Aktuální zprávy z klubu
čt 4.8.2022 | Eva Šafranková, Jan Vavřina | Foto: Facebook European Champs Roller in Line Hockey

Zlato pro Česko i dva Lvy! Junioři se zúčastnili ME v inline hokeji

Brankář André Lequin a obránce Filip Žaba – hradečtí junioři a zároveň mistři Evropy do 18 let v inline hokeji. Letošní šampionát se konal v závěru července ve španělském městě Valladolid. Český tým se probojoval až do finále, ve kterém dokázal porazit domácí nejtěsnějším možným rozdílem 1:0. V české kleci čaroval právě gólman Mountfieldu HK, který si tak vysloužil cenu pro nejlepšího brankáře turnaje.

André Lequin a Filip Žaba se kromě ledního hokeje věnují ještě jeho kolečkové verzi – inline hokeji. Oba měli možnost reprezentovat český tým na letošním mistrovství Evropy do 18 let ve Španělsku. Ten nejprve v základní skupině porazil Slovensko 2:1, poté vydoloval bod s domácími Španěly po prohře 3:4 po prodloužení. Ve druhé skupině nejdřív Češi padli 2:3 s Francií, výhrou 2:1 nad Itálií si ale zajistili postup do vyřazovací fáze. Tam přišly další těsné výsledky se zlatou tečkou.

V semifinále reprezentanti České republiky porazili 2:1 Finsko, ve finále v odvetě 1:0 Španělsko. Hráči si na krk pověsili nejcennější kov a mohly vypuknout oslavy. „Emoce byly neskutečné. Vyhráli jsme mistrovství Evropy, je to splněný sen. Opravdu jsem si to užil,“ říká s radostí brankář André Lequin – jistota v české brance. Podobně to vidí také jeho spoluhráč Filip Žaba. „Užil jsem si to hodně, bylo to něco jiného než hokejová akce. Pobavil jsem se tam s jinými kluky. A bylo to super!“ nezastírá radost střelec gólu proti Španělsku.

„Se Španěly to bylo nejvíc náročné. Psychicky i fyzicky.“

Filip Žaba (o finálové bitvě s domácími Španěly)

Turnaje se zúčastnil coby kapitán také Daniel Dunda, bývalý mládežník Mountfieldu HK. Pro oba zástupce Lvů bylo skvělé, že se znají z klubové scény, pod Bílou věží sdílí jednu kabinu. „Tohle určitě bylo fajn, známe se a hned jsme se měli s kým bavit. Bylo to skvělé,“ pokračuje obránce. Ten ale v organizaci akce viděl drobné nedostatky, když české družstvo zažilo menší komplikace s dopravou. „Ve Španělsku jsem byl vůbec poprvé a musím říct, že organizačně to tam trochu skřípalo. Čekali jsme na autobusy, pak jsme si museli zařídit úplně jiný, protože nám původní ujel,“ líčí Žaba.

Všechny zápasy českého týmu skončily těsným výsledkem, hlavně ve vyřazovacích bojích to tak byly nervy – Česká republika vždy zvítězila o jednu branku. Zlatí medailisté se shodují, že nejtěžší pro ně bylo právě finále, ve kterém se střetli s domácím výběrem. „Se Španěly to bylo nejvíc náročné. Psychicky i fyzicky,“ hodnotí Filip Žaba. „Domácí byli nabuzení díky publiku. Bylo na nich vidět, že to doma chtějí opravdu vyhrát. Ale naštěstí se jim to nepovedlo,“ přidává se André Lequin.

K celkovému vítězství přispěl výraznou měrou právě gólman Východočechů, který předváděl výborné výkony. V semifinále inkasoval pouze jeden gól, ve finále žádný. „Je to náročné, je opravdu potřeba se soustředit na každou střelu, která může rozhodnout,“ míní. Chválil ho i jeho spoluhráč Filip Žaba. „André nás podržel. Trenéři mu věřili, tým mu věřil. Sám říkal, že kdybychom mu tolik nedůvěřovali, takové výkony by neudělal,“ prozrazuje hradecký mladík.

André Lequin s trofejí pro mistry Evropy U18. Kromě ní obdržel také cenu pro nejlepšího brankáře turnaje.

A jak se vůbec k inline hokeji dostali? Oba stejnou cestou. Obdrželi nabídku od kamarádova otce, jenž založil vlastní inline hokejový tým v Hradci Králové. „Zeptal se mě, jestli bych chtěl chytat a já souhlasil,“ popisuje Lequin. Na první pohled se lední a inline hokej liší v několika aspektech, které samozřejmě vnímají i samotní hráči. Jaká úskalí musí překonat brankáři? „Pro gólmana je těžší inline hokej. Je tam velké teplo, třeba přes 20 stupňů. A my máme celou hokejovou výstroj. Mnohem těžší jsou také přesuny v brankovišti,“ vyjmenovává hlavní rozdíly.

Pikantní pro něj byl hlavně duel proti Francii, a to s ohledem na své předky. Má totiž francouzského otce. „Já jsem se narodil už v Čechách, ale tatínek pochází z Francie. Jednou dostal práci v Praze, byl mladý a bez závazků, tak se rozhodl sbalit a jet. Naštěstí pak potkal moji mamku a už to bylo,“ usmívá se. Na zemi galského kohouta ale nedá dopustit. „Ve Francii mám babičku s dědou, jezdím tam minimálně jednou za rok. Beru to tak, že jsem občan Francie i Česka. Ta země mi je velmi blízká,“ dodává na závěr.