Diskuzní fórum

Lépe bych to nenapsal...

také jsem jeho jméno v souvislosti s Kolínem slyšel

Jen dva mesice zpatky:

Těšte se, rozjela se mela o čtyřku. Aby Pardubice pustily první místo? Asi by musely už všechno odehrát bez brankáře. Ale na čele se stejně jedna velká zápletka rodí. Třinec drží i po prohře v Hradci 3:4 místenku pro čtvrtfinále. Jenže Mountfield ho ve výjimečně kvalitní bitvě stáhl jen na bod. Do konce základní části chybí sedm zápasů, ve frontě čekají i Liberec s Olomoucí. Bavte se!

odkaz

Do Kolína má údajně namířeno Josef Skořepa

Kdo by měl dva lístky na prodej na sezení?

Ten Zach Osburn podepsal v Boleslavi.

Krásný rozhovor! Díky

Až se budou někdy věšet dresy pod strop, tak ten jeho by tam měl být mezi prvními.

Díky Ti moc! 👍 Je to ještě zajímavější, než jsem čekal. Výborný!

Sestup. Vy jste trénoval Jaroměř nebo Třebechovice. Před deseti lety jste se díky Tomáši Martincovi vrátil v Hradci k dorostu.
Znám ho šíleně dlouho. Ještě jako hráč jsem ho trénoval. Pamatuju si, jak jsem hrál s grafy, které mají černé nože. Ti malí pitomci si je stříkali černou barvou, aby byli jako já! (směje se)

Bylo poznat, že z Martince roste výjimečná hokejová bytost?
To ano. Moc dobře mu šel i fotbal, ve kterém se dostal do mládežnické reprezentace. Když jsme v sobotu hráli se žáky zápas a po dvou třetinách se vedlo 6:0, šel se Tomáš svléknout, aby ho táta ještě stihl převézt na fotbal.

Jak vás baví trénovat mladé?
Asi je lehčí trénovat chlapy než juniory, kteří mezi osmnácti až dvaceti nevědí, co dřív. Motorku, auto, holky, nebo diskotéku? Nemají to srovnaný v hlavě a chtějí stíhat všechno. U chlapů rozhodují peníze, mají smlouvy. I když myslím, že v Hradci mládež funguje až k juniorce dobře, pak se to láme.

Prý jste dost přísný.
Býval jsem. Spíš si zakládám, že jsem spravedlivý. Nikdy jsem nebyl sprostý. Mám rád pořádek na ledě i všude kolem. Mobily jsou od toho, aby se používaly, ale ne v kabině, která patří hokeji. Trošku jsme je vymýtili, ale je to těžká práce.

Mění se puberťáci?
Mají čím dál větší nároky. Začíná to bruslemi, končí hokejkou, která jim věčně nesedí. Za nás jsem slyšel: Vezmi si tu v rohu a běž na led! Ale musíte to brát, jiné to nebude.

Byl takový i Filip Hronek?
To byl kluk, který šel na led a nikdy nechtěl prohrát. Jasně, taky měl jako každý mouchy. Ale dřel. Proto to dotáhl tam, kde je.

Budete vychovávat mladé i dál?
Uvidíme, co bude. Jsem rád mezi mladými a docela mě to drží při životě. Teď ani po chodbách zimáku nešmajdám. Poprvé v historii se hraje o první místo, trenéři potřebují naprostý klid. Mám svoji permanentku na géčku. A snad se tam v play off ještě podívám!

Co je ještě dnes jinak?
Tenkrát se končilo hned po třicítce. Ve 34 letech jsem se dozvěděl, že jsem prý starý, zatímco dnes se paradoxně s takovými hráči ještě podepisují nové smlouvy. Naštěstí se objevil pán, který mi nabídl, ať jdu dělat hrajícího trenéra do krajského přeboru v Šumperku.

Dovedete si představit život bez hokeje?
Asi ne. Manželka si mě našla jako hokejistu, dodnes nevynechá zápas. Má vždy permanentku. Vnouček ho zkoušel taky.

I Hradec bez vás si lze stěží představit.
Už do Šumperka mi z něj vzkazovali: Dodělej si trenérské béčko a můžeš se vrátit.

Povedlo se. Na jaře 1993 jste byl u hradeckého postupu do ligy.
Tehdy se o ni hrálo zrovna s Třincem a tu atmosféru nic nenapodobí. Dnes je sice vyprodáno, sedm tisíc diváků, ale tehdy bylo hlediště jednolité. Nezahlédli jste volný schod. Hlásilo se devět tisíc lidí, ale myslím, že jich bylo ještě víc. Dnes se chodí víc ze zvědavosti. Pořád ale platí, že se tady vždy fandilo dobře a hlavně slušně.

