Diskuzní fórum

Jedna věc mi nikdy nešla na rozum. Vám bylo po pěti letech v Americe 27 let, nejlepší věk, za sebou NHL i super roky na farmě. A šel jste bojovat v roce 1992 s Hradcem o postup do extraligy. Žádná Sparta, Pardubice, ale první liga. Proč?
„Moje hloupost. Nechal jsem se ukecat trenérem Karlem Fraňkem, se kterým jsem se znal z Pardubic. V Hradci jsem vyrůstal, měli navíc velké oči, jak mají sponzora z Ameriky, spoustu peněz, že se postoupí a pak teprve všechno začne. Uvěřil jsem tomu.“

Ale do extraligy jste postoupili, jen vy jste v ní odehrál 17 zápasů a pak profi kariéru zabalil...
„Vyhodili mě, že jsem rušivý element. Nezaplatili mi půl milionu korun, ale byl jsem rušivý element. Dnes to už můžu říct naplno.“

Rušivý proto, že jste se ozval?
„Ozval, ale čekal jsem ještě dost dlouho. Na tři sta tisíc jsem čekal několik měsíců, následně jsem měl dostat i pět set tisíc, ale tyhle peníze jsem už neviděl nikdy. Kdyby přišli, že nejsou prostředky a budou mi všechno postupně splácet, že se domluvíme, našli bychom cestu. Ale místo toho nic, ticho, jen se vymlouvali na sponzora, že klub nemá. Když pak ale zjistíte, že Martincové, Zima a další měli o Vánocích podepsáno v jiných klubech, je vám z toho akorát špatně.“

Ale neříkejte mi, že o vás v 29 letech nebyl zájem...
„Říkám, byl jsem hloupej, k tomu jsem začal totiž blbě podnikat. Kdybych se držel toho, co umím, hrál hokej, byl bych na tom líp.“

Zasekl jste se, že hádání o peníze máte už dost, takže radši budete dělat jiné věci?
„Situace mezi mnou a klubem byla tehdy hodně vyhrocená, takže jsem si nebyl vůbec jistý, že by mě pustili bez finanční náhrady tak, jak mě získali. Řekli by si o nehorázné peníze, honila se tam každá koruna.“

Tím pádem docela smutně končila kariéra jednoho z pěti Čechů, kteří si mohli říct, že jejich spoluhráčem byl Wayne Gretzky...
„Dnes vidím, že jsem měl přemýšlet jinak, volit jiný klub při návratu z Ameriky. Ve 44 letech jsem pak v roce 2010 nastoupil za Hradec v první lize a tam jsem viděl, že bych byl pořád schopný tuhle soutěž hrát. Stačilo trochu zamakat... Ale počkejte, to nás bylo jen pět?“

Před komunisty utečete a najednou slyšíte nadávky, že jste jeden z nich. Uráželo to hodně?
„Přece se z toho nebudete hroutit. Něco vydržíte. (usměje se) Jednou jsem se kvůli tomu rozvášnil u sebe na Facebooku, když vidím dnes ty chudáky ubrečený? Někdo jim něco řekne a oni za to hned chtějí suspendovat hráče? Hrozně mě štval třeba ten hon na fotbalistu Kúdelu po zápase s Glasgow Rangers. Kdybychom se měli zabývat tím, co nám kdo řekl, za chvíli by nehrála půlka NHL... Vždyť to jsou jen slova.“

Takže jste urážky v klidu pouštěl hned z hlavy?
„A vracel je zpátky. Taky jste si něco našli a ano, z dnešního pohledu to bylo asi nevybíravé, nekorektní... Nevím, jak to chodí v hokeji teď, ale podle mě se toho moc nezměnilo. Děláte všechno, abyste vyhrál. Když rozhodíte chlapa vedle sebe, bod pro vás.“

Skoro 50 zápasů v NHL, 3 góly, prosadil jste se mezi nejlepší hráče na světě v době, kdy bylo méně týmů a jako emigrant, který se do Ameriky musel nejdřív nějak dostat. Jak se vám tahle čísla zamlouvají z dnešního pohledu?
„Je určitě fajn, že jsem si tam zahrál, dal gól. Ale taky musím říct, že kdybych nebyl línej, mohl jsem tam být delší dobu.“

