta, že jsem poslouchal rady mého agenta. Ve třetím kole mi dávali nějaký strop a on pořád říkal, že je potřeba počkat, až dostanu lepší nabídku. Tehdy jsem váhal a počkal. Další chyba byla, že po mně chtěli, abych šel hrát do Kanady, a já zůstal jako mladý hráč v Košicích. Na Slovensku to berou trošku jinak, když jste draftovaný hráč… Přišel jsem tam a seděl ve čtvrté pětce. Udělali ze mě doslova hlupáka a já na to ve své hokejové kariéře doplatil. Další rok jsem se zase probojoval do kempu, ale ani to nevyšlo. Vrátil jsem se na Slovensko, probojovával se do Znojma a přišla autonehoda.
Je to tu na profi úrovni, parta je také perfektní
Momentálně jste na zkoušce v Hradci, proč zrovna východočeská metropole? Je to dáno i tím, že v klubu působí hodně slovenských hráčů? Slováky to není. Spíše tím, že znám Tomáše Martince, který byl ochotný, zeptal se vedení klubu, jestli můžu přijít na zkoušku. Řekli, že mě mile rádi na zkoušku vezmou a já to bral všemi deseti. Probojovat se ze Slovenska do zahraničí je trošku větší problém.
Už máte indicie, jestli budete v Hradci působit? Zatím ne. Teď jsme dva týdny trénovali, až třetí začínají přípravné zápasy. Tam se uvidí, jak to se mnou bude.
Jste tady spokojen? Jaká je v kabině parta? Je to tu super, parta je perfektní. I když jsem byl ve Znojmě, nemohl jsem si stěžovat.
S kým si v kabině rozumíte nejvíce? Všichni jsou příjemní, perfektní, a když potřebuji, tak mi pomůžou. Nedělám rozdíly mezi hráči.
Kdybyste měl porovnat české a slovenské hokejové zázemí, jaký je v něm největší rozdíl? Tady je to oproti Slovensku všechno více profesionální, na vyšší úrovni. Kabina, hráči, příprava… Prostě všechno. Ne nadarmo získali Češi tolik titulů mistrů světa. Český hokej je oproti slovenskému trochu jiný, více propracovaný. Na Slovensku chybí peníze a profesionalismus. Když jste mladý Slovák a dojdete do dorostu nebo juniorky, nevidíte cíl. Není to tam jako tady, kdy má mladý hráč perspektivu a vidí, že chce hrát za A-tým Hradce Králové. Chtěl bych jen vyzdvihnout Duklu Trenčín, kde se s mládeží pracuje dobře.
Foto: www.hokej.sk