Jak to, že jste v extraligové sezoně odešel ze střídačky?
Byl jsem odvolaný ze šestého místa. V pátek večer se doma vyhrálo a čekal nás nedělní výjezd do Pardubic, na které jsme měli náskok. Po zápase jsem besedoval s vedením. Něco jsem si dovolil říct, vedení se toho chytlo, šlo to zkontrolovat. A měl jsem pravdu.

Hokejisté flámovali?
Hned za rohem ve vinárně! A já na ten úkor skončil. Na přání hráčů.

Vážně?
Dneska mi někteří řeknou: Pane Řeháku, byli jsme blbci, že jsme to udělali! O mém odchodu se hlasovalo. Pamatuju si, že lístečků bylo 25, i když v kabině sedělo 18 hráčů. Někteří napsali čtyři, ale nikomu to nevadilo. Kolega Franěk říkal, že taky skončí, ale prý ho hráči přemluvili. A víte, jak to dopadlo.

Jak to?
Bylo to i o penězích. Po vojně jsem si řekl o nějakou sumu, o níž jsem tušil, že ji v životě nedostanu. Za dva dny dorazil profesor Kobera, vysázel to na stůl se slovy: Pojeď!

Kde vás oficiálně zaměstnali?
Byl jsem nejprve v Gumovce na generálních opravách. Potom jsem se přesunul do služeb dělat řemeslo. Do práce se chodilo jen na oko, pro peníze nebo na oslavy. Každá fabrika v Hradci měla dva tři hráče, které platila.

A opravil byste něco?
Tenkrát ne, později jsem ale svářečku na chalupě použil.

Narážím, zda jste se nezapojil do veliké rekonstrukce zimáku v 70. letech.
To ne. Já byl rád, že na nás konečně neprší! (směje se) Pamatuju doby, jak ledaři jezdili se sudem a plachtou a upravovali s tím led. Průšvih byl, když sněžilo. To diváci nafasovali lopaty a šlo se odhrabovat.

Jak se vám líbí stadion dnes?
Je pořád stejný! A stále myslím, že je jeden z nejhezčích v republice. Jediná chyba je, že mu chybí pořádné zázemí. Město moc nemůže pochopit, že tam chybí kabiny. Jinde jsou, proto se tu nemůže pořádat žádný velký turnaj, protože se na zimák nevejde víc týmů. První mužstvo by se mělo posunout do samostatného objektu, aby se nechodilo po chodbách dorostencům nebo juniorům. To jinde moc nezažijete. Áčko je bokem, aby mělo klid, což tady chybí.

Proč se vám v Hradci říkalo Rum?
Je to jediný alkohol, který nenávidím! Jsem pivař, ale celkově mi alkohol zase tolik nešmakuje a k rumu nemůžu ani čichnout.

Jak se vám fandilo?
Rume, hrej! Přiznám se, že když to šlo, hodně jsem filmoval pády. Skákání přes hokejku? To bylo moje. Rozhodčí to baštili, když jsem zařval a spadl.

Co když uvidíte, že simulují vaši junioři?
Ale oni to ani neuměj! (směje se)

Čím to, že se z Hradce nikdy nestalo echt hokejové město?
To se stát nemohlo. Dlouhou dobu se žilo z toho, že tady byla malá farma Pardubic, kde hrávali kluci z nároďáku. Ostatní se sem chodili rozehrát. Platilo to i později, když tady hráli mladíci jako Kolář, Koukal nebo Průcha. Myslím, že v naší době i vedení bylo docela spokojené, protože na druhou nejvyšší soutěž chodilo přes tři tisíce diváků. Často se i hrávalo nahoře v tabulce.
Vás neštvalo, že z Hradce bylo takové odkladiště?
To ano, ale co s tím? Já s tím mohl udělat akorát to, že po příchodu hráčů z Pardubic jsem se ze dne na den rozhodl, že odejdu na vojnu. S kamarádem Milanem Parajem jsme šli do Písku. Po vojně jsem si to namířil kousek dál do Budějovic.
Proč jste se vrátil?
V Hradci trénoval profesor Kobera, který si postavil hlavu, že musím zpátky. Tenkrát neexistoval přestup. Pokud se oddíly nedohodly, hráč 18 měsíců stál. Takže jsem se jako dobrák vrátil. Dost mě to štvalo, ale nakonec jsem byl spokojený.