Línej?
„Jo, jsem línej od přírody. (usměje se) Dnes vám řeknu, že jsem měl na sobě víc pracovat a třeba by to dopadlo ještě mnohem lépe. Ale v tu dobu takové věci nevidíte, tak to chodí, dojdou vám až později.“

Schoval jste si aspoň nějaké cenné relikvie?
„Mám puk, se kterým jsem dal první gól v Torontu. Tenkrát těch věcí zase tolik nebylo, takže mám doma ještě pár fotek.“

Sebrat dres nešlo?
„Nešlo. Dostal jsem jen fialovo-žlutý dres Kings, když ještě měli tyhle staré barvy. Dali mi ho po podpisu smlouvy. Já ho pak věnoval kamarádovi, dlouho jsem ho neviděl. Ale on se před nějakými 12 roky stěhoval z Ameriky zpátky do Čech a přivezl mi ho. Byl jsem nadšený, jel jsem si pro dres do jedné malé vesničky, měl ho pověšený na dvou tyčích ve dvoumetrové výšce. Nádhera.“

Na přelomu 80. a 90. let bych pořád ale na farmách čekal slušnou divočinu, kdy jde o krk, ne?
„Bylo to tak a v NHL taky, ne jenom na farmách. Když jste se do něčeho zapletl, nešlo cuknout.“

Přišel jste z Pardubic, hrál technický hokej v týmu, kde byli Otakar Janecký nebo Ladislav Lubina, a teď tohle. Velký šok?
„Jasně, když se už na kempu do sebe pustili dva borci a jeden odklouzal se zlomeným nosem? Koukal jsem. Musel jsem se i hokejově změnit. Zajímavé tedy je, že mě tedy netlačili do tvrdosti, jako spíš, abych byl hodně ofenzivní. Podle mě jsem to v sobě nejdřív nějak extra neměl. Ale zkoušel jsem to. Postupně to šlo, když jsem pak podepsal s Bostonem, tak na farmě v Maine jsem taky udělal 45 bodů. Nakonec to tedy šlo.“

Jen v prvním týmu Bruins z toho byly zase jen tři zápasy...
„Celý kemp jsem odehrál s Rayem Bourquem, ale obránců měli hodně, tak jsem šel na farmu. Pak se udělalo místo, vyměnili beka, získali útočníka a šel jsem nahoru. Zase jsem byl vedle Bourquea, jenže jsem si zranil koleno, bohužel už to vyšlo do konce sezony.“

Sedl jste si na zadek, když hrajete s Gretzkým, sedíte proti němu v šatně, nebo když máte v obraně vedle sebe Bourquea?
„Ani ne. Byly to hvězdy, velké osobnosti v celé NHL, ale když se chovají normálně, chováte se normálně taky. Raye jsem bral v uvozovkách jako sobě rovného.“

A Gretzkého? Dovedu si představit, že LA byl vyloženě jeho tým, kde se kolem hvězdy všechno točí, aby byla spokojená.
„Jo, ale to má logiku. Byl nejlepší na světě, tak se tým postaví tak, aby měl k sobě ty nejlepší hráče, aby prodal, co dovede.“

Když jsem projížděl sestřihy, našel jsem, jak mu nahráváte na gól. Chodil při tunách bodů, které sbíral, vlastně aspoň říct, že teda díky?
„A víte, že si ani nepamatuju? Spíš ne. (usměje se) Zase si vezměte, že v té době jsem byl cizinec, který místním bere práci. Komunista odněkud z východu. Našlo se dost hráčů u soupeře i ve vlastním týmu, kteří to nám z Evropy dávali sežrat. Gretzky samozřejmě ne, pro borce takového kalibru konkurence nejste. Jen vždycky se najde nějaký, s prominutím, idiot, který se ohrožený cítí a jde po vás.“

Hned jste si říkal, že skočíte do NHL?
„Jasně, doufal jsem. Podepsali se mnou jednocestnou smlouvu na tři roky plus další sezona opce. Vůbec jsem nevěděl, jak s hráči zacházejí, že je různě zkouší. Navíc na kempu za mnou každý chodil a plácal po zádech, jak je super, že se rozehrávám. Nechali mě nahoře, do hry mě ale posílali jen v posledních třetinách a ještě na pár střídání. Pak mě do konce ročníku poslali na farmu. Druhý rok jsem byl na farmě celou sezonu, čichnout v NHL jsem nedostal, ale zase jsme se dostali do finále Calder Cupu.“

