Diskuzní fórum

No tobě nikdo nepřidal v práci ? Tak hracum ano zvlášť se zvedalo minul rok. Po druhém místě navíc odměny Atd věci kolem nás se zvedají pro nás i klub inflace byla hochu hodně věci se mění 🤣

hele pardon ale asi si už nevidíš do huby, víš jak vypadá zpackaná sezona, a hlavně miluju tyhle kecy když se ještě hraje.

tak tohle už chápu a beru , já byla taky nešťastná, jak jsme lehli.....

Prosím té co to meleš ze si fans neváží to je kravina ! Jo můžou hrát blbě , ale tohle fakt asi nebude ten důvod 😵💫

Super 👍👍👍

Už jsem chytla signál dobrý 🤣

Mate někdo na o2 dnešní zapas ? Mě tam mountfield hk

tak jdeme na ně !!


dnes pro nemoc doma takže držím palce

A musel umět hráč i vypít pět piv za večer, aby přežil? Tehdy se chodilo hromadně...
„Chodilo se. Ale já měl spíš problém při přijímači. Když si nás nové vzali tihle Prajslerové do parády, měl jsem takové první poznání s alkoholem. Dopadl jsem špatně. Ale jinak to bylo v pohodě, chodilo se na večeře, ale nikdo vás k ničemu nenutil. Celkově byly týmy takové soudržnější. V autobusech se kecalo, hrály se karty. Dnes má každý sluchátka a telefon. Byli jsme víc spolu. Spíš by tam tehdy nepřežil nějaký solitér.“

Program oslav „Stadion v akci“
13:00 otevření haly
13:30 retro zápas
14:45 otevření fanzóny
15:45 autogramiáda
17:00 Mountfield HK - Olomouc

Nehodilo se?
„Moc sprostý. Přicházely stížnosti, že nejde, aby se hrál song, kde se zpívá, že je někdo denně vožralej.“

A ještě při profesionálním sportu...
„Právě, navíc sem chodily i děti. Derby s Pardubicemi se navíc nedohrálo... Všechno bylo divoký.“

Tomáš Martinec v extralize (1993-2006)
kluby: Hradec Králové, Olomouc, Karlovy Vary, Pardubice, Litvínov
zápasy: 495
góly: 104
asistence: 175
body: 279
Vzpomínáte i na bujaré oslavy, když jste do extraligy postoupili v Třinci? Vám bylo devatenáct, kolem mazáci typu Brázdy nebo Barty...
„Právě proto pro mě oslavy zase tak moc divoké nebyly. (usměje se) Navíc já nejsem zrovna slavící typ, my jsme to tak neřešili. Zato jsem hodně prožíval, když jsme sestoupili. To jsme za rok obrečeli.“

Vážně jste po sestupu brečel?
„Jo, to si pamatuju dobře. V baráži nás přeskočila Slavia s Vláďou Růžičkou. Pět sezon hrál v NHL, při té poslední si odskočil do Švýcarska na play off a pak šel hned do Slavie. V rozhodujícím zápase nám dal dva góly a my prohráli 5:6. Pískal rozhodčí Brada, trochu nás zařízl, ale to je jedno. Pamatuju si na Růžičku a jeho obrovskou hokejku. Dělal rozdíl, kdyby ho Slavia neměla... Jasně baráž vyhrál Vsetín už s Čechmánkem, Vlachem nebo Stavjaňou. Za rok pak vyhráli titul a odpálili tu svoji jízdu. No, nakonec si toho vybavím dost. Velmi dobře to, koho jsem v Hradci dřív hltal.“ (usměje se)

Koho?
„Hráče jako byl třeba Libor Hovorka, který dělá teď roky kustoda v Pardubicích.“

Pravda, legenda hradeckého hokeje a moc se to o něm neví.
„Velká hvězda, malinký fofrník. Když jsem přišel do kabiny, všem těmhle starším hráčům jsem vykal. Byla jiná doba, pomalu jsme měli strach je potkat. Postupová sezona byla skvělá, přišli jsme do týmu jako mladí kluci, já nastupoval s Alešem Zimou, tátou fotbalisty Davida, který teď hraje za Slavii.“

