Diskuzní fórum

Ten Voženílek, to je ale hovado, zrakvý nám Oliho a Záruba a spol se z něj můžou posrat jaký to byl výbornej čistej hit

čistej hit možná, ale jede tam s umyslem ho zrakvit, musí bejt taky nějakej respekt hracu mezi sebou. Minimalne pozdni dohráni to sudi pisknout mohl. Navíc na Oliho už to je od něj několikata prasarna. Big hit v utočným pasmu na borce ve zranitelny pozici hmm. A pak se tam schovává jak buzna.

Proc my netrefime “ciste” jejich hvezdy?

Je čas to hovado zrakvit!!!

Doufám, že ho za Oliho někdo z našich u manťáku taky dohraje "čistě"

Vožuch dohrál Oliho čistě....

Ten Voženílek je strašný vymázlo...

Zmrdi dva provokujou hrajou jak prasata a pak se schovávají jak holčičky...

Takhle na ně! Narušit jim psychiku!

Zmrdi zasraný..

Voženilek

Trosku jsem si dal prestavku zde na foru, protoze kdyz jsem minule zminil slovo finale, malem to nedopadlo. Dnes vsak jiz s klidem mohu napsat, ze kluci budou pro me mistri, ikdyby to nahodou dnes nedopadlo. Ale ono to dopadne, o tom jsem presvedcen. My fanousci mame jiz daleko vice, nez jsme si letos prali, v co doufali. Dalsi, nedelni, zapas tak preji nejvice samotnym hracum, za to vsechno, co odehrali, nevzdali, dovedli do vitezneho konce - ta sila celeho tymu, chut hrat a vyhrat, kdo jiny by si to mel vice zaslouzil, kdyz ne prave oni.. Kdyz uz jsme historicky v jedne veci letos zapsani, proc nebyt rovnou ve dvou..

Taky diky. Osobne si myslim, ze prave jeho odchod o patro niz kvuli Ruzickovi mu paradoxne pomohl. Musel diky tomu zacit pracovat jinak a ted se nastartoval. Pral bych mu, sby minimalne na tehle urovni uz zustal.

Děkuju moc! 😊

Fajn, že se ti daří, ale sakra, chlape, tady jsi měl být dávno!
euforií ovšem prožívá příběh svého rodáka malá vesnička Dohalice, která se nachází necelých patnáct kilometrů od Hradce. Útočníkova rodina je velmi aktivní v tamním fotbalovém klubu. Říká se, že Miškář senior přijde v hospodě na buben, jestli syn bude dál takhle válet a sypat góly. „Je to jenom dobře. Celá vesnice hokejem žije, vědí o tom, jak hrajeme, hodně lidí by chtělo lístky,“ říká útočník.

Aby žadonili ještě jednou? Pak je potřeba, aby s Hradcem vyhrál v pátek v Třinci a ve městě se konalo v neděli sedmé finále. „Pořád jsme vyhráli jen dva zápasy, Třinec vyhrál rovnou celou extraligu třikrát po sobě. Ukázali jsme si ale, jak na něj, šance pořád máme. Jen potřebujeme zopakovat teď u nich ten náš čtvrtý zápas,“ vrací se Miškář k bitvě, kterou v prodloužení ukončila trefa Radovana Pavlíka.

Moc nechybělo a velký moment šel taky za ním. Dobře se přimotal do střely a jeho teč skončila na tyči. Má formu, pomalu odepsaný hradecký talent ukazuje, že dorostl i pro extraligu. Pak vás i napadne, co dál.

Sám nijak nevykřikuje, že se už dolů nevrátí. Naopak veřejně ukazuje profesionální přístup. „Normální, pořád mám v Jihlavě smlouvu a něco jim slíbil,“ odvětil pokorně na otázku, jestli by si dovedl představit, že se zase přesune na Vysočinu. „Všechno, co jsem chtěl, v Jihlavě bylo. Mám radost, že mě pustili sem.“

Jenže ve smlouvě má i doložku, že se může za určitých podmínek přesunout do extraligy. Dá se čekat, že Mountfield tohle téma otevře, až bude po všem.

Celá jeho story je celkem zamotaná.

Z Mountfieldu odešel za éry Vladimíra Růžičky. Hradec měl tým tehdy podobně postavený jak teď. Hodně do rychlosti, že bude založený na bruslení a napadání. Nový kouč, který začal vládnout po Tomáši Martincovi, chtěl praktikovat jinou hru. Dost hráčů z kádru mu do něj nepasovalo. Sem spadl i Miškář, byť není typem raketového bruslaře, ale svezl se.

„Moc se o mě (Růžička) vlastně nezajímal. Myslím, že věděl akorát tak to, že nějaký Miškář v Hradci je,“ jen odvětil v rozhovoru pro Deník v roce 2020. Doma sice mohl pokračovat, bít se o šanci. Ale když se dozvěděl, že klub dál povede Vladimír Růžička, nabídku odmítl a odešel do Litoměřic.