Třetí rok už se brána v Kings otevřela...
„Ale do Vánoc jsem odehrál jen sedm zápasů. Nastoupil na ně pak můj agent, že chci vyměnit a někde hrát, ne sedět na tribuně. Lítal jsem všude s týmem, ale co z toho, když zápasy jsou bez vás? Já jen bláznil na rozbruslení, hodinu navíc makal, další hodinu navíc před zápasem na kole. Druhou půlku sezony mě hrát nechali, jen v play off mě zase škrtli.“

Pochopil jste proč? Body jste dělal na farmách i v prvním týmu.
„Dodnes ne. Říkal jsem si, že mě vyzkoušeli, vycvičili na farmě, nechali mě zvykat na hokej i životní styl. Teď už je to přeci v pohodě... Nebylo. Největší paradox na tom všem byl, že skončila sezona, mně začínala opce a Kings přišli s tím, že mi nabízejí novou smlouvu na jeden rok a další zase opce. Cvičí s vámi, ale pak najednou o vás zase stojí. Nechápal jsem to. Tak jsem si říkal, že je to dobrý, opravdu mě chtějí. Jenže hned po 14 dnech čtvrté sezony mě poslali na farmu do Phoenixu. Nikdo mi nic neřekl, nevysvětlil, tenkrát to tak chodilo.“

Byl jste naštvaný?
„V tu chvíli ani ne. Řekl jsem si, že na to prostě seru, mám smlouvu, platí mě, tak si to ve Phoenixu užiju, bylo tam pěkně, teplo. Navíc jsem měl úplně nejlepší sezonu za mořem, posbíral jsem 47 bodů, dalších 10 v play off. Agent celou sezonu tlačil na Kings, ať mě pustí, že mají čtyři kluby zájem. Oni řekli ne, že mi dají šanci, když se někdo zraní. No a klub měl ještě druhou farmu v New Havenu, což je šest hodin letu, z mého Phoenixu to byla hodina. Když se někdo zranil, volali kluka z New Havenu.“

Ani teď to ve vás nebublalo?
„Pak už opravdu ne, s rodinou jsme se tam cítili dobře, sezona mi vyšla. Když jsem viděl, že mě nevymění, přestal jsem to řešit. Po sezoně mě pak vyplatili.“

vzpomenout na dávnou dobu, proč jste se v roce 1987 po titulu s Pardubicemi rozhodl emigrovat do Ameriky a rozjel svoje velké dobrodružství?
„O NHL jsem nic moc nevěděl, ale když jsme jezdili s Pardubicemi do zahraničí, chodili za mnou lidé z různých klubů, jestli bych tam nechtěl hrát. Řekl jsem si, že to zkusím. Lákali mě, ať přijdu. Hlavním důvodem ale asi v tu chvíli bylo, že jsem měl nastoupit na vojnu, a moc se mi na ni u nás v komunistickém Československu nechtělo.“

Tím pádem se z vás stal dezertér. Jaký trest vám soudruzi vyměřili?
„Manželka dostala tři roky, že unesla dítě, byla v té době těhotná. Já dostal tři roky za dezerci. Pak to ale nakonec škrtla amnestie.“

Pro nás, kdo tuhle dobu naplno nezažil, je hodně těžké si jen představit plány útěku, když víte, že nesmíte udělat chybu, jinak skončíte v base. Vybavíte si ještě to riziko?
„Chtěl jsem hlavně hrát hokej, moc jsem nepřemýšlel, že by to mohlo dopadnout špatně, vězení jsem si do hlavy nějak nepouštěl. Lákala mě Amerika a když vás tam normálně nepustí... Byli jsme třeba s reprezentačním béčkem na turnaji na Aljašce, a když tam vidíte životní úroveň, co s penězi můžete a nemůžete. Navnadí vás, že můžete žít ve svobodě a rozhodovat sám o sobě.“

V roce 1985 vás draftovali Los Angeles Kings. Drželi jste nějaký kontakt?
„Po draftu jsem dostal dopis, Kings tehdy měli ještě žluto-fialové barvy. Najednou mi přišlo psaní s hlavičkou a v barvách klubu. Poslali mi ho domů a pak zpětně jsem se divil, že psaní bylo zavřené, nikdo ho neotevřel. Oznamovali mi, že si mě vzali na draftu. Ale nic jsem s klubem dopředu neřešil, rozhodl se na poslední chvíli v roce 1987, že jdu.“