Jak dopadl Hradec v sezoně 1993/94
11. místo po základní části (týmy na 9.-12. místě hrály baráž)
3. místo v baráži (tři body za Slavií, znamenalo sestup, postoupily Vsetín a Slavia)
Co s vámi dělalo, že sedíte v kabině vedle Petra Prajslera? Přišel z NHL a kdyby neměl smůlu na zranění, mohl hrát v Bostonu obranu s Bourquem. Věděl, jaké je hrát v týmu s Gretzkym.
„Koukali jsme my mladí vyloženě s otevřenou pusou. Těmhle hráčům jsme vykali a báli se jim na tréninku sebrat puk. Vybavím si, že jednou jsem si to dovolil, nevím přesně na koho. Ale tu ránu přes ruce cítím pomalu ještě teď.“

Moc lidí Prasjlera už nezná. Vybavíte si, jaký to byl hráč?
„Úplně jiný, než jsme znali všechny ostatní. Za prvé obrovský chlap, taky si vybavím zvláštní hokejku z Ameriky, vrtule na čepeli... A byl důrazný. Hodně důrazný. Hrál ve dvojici s Brázdou, vzadu jsme měli dva obry. Pro soupeře museli být postrach. David Musil a další kluci jsou hodně tvrdí, ale když si vzpomenu na tyhle dva.“

Kam se Musil a spol. hrabou?
„Jo, byli daleko tvrdší. Ale zase jim to tehdy dovolovala pravidla, proto mohli tak hrát. Nepískalo se skoro nic, jen vyložené vraždy.“

Jak jste přežil, když měříte něco přes 170 cm?
„Sám nechápu. (usměje se) V první sezoně jsem přišel o zuby. Ruda Suchánek mě vzal hokejkou, takže bylo po nich.“

Taky docela velký chlap. Vážně tenhle obr hrál bez chráničů ramen?
„Jo, říkalo se, že je nenavlékl. (usměje se) No a přežíval jsem mezi nimi špatně a dojel na to. Byl jsem takový chromáček. V devatenácti jsem měl přetržený vaz v koleni, zlomeniny byly na běžném pořádku. Tenkrát se to ještě tak neumělo operovat, tyhle zákroky byly tak padesát na padesát, dlouhou dobu jsem čekal na ortézu a nikdy na operaci nešel. V Olomouci jsem pak měl prasklý obratel.“

Často se řeší, jestli by tehdejší hráči zvládli dnešní hokej. Schválně, zkusme to otočit. Přežil by Oliver Okuliar v extralize před třiceti roky?
„Nevím. (usměje se) Strašně těžké porovnávat, ale je zajímavé takhle přemýšlet. Dnes jsou hráči lépe připraveni po dovednostní stránce. Za nás se hodně hrálo, dělaly se všechny možné sporty. Něco jsme uměli taky, ale byli jsme spíš děti ulice s míčkem. I tihle řezníci, kteří po vás šli, byli v globálu šikovní. Spíš si říkám, že by tenkrát nepřežil ten, kdo neuměl dobře fotbal. V létě se hrál hodně, kdybych ho nezvládal, do týmu nezapadnu. Musel jste něco umět, aby vás starší hráči přijali.“

Martinec o devadesátkách v Hradci: Vše bylo divoké, sestup jsme obrečeli

Devadesátky jsou dávno pryč. Historky z divokého období ale nenudí nikdy. Hradec plánuje v neděli vzpomínat na 30 let starou sezonu, kdy Stadion postoupil do extraligy a zahrál si rok mezi elitou. Euforie? Extrémní! Ale pak došly peníze a zklamání se dostavilo taky velké. Byl u toho i současný kouč Mountfieldu Tomáš Martinec, tehdy devatenáctiletý útočník. Vybaví si zákaz písně od Kabátů: „Přicházely stížnosti, že nejde, aby se hrál song, kde se zpívá, že je někdo denně vožralej.“
V Hradci skončil trénink. Hlavní trenér Tomáš Martinec se rychle převlékl a přišel vyprávět o době, kdy platil za talentovaného mladého borce a začínal kariéru. Podívat se třicet let zpátky? Na návrat do devadesátých let kývnul. „Kvůli vám jsem musel zkrátit trénink,“ začíná naoko výhružně. Žertoval, nezkracoval nic.