Teď ale patří ke klíčovým hráčům Mountfieldu. Roli určitě hraje, že spadá mezi hráče, které Tomáš Martinec vedl v hradecké mládeži. Rád na ně sází, když pracují, dá jim šanci. Proto se nebál probudit Radovana Pavlíka, proto tak rád posílá do bitvy Radka Pilaře. A proto si taky vzpomněl na Patrika Miškáře. Kdyby vedl Hradec někdo jiný, tři místní borci by nejspíš extraligu už nehráli. To je zkrátka fakt.

Abyste nechápali špatně, nemají protekci. Jen kouč ví, co od nich dostane. Pokud vypadají tak, že si zaslouží hrát, jdou do akce. A to je i případ Miškáře. „Nerad bych ho chválil, protože náš hokej je založený na týmovém výkonu. Každý hráč je pro nás důležitý,“ odvětil Martinec na dotaz iSport.cz, zda sám není v šoku, jak jeho první centr přitahuje klíčové okamžiky.

Jeho góly rozhodly už tři zápasy play off, naposledy páté finále. Načal ho po 27 sekundách, když obral o puk Tomáše Marcinka a puk zasunul mezi nohy Ondřeje Kacetla. „Patrik je Hradečák, odchovanec, jsem za něj rád, že se mu daří. Ale myslím si, že takový progres mohl udělat daleko dřív než teď,“ přidal tvrdě Martinec.

Ve 27 letech je Patrik Miškář na vrcholu. „Ani na chvíli jsem si nemohl myslet, že bych mohl hrát finále extraligy a ještě v play off dát čtyři góly, nebo kolik jich vlastně je,“ rozzářil se. Hraje doma, v Hradci vyrostl, ale roky se do kádru áčka nedokázal pořádně prosadit. „Jasně, že to je pohádka,“ viděli jste, jak si všeho teď váží.

Začíná finálový zápas, on vyjíždí na led jako centr prvního hradeckého útoku. Vykládat něco podobného v březnu, takovému scénáři se vysmějete. Pokud nesledujete Hradec moc podrobně, ptali byste se dokonce: „Patrik kdo?“

Dřív v Mountfieldu přemýšleli, že přesně tady by urostlý chlap v sedmadvaceti měl být. Centr pro první dvě lajny, je důrazný, nebruslí úplně zle, dovede se tlačit do branky. Jenže cesta vzala pár oblouků. Jedinou celou extraligovou sezonu odehrál v ročníku 2018/19. Dál se propadl do 1. ligy, za poslední čtyři sezony nastřílel v nejvyšší soutěži jeden gól. Zářil v Litoměřicích, teď patří Jihlavě, taky má v Dukle i kontrakt pro příští ročník.

Vlastně se zdálo, že 1. liga bude asi nakonec jeho rajón už navěky. Nevyšel mu ani test v Karlových Varech.

Sám byl teď docela v šoku, že by mohl nastoupit v extraligovém play off. „Vůbec jsem nevěděl, že bych tady mohl hrát. Pak mi zavolal pan Martinec, že mám v Hradci střídavé starty. Tak jsem si říkal, co asi bude. Přijel jsem sem trénovat, jak se zranil Kuba Lev, tak jsem dostal šanci,“ rozebral svoji situaci.

V sezoně nevytáhl paty z Jihlavy. Když hokej, tak za Duklu. Spíš počítal, že jestli se dostane jako třináctý útočník do akce, bude nadšený. „Asi tak nějak,“ usmál se. „Nejdřív jsem i trénoval s klukama z Kolína (farma Hradce). To víte, že jsem si přál hrát zápas. Ale ani ve snu mě nenapadlo, jak to dopadne,“ pousmál se.

Příběh hrdiny Hradce: možná spadne hospoda. Brzdil ho trenér Růžička?
Někdy se stane, že zázračně vyletíte. Přimotáte se k velkým momentům, že ani nevíte jak. Sportovní historie je takových příběhů plná. Hrdina extraligového play off Patrik Miškář je ale trochu jiný případ. Není rychlokvaškou, která se narodila jen pro jeden moment. V play off dal za Hradec celkem čtyři góly, tři vítězné. Šok? Ano, ale jen proto, že velké věci přišly až teď. Zhruba tady ho klub před lety viděl. Jen se útočník na vysokou úroveň nedokázal dostat. Z části za tím je i éra, kdy v klubu působil Vladimír Růžička.

Neměl by někdo celý, prosím?
odkaz

Koreis by neměl vůbec ten hokej komentovat, sám píše že se snaží být nestraný ale opak je pravdou, hlavně když se jedná o Plzen, Spartu, Brno a Budějky, naopak o Hk nic dobrýho nepoví, stačí občas mrknout na Bomby k tyči, mimo to zadrhává a souvislou větu vypotí jen s potížema, jasná tlačnka na O2..