A přes Jugoslávii jste se vydal do LA?
„Přes Rakousko, neměl jsem vyřízené papíry, nic. Šli jsme ještě s kamarádem, jeho známá nám říkala, kde se máme hlásit. Týden jsme tak byli v Rakousku na izolaci, pak nás rozeslali po penzionech. Když mě pustili, poslal jsem dopis Kings, volal tam, ale nikdo neodpovídal. Takovou náhodou nás ale našel na ulici jeden blázen. Prý, že mě shání po celé Evropě. Podařilo se spojit s Kings, poslali mi peníze a právníka, aby vyřídil papíry. Začátkem září 1987 jsme byli v Los Angeles.“

Je jedním z pěti Čechů, kteří si mohou říct: „Mým spoluhráčem byl Wayne Gretzky.“ Bývalý obránce Petr Prajsler emigroval do Ameriky v roce 1987, nastupoval za Los Angeles Kings a Boston Bruins. Profi kariéru ukončil ve 28 letech (v roce 1993), když mu Hradec Králové nezaplatil peníze. Teď žije ve Francii, kde dává dohromady koupelny a kuchyně. Když mu položíte otázku, jak často se ho někdo zeptá na hokej, s úsměvem vypálí: „Moc často ne.“ A jedna perlička, za mořem si špatně zapsali jeho jméno. Kdybyste ho hledali ve statistikách na nhl.com, máte smůlu. Nic. Musíte zadat „Prajzler“.


Ve Francii nikdo nechce slyšet zážitky z NHL?
„Jak jsem skončil s trénováním, je to pryč. Na hokej už ani moc nemám prostor, sebere hodně času. Byl jsem v klubu zaměstnaný, ale takhle nás měli jen dva. Na led jsme prakticky chodili se všemi mládežnickými kategoriemi. Jeden trénink, druhý, další... Najednou koukáte, že je půl 11 večer a končíte. Domů jsem to měl hodinu, podmínky navíc špatné, nelepšily se. Nechtěl jsem za trénováním cestovat po celé Francii, radši jsem se rozhodl, že se budu věnovat rodině.“

Tím pádem už ale třicetkrát za rok neuslyšíte otázku: ‚Tak povídej, jaký byl ten Gretzky?‘ Bude vám chybět...
(směje se) „No, to už asi padá. Jasně že mi ten hokej trochu chybí. Ale práci v lepším klubu jsem nesehnal, a když už se objevila, tak daleko. Mám vedle sebe super ženu a nechtěl jsem se stěhovat pryč. Má skvělou práci, byla by škoda, aby odcházela se mnou někam kvůli trénování.“

Je jedním z pěti Čechů, kteří si mohou říct: „Mým spoluhráčem byl Wayne Gretzky.“ Bývalý obránce Petr Prajsler emigroval do Ameriky v roce 1987, nastupoval za Los Angeles Kings a Boston Bruins. Profi kariéru ukončil ve 28 letech (v roce 1993), když mu Hradec Králové nezaplatil peníze. Teď žije ve Francii, kde dává dohromady koupelny a kuchyně. Když mu položíte otázku, jak často se ho někdo zeptá na hokej, s úsměvem vypálí: „Moc často ne.“ A jedna perlička, za mořem si špatně zapsali jeho jméno. Kdybyste ho hledali ve statistikách na nhl.com, máte smůlu. Nic. Musíte zadat „Prajzler“.


Ve Francii nikdo nechce slyšet zážitky z NHL?
„Jak jsem skončil s trénováním, je to pryč. Na hokej už ani moc nemám prostor, sebere hodně času. Byl jsem v klubu zaměstnaný, ale takhle nás měli jen dva. Na led jsme prakticky chodili se všemi mládežnickými kategoriemi. Jeden trénink, druhý, další... Najednou koukáte, že je půl 11 večer a končíte. Domů jsem to měl hodinu, podmínky navíc špatné, nelepšily se. Nechtěl jsem za trénováním cestovat po celé Francii, radši jsem se rozhodl, že se budu věnovat rodině.“