Přidal nejdřív pár fórků, že si na nic nepamatuje. Ale vzpomínek má dost, to ukázal rychle. Až si pomalu připínáte ledvinku, natáhnete rifle nad pupík, zapnete šusťákovku a saháte na kartáč pod nosem. Byla jiná doba. O dost jiná.

„Moje góly za Hradec? Vybavím si ten proti Romanu Turkovi. Než k němu moje pomalá střela došla, on pořád stál. Asi byl překvapený,“ usmívá se. Sezona 1993/94 byla nejdřív pořádnou peckou, znamenala pro Hradec extraligu. Na dlouho poslední. Klub se po ní zhroutil.

Když hodím termín devadesátky, co se vám ve spojení s hokejem vybaví?
„Obdivoval jsem hráče jako Lemieux, Gretzky, Jágr. Hltali jsme je.“

Z teletextu?
„Postupně jsme se k NHL dopracovali. Ale dřív ne, vůbec. Dnes to zní možná zvláštně, ale vzhlíželi jsme hodně k ruským hráčům. Neměli jsme moc možnosti sledovat NHL a Rusáci byli dominantní. Makarov, Larionov, Krutov, Fetisov, Kasatonov hráli úžasně. Jak jsme se dostávali víc k informacím, objevovali jsme Messiera, Gretzkyho, samozřejmě Jaromíra Jágra. Hokej byl jiný, úplně jiný.“

Zkuste říct v čem, když se nebudeme bavit jen o rychlosti.
„Hrálo se všude na tři pětky. A viděli jste, že všichni hokej umí. Jen když jsem začínal, do základny se vybíralo. Dnes přemlouváme pomalu osmileté a desetileté děti, ať přijdou. Když má někdo trochu talent, přetahují si ho kluby, má agenta a od čtrnácti se řeší, jestli půjde do Kanady. Třeba teď jsme smlouvu s Adamem Novotným řešili rok. Je mu šestnáct, a jakmile máte trochu šikovnějšího kluka, působí jak zjevení. Tohle za mě nebylo, všichni uměli všechny sporty. V létě jsme hráli normálně proti fotbalovým týmům.“

Devadesátá léta mám na hokeji spojená taky s pachem cigaret na tribunách. Co vy?
„Jasně, v neděli máme vzpomínkový zápas. A dobře si pamatuju na dobu, jaký tady byl v sezonách 1992/93 a 1993/94 boom. Nejdřív jsme hráli o postup do extraligy, což nám vyšlo. Na tribunách bylo ještě víc než plno. Lidi stáli i v uličkách, nikam nešlo projít. Klidně na zápase mohlo být deset tisíc fanoušků. A jasně, kouř z cigaret jsme viděli i my. Taky se hrálo při zápasech ´Moderní děvče´od Kabátů. Ale to se zakázalo.“

Ahoj tak včera moc pěkný hokej fakt pěkný zápas z obou stran mělo to náboj rychlost i bitky pískání zkoumání a myslím si že jsme je slušně potrápili.

Rozhodčí to občas neměli ve svých rukách ale jejich práci jim občas nezávidím 🤣

Jediné co mě zarazilo je ze tým který je na prvním místě má takové persony hokejové dokáže tak rychle se dostat do nervozity a paniky viz Sedlák nevím myslím ze to vůbec nemá zapotřebí .
Zohorna vzkaz pro tebe …rada ti na dětech ukazu jak vypada když se chce někdo dostat z držení třeba maminky jak sebou ditko trhá a chce se vymanit. Ty jsi držel a dobrovolne 🤣🤣🤣

Snad je to všechno když tak dejte vědět ale snad je to cele 🤣

Co váš otec, je na vás pyšný? Odmala vás chystal na velkou kariéru, což se daří.
„Myslím si, že jo. Když jsem vyrůstal, bylo to pro něj trochu jiné, hodně mu na tom záleželo, přemýšlel o tom neustále. Aby všechno vyšlo. Teď si hlavně užívá, že má syna v NHL. A že jsem v týmu, kde mě to baví, kde si zahraju. Když mu volám, jsem většinou spokojený, což je pro něj nejdůležitější. Od něj i od mámy dostávám zprávu po každém zápase. V dětství mi hodně pomohl. Nebylo to pro něj jednoduchý. Teď si to spíš už užívá.“