Zadýchá se, když po dvou těžkých covidech vyšlápne schody. I na led se už trošku bojí. „Jsem ale pořád blázen, který na zimák chodí, i když nemusí,“ vyloudí Miroslav Řehák pod knírem upřímný úsměv. V Hradci Králové platí za hokejovou legendu.
Mezi lety 1967 až 1984 za klub sázel góly, později v něm trénoval. Vedl současného kouče áčka Tomáše Martince nebo Filipa Hronka. Po rozdělení Československa při první hradecké epizodě v extralize zažil nevšední vyhazov, který zařídili jeho podřízení.

Jak by ale na hokej v Hradci mohl zanevřít? Řehák (72) je ambasadorem Klubu patriotů, dbá o hradeckou omladinu a napjatě sleduje sérii o titul proti Třinci. Jedná se o největší úspěch dlouho přehlíženého klubu v historii, kterou on sám spoluvytvářel. „Celý život se pohybuju na zimáku a často jsme o finále mluvili,“ vykládá.

Kdy jste se tam ocitl poprvé?
To ještě neměl střechu. Byl to asi rok 1956. Do šesté třídy jsem chytal. Protože ještě neexistovaly masky, měl jsem těžký úraz v obličeji. Ránu pukem mi spravilo 56 stehů. Zevnitř i zvenku mám jizvy, proto nosím kníra, aby nebyly vidět.

Jaký to mělo dopad tehdy?
Rodiče mi hokej zakázali. Naštěstí naproti nám bydlel nějaký pan Bálek, který trénoval a díky kterému jsem šel na zimák znovu. Rok jsem hrál na černo, v patnácti jsem byl v juniorce a v roce 1967 přišel trenér Láďa Štorek, ať se hlásím v A-mužstvu, kde jsem dlouho vydržel.

Podle mě si nejvíc ten titul nezaslouží právě fanoušci Třince. Třikrát v řadě mají titul, letos jim čtyřka protekla mezi prsty a na zápase hromadně skandují "Moták ven". Takhle se podporuje klub i v "horších" časech? Zvlášť po tom, co se třikrát za sebou mohli radovat. Těmhle lidem ten titul zase spadne do klína a budou se plácat po zádech, jak to zvládli.

Řehákovi se říkalo Žofan, ne? Měl pověstnou "rumovou kličku" 😂 Škoda, že to je zase placený. Jeho pohled může bejt zajímavej.

Jak snadné by bylo kdysi fandit Perníkovu, protěžovaný klub ...... Je to vidět hodně na fanoušcích, kteří fandí Hradeckému fotbalu a Pardubickému hokeji. Proto mě vždy baví, když někdo řekne, že v HK jsou fanoušci úspěchu. ...... My na rozdíl od nich jsme si vybrali hokej v Hradci i když hrál pralesní ligu. Zůstali jsme věrní i po podrazech co nám " Perník" několikrát udělal, abychom v tom pralese zůstali. A teď? Hrajeme finále extraligy a užíváme si ho i když se nedaří... A to je to co oni nikdy nepochopí Včera v Třinci taky jedna Polka těžce nesla prohru, že ji museli benga domlouvat Každý tam čekal oslavy, ale nezapadl poslední dílek do skládačky. Pro mě ať dopadne finále jakkoli, tak na ten tým jsem neskutečně hrdý, makají celé PLAYOFF naplno

Pěkný rozhovor s bývalým trenérem Řehákem

Čím to, že se z Hradce nikdy nestalo echt hokejové město?
To se stát nemohlo. Dlouhou dobu se žilo z toho, že tady byla malá farma Pardubic, kde hrávali kluci z nároďáku. Ostatní se sem chodili rozehrát. Platilo to i později, když tady hráli mladíci jako Kolář, Koukal nebo Průcha. Myslím, že v naší době i vedení bylo docela spokojené, protože na druhou nejvyšší soutěž chodilo přes tři tisíce diváků. Často se i hrávalo nahoře v tabulce.
Zdroj: odkaz

Jak se vám líbí stadion dnes?
Je pořád stejný! A stále myslím, že je jeden z nejhezčích v republice. Jediná chyba je, že mu chybí pořádné zázemí. Město moc nemůže pochopit, že tam chybí kabiny. Jinde jsou, proto se tu nemůže pořádat žádný velký turnaj, protože se na zimák nevejde víc týmů. První mužstvo by se mělo posunout do samostatného objektu, aby se nechodilo po chodbách dorostencům nebo juniorům. To jinde moc nezažijete. Áčko je bokem, aby mělo klid, což tady chybí.
Zdroj: odkaz