Tím pádem už ale třicetkrát za rok neuslyšíte otázku: ‚Tak povídej, jaký byl ten Gretzky?‘ Bude vám chybět...
(směje se) „No, to už asi padá. Jasně že mi ten hokej trochu chybí. Ale práci v lepším klubu jsem nesehnal, a když už se objevila, tak daleko. Mám vedle sebe super ženu a nechtěl jsem se stěhovat pryč. Má skvělou práci, byla by škoda, aby odcházela se mnou někam kvůli trénování.“

Pavel Bárta: NE, mohl dostat i víc
Hokejovým neandrtálcům odzvonilo. Pryč jsou časy, kdy se hákovalo, každý druhý zákrok byl faul a hráči se bili hokejkami jako kyji. Dnešní hokej je úplně jiný sport než před dvaceti lety. Zrychlil, na nic není tolik času, ani se připravit, pokud někdo chce druhého trefit tak, jak předvedl Bohumil Jank na Ondřeji Machalovi.

Tohle je jeho styl, občas tím však způsobí soupeři zranění. Tvrdý trest po výpadu v předvánočním kole byl oprávněný. Disciplinárka do něj zahrnula i Jankovu minulost. Když v minulé sezoně vyřadil pro zbytek ročníku litvínovského Mahboda, neplynuly z toho pro něj takové důsledky, aby si příště víc rozmyslel, co dělá. Úšklebek po vykázání do kabiny při utkání Moutfieldu s Kladnem svědčil spíš o tom, že mu nic nedošlo ani po střetu s Machalou. Klidně pak mohl dostat i víc.

Před pár lety by Jankovi podobný zákrok nejspíš prošel. Nezvedl ruce, nenaskočil si, k soupeři stál čelem. I kdyby špatně vyhodnotil situaci a nešlo o záměr, za svoje jednání však nese odpovědnost. Tím spíš, pokud se něco stane. Otřesy mozku můžou zanechat následky na celý život. Proto se údery do těchto partií začaly přísně trestat.

Pro český hokej není nic zhoubného na tom, že chce hru očistit. V NHL se s násilím a špinavostmi už celkem vypořádali. Nadělili pár exemplárních flastrů a mají víceméně klid. Jankův trest může posloužit taky jako výstraha. Mohlo to dopadnout hůř. I pro něj.

POLEMIKA: Je trest pro Janka na osm utkání přehnaný?
Ondřej Kuchař: ANO, Machala soupeře viděl
Dlouho nic nezahýbalo extraligovou hladinou jako osmizápasový flastr pro Bohumila Janka. Jde o nejtvrdší trest, jaký tuzemská disciplinárka za poslední roky vyměřila. Je délka odpovídající? Za sebe říkám, že není.

Jsem zásadně pro tvrdé tresty za zákroky na hlavu, které by do dnešního hokeje patřit neměly. Jsem pro maximální ochranu zdraví hráčů. Jenže! Tohle je trochu jiný vzorek. V případě Janka atakujícího Ondřeje Machalu nešlo o střet s vysokou nájezdovou rychlostí ze slepého úhlu. Ne. Kladenský útočník soupeře, který se k němu čelně blížil, viděl. Jank nevyskočil, nevytrčil ruce.

Trestá se tu především následek, ne samotný zákrok jako takový. Machala doplatil na nepřipravenost k souboji a bohužel i na to, že se potkal se soupeřem zcela jiné váhové kategorie. Jank je o více než dvacet kilo těžší.

Trest by mi ale nakrásně přišel v pořádku, kdyby byl šéf disciplinárky Viktor Ujčík v posuzování obdobných faulů konzistentní. Což není. V rámci udělování jiných sankcí je tahle mimo. Pokud své rozhodnutí nezmění, Jank přijde o sedminu základní části. To se rovná trestu na dvanáct zápasů v NHL. Myslíte, že by ho řízný bek Hradce za oceánem za tenhle strom dostal? Ani ve snu.

Nesouhlasím s extrémními názory, že ani o faul nešlo. Trest je na místě, ne však takhle exemplárním.

Dál se k případu vracet zatím nechtěl, dokud neproběhne odvolací řízení. „Vyjádřím se až poté, co mě k rozhodnutí vedlo, své důvody přednesu až tam. Chápu, že se to Hradci nelíbí, mají právo se odvolat. Dáváme dohromady komisi, abychom se sešli v dostatečném počtu,“ líčil Ujčík. Nejbližším termínem by mohl být tento