I pro něj je úlevou, že jeho dost odvážný záměr vyšel?
„Docela je. Hlavně v Česku jsem vždycky poslouchal, že je to neobvyklá cesta. A když to nevyjde, může to být velká komplikace a nejistota, bude mi chybět vzdělání. Ale měl jsem štěstí, že jsem měl velkou podporu právě od rodičů. A i když to někdy nebylo jednoduché a byl jsem sám v Kanadě, lítali za mnou. Pomohli mi. Nevím, jaký bych byl hráč, kdybych je neměl. Myslím si, že jsou rádi, že si to teď mohou užívat.“

Jezdíte s manželkou do Česka?
„Svatbu jsme tam měli, ale většinou jsem doma týden nebo na dva, jinak trénuju tady v Bostonu. Takže se s našimi v Česku moc nevidíme. Spíš lítají sem za mnou, většinou dvakrát za rok. Plánuju, že bych byl ještě víc v Americe a věřím, že oni za mnou budou lítat často.“

Táta se dívá na zápasy?
„Spíš máma. On potom sleduje záznamy a sestřihy. I když mi napíšou oba. Když jsou doma a dohraje se zápas, vzbudí se a pošlou mi zprávu. Máma sleduje doma každé utkání. Takže potom jede do práce s dvěma hodinami spánku, což je fakt náročný. Říkal jsem jí víckrát, aby už to vypustila a šla spát, ale kouká pravidelně. Ještě žádný zápas nezmeškala, takže i pro ni je to dost těžká sezona.“

Otec si přispí?
„Někdy se podívá. Ale nejlepší jsou pro něj odpolední zápasy. I tak mi po utkání pokaždé napíše, ale potom se o tom pobavíme až další den, když si zavoláme.“

Reprezentace? Pročistilo se to
Pojďme na chvíli k reprezentaci, což byla velmi ožehavá záležitost. Generální manažer Petr Nedvěd s vámi mluvil a říkal, že byste rád v Praze startoval, pokud by to neklaplo s Bostonem v play off. Je to tak?
„Ano. Přiletěl za mnou a myslím si, že jsme si pověděli všechno, co jsme chtěli. Chtěli jsme zapomenout, co bylo. Už jenom kvůli tomu, že předtím v Liberci jsme měli spolu hezký vztah. A byla by škoda, kdyby se to nenapravilo a kdybych musel reprezentaci odmítnout. Říkal mi, že by byli rádi, kdybych přijel. Já bych taky rád reprezentoval. Takže jsme si slíbili, že pokud nám sezona nečekaně skončí dřív, přijedu hrát za nároďák. I když nám pochopitelně přeje, abychom se v play off dostali co nejdál. Ale kdyby to nevyšlo, a nebudu zraněný, rád bych přijel. Alespoň tak jsem mu to řekl. Věřím, že podobně takhle budeme spolu komunikovat i v příštích letech a mohl bych reprezentovat.“

Mrzí vás, co všechno se kolem vás dělo v minulých letech? A že jste si výrazně u fanoušků pošramotil pověst?
„Hlavně rodiče mi říkali, co se dělo, protože já až takový přehled nemám, v Česku tolik času nestrávím. Spíš mi vadila jedna věc.“

Jaká?
„Když jsem byl zraněný před lety, kdy jsem v NHL začínal, bylo to podávané, že nechci jet. Což mi přišlo nešťastný. Nějak byla špatná komunikace. Možná i kvůli mně, protože jsem tehdy moc do novin nemluvil, takže byla slyšet jenom druhá strana. Ale ono to nestálo tak, že bych reprezentovat nechtěl. Negativní roli sehrála zranění. Pokud jde o minulý rok, omluvil jsem se, to ano, protože jsem toho po těch sedmi letech měl dost. Ale když jsme se pobavili s Méďou, pročistilo se to a vyjasnili jsme si to. Od něj jsem slyšel, že by trenér (Radim Rulík) byl rád, kdybych reprezentoval. Protože rozhodnutí je hlavně na něm. Ale byl jsem rád, že o mě má zájem.“

Ulevilo se vám?
„Nikdy není příjemný, když se o někom nemluví v dobrém. Hlavně kvůli rodičům, v Česku mám i sestru. Takže to hůř snášeli spíš oni, než já tady. Ale přesně tohle jsem od schůzky s Petrem Nedvědem čekal. Že si to vyříkáme a půjdeme dál. Doufejme, že můžu odehrát ještě hodně sezon nejenom v NHL, ale i za reprezentaci. Myslím si, že oběma týmům mám co dát. Takže určitě bylo fajn, že jsme to takhle s Petrem probrali.“

Jste rád, že vám nezavřeli dveře?
„Ano, to mě těší. Protože než jsme se spolu pobavili, moc jsem nevěděl, jak to bude probíhat, jaký k tomu mají postoj. Hned od začátku bylo vidět, že by zájem měli, takže proto se mi o tom hned líp mluvilo.“

Hlavní kouč Rulík vás podle vlastních slov zkoušel kontaktovat i osobně, ale telefon jste nezvedal, ani jste neodpověděl na zprávu. Proč?
„Abych řekl pravdu, neměl jsem žádný hovor. Ani zprávu. Kdybych ji dostal a přečetl si ji, že je to on, zavolal bych zpátky. Možná jsem měl nějaký zmeškaný hovor, nevím, protože čísla nemám uložený. Ale o zprávě nevím. Potom si určitě můžeme zavolat, rád bych si s ním popovídal. Př / Příspěvěk byl moc dlouhý a proto byl uříznut.

Zacha otevřeně: Reprezentaci mám co dát. Proč neodpověděl Rulíkovi?

PŘÍMO Z BOSTONU | Málokteré jméno v českém hokeji vyvolává tolik vášní. Pavel Zacha. 26letý útočník, jenž zvládá pozici elitního centra Boston Bruins. Muž, jenž už od narození měl předurčené, že se z něj má stát profesionální hokejista. Podařilo se. „Je pravda, že i pro mě je to úleva,“ hlásí v otevřeném rozhovoru pro deník Sport a web iSport.cz přímo z Bostonu. V něm mluví o spokojeném otci, kanonýru Pastrňákovi, řeč pochopitelně padla i na národní tým, jeho touhu reprezentovat a omluvenky z minulých let.
Když vyšel z prostorů určených jenom pro hráče, míjel zrovna Davida Pastrňáka. „Hele, dáš tady rozhovor, že jo?“ mrknul na něj. Ale i bez jeho přímluvy byl Zacha připravený reportérovi Sportu odpovídat. Byl oblečený v padnoucím obleku, na čele ještě zbytky potu. Podle ne úplně vymazlené češtiny je znát, že žije převážně v zámoří a má americkou manželku.

Bavíme se po porážce 2:3 s Tampou, ale byli jste blízko vítězství, že?
„Třetí třetinu jsme hráli dobře. Lightning jsou výborný tým, ale přeci jenom tisící zápas kapitána Marchyho (Brada Marchanda) jsme hlavně pro něj chtěli vyhrát. Myslím si, že jsme je přehrávali. Škoda, že to nevyšlo. Ale i takové zápasy se někdy prohrají.“

Směřujete už své myšlenky směrem k play off?
„Každý hráč už trochu přemýšlí dopředu, i když my tady máme motto, že hrajeme vždycky po pěti zápasech, které se potom vyhodnotí. Ale když jsme jeden z nejlepších týmů v základní části, tak o tom trochu přemýšlíme. Už to máme v hlavě.“


Jak zatím hodnotíte z osobního hlediska svoji sezonu, v níž na vás leží velká zodpovědnost?
„Myslím, že je dobrá. Postupně se zlepšuju, dostávám hodně prostoru. Hraju přesilovky, oslabení, ještě víc než v minulé sezoně. Což je pro mě super. Navíc nastupuju na pozici centra, což jsem si taky přál. A tým vyhrává, což je to nejdůležitější. Takže celkově dobrá sezona, i když jsem mohl mít trochu víc bodů. Ale snažím se soustředit na hru dopředu i dozadu. Abych se v tom zlepšoval.“

Uvědomujete si velkou odpovědnost, když po konci uctívaných středních útočníků Patriceho Bergerona a Davida Krejčího jste prvním centrem vy?
„Mám to rád. V Devils jsem tak důležitou roli neměl. Těšil jsem se, že právě v Bostonu budu moct ukázat, jaký jsem hráč. Jsem za tu šanci rád. Přesně tohle jsem si přál celou kariéru v NHL. Užívám si, že dostávám prostor. Tohle by určitě chtěl každý hokejista.“

Je těžké hrát centra Davidu Pastrňákovi?
„On je super hráč, navíc spolu můžeme mluvit česky. Takže si to užívám. Stejně jako v minulé sezoně s Krejčou (Davidem Krejčím). Pasta je jeden z nejlepších hráčů i střelců v lize. Takže mu musím dát poklonu. Umí dát gól opravdu odevšad. Navíc se každý rok zlepšuje i v mezihře. Jak umí nahrát, přidržet si to, rozehrát. Takže s ním hrát je super.“

Nesvazovalo vás to přeci jenom?
„Spíš v létě jsem nad tím přemýšlel, protože jsem věděl, že je přede mnou velká příležitost. Takže jsem se zaměřil na to, abych se co nejlíp připravil. Je pravda, že v hlavě jsem to trochu měl. Jakmile sezona začala, cítil jsem se psychicky i fyzicky dobře. Hlavně díky tomu, že jsem dostal šanci hrát s Pastou. Navíc zápasy jdou hrozně rychle za sebou, takže nad tím člověk už přestane tolik přemýšlet. Nemá čas.“

Jaké to je s věčně usměvavým parťákem mimo led?
„Je to super. I s Kubou Laukem. Chodíme spolu hodně na večeře, i na venkovních tripech. Byli jsme párkrát taky u Pasty doma. Zahrát si karty nebo se na něco podívat v televizi. Jsem moc rád, že je tu víc českých kluků. Zvlášť on, který je hodně společenský a je s ním velká sranda. Nemůžu si ho vynachválit. Nejenom za to, jaký je hokejista, ale i člověk.“

Co čeština? Je vidět, že si v ní nejste stoprocentně jistý.
„To je pravda, protože mluvím vlastně jenom v kabině. A pak s rodiči, s kterými jsem v kontaktu denně. Ale nedávno jsme měli pauzu kvůli All-Star Game, takže jsem byl sedm dní jenom s manželkou, která je Američanka, a dalšími jejími krajany. Takže přeci jenom je to teď malinko těžší. Hlavně při rozhovorech... Což asi slyšíte. (směje se) Ale v New Jersey to bylo ještě horší, tam jsem si vůbec neměl s kým pokecat. Tady můžu češtinu trénovat víc.“

Co váš otec, je na vás pyšný? Odmala vás chystal na velkou kariéru, což se daří.
„Myslím si, že jo. Když jsem vyrůstal, bylo to pro něj trochu jiné, hodně mu na tom záleželo, přemýšlel o tom neustále. Aby všechno vyšlo. Teď si hlavně užívá, že má syna v NHL. A že jsem v týmu, kde mě to baví, kde si zahraju. Když mu volám, jsem většinou spokojený, což je pro něj nejdůležitější. Od něj i od mámy dostávám zprávu po každém zápase. V dětství mi hodně pomohl. Nebylo to pro něj jednoduchý. Teď si to spíš už užívá.“

I pro něj je úlevou, že jeho dost odvážný záměr vyšel?
„Docela je. Hlavně v Česku jsem vž / Příspěvěk byl moc dlouhý a proto byl uříznut.

…..a konečně budeme mít doma zlatoooooo🤣🤣🤣

chtěl změnu v dobrem

Koukám ze Bartosak si na svém instagramu odpověděl na otázku co vlastně je 🤣

Petrášek v Koreji řeší problém. Sigma má exotickou nabídku na stopera
Zatímco Tomáš Petrášek v Jižní Koreji bojuje s důvěrou trenéra a dokonce pendluje mezi áčkem a béčkem Jeonbuku, což si po zisku mistrovského titulu v Polsku a přestupu z Rakówa Čenstochová loni v létě určitě nepředstavoval, o jiného českého stopera je v Asii eminentní zájem. Podle informací iSport.cz poslal klub Gwangju do Olomouce vylepšenou nabídku na Jakuba Pokorného. Zimní přestupové okno končí v Česku ve čtvrtek 22. února, v Koreji až 7. března.
Jeden domů, druhý za exotikou? O návratu odchovance Tomáše Petráška dlouhodobě sní v Hradci Králové, dvoumetrový obránce by profilem přesně splňoval atributy žádané od případné posily.

„Uvažujeme ještě o doplnění na pozici stopera, nějaká jednání probíhají. Střed obrany je pozice, která nás zajímá. Nicméně pokud bychom měli někoho přivádět, tak jedině opravdovou kvalitu a zkušenost do základní sestavy,“ sdělil o víkendu kouč východočeského celku Václav Kotal.

Petrášek je stejně jako dřív Václav Pilař borcem, na kterého v Hradci čekají. A který je s generálním manažerem Richardem Juklem v pravidelném kontaktu. Navíc platí, že funkcionáři jdou kromě perspektivních hráčů i po velkých jménech. Vyptávali se na Tomáše Vaclíka, rádi by přivítali Vladimíra Daridu. To není náhoda.

A zatímco loni vypadal Petráškův comeback jako bláznivé sci-fi, po neúspěšném půlroce v Jeonbuku pod rumunským trenérem Danem Petrescem je nyní situace jiná.

Trojnásobný reprezentant v klubu paběrkuje, na podzim odehrál jen 603 minut, dokonce byl nějaký čas i v B-týmu. Navíc s manželkou očekává druhého potomka, což může hrát v rozhodování o budoucnosti klíčovou roli.

Jenže pořád jde spíš o přání královéhradeckého klubu, protože Petrášek má v Koreji kontrakt ještě na dva roky, díky kterému si podle informací iSport.cz může v přepočtu přijít celkem na 30 milionů korun. Navíc platí, že zadák má ambici zůstat v cizině co nejdéle a například do polské Ekstraklasy se díky vynikajícímu renomé může vrátit vždycky.

Druhý případ je opačný. Jakub Pokorný dostal lukrativní laso z korejského Gwangju, který je v tabulce na třetím místě o dva body před Petráškovým Jeonbukem. Do kanceláří na Andrově stadionu v minulých týdnech dorazila oficiální nabídka, již jednou vylepšená. Má se jednat o částku přes 8 milionů korun s procentuální participací z dalšího případného prodeje.

Sigma za sedmadvacetiletého fotbalistu před rokem a půl zaplatila Baníku zhruba 6 milionů, takže by ztratná nebyla. Navíc je třeba připomenout, že Pokornému v Olomouci končí v červnu 2025 smlouva, tudíž přichází možná jedna z posledních šancí jej zpeněžit.

„V tuto chvíli se změnami v kádru, ať už směrem dovnitř, nebo ven, nepočítáme. Samozřejmě za předpokladu, že se nestane něco mimořádného,“ odpověděl kouč Hanáků Václav Jílek.

Onou mimořádností může být právě přestup Pokorného. V Koreji je na něj čas až do 7. března, tedy o dva týdny déle než v tuzemsku. V kádru má Jílek ještě Víta Beneše, Filipa Nováka, Lukáše Vraštila, Františka Matyse, Vojtěcha Křišťála či Jakuba Elbela. Ti všichni mohou alternovat ve středu obrany.

Pokorný v této ligové sezoně odehrál 15 utkání, třikrát skóroval, úspěšnost v soubojích si drží kolem 74 %. Celkem ve F:L nastoupil k 133 zápasům a vstřelil 11 branek. Server Transfermarkt odhaduje hodnotu znojemského odchovance na 11 milionů korun.

Zda se dočká premiérového zahraničního angažmá, naznačí už nejbližší dny. V současnosti se obránce chystá na středeční dohrávku v Teplicích, kde chce Sigma napravit nepovedený start jara s jediným bodem.

Tak po delší době bez nervu a vítězství je doma !!!!diky 👍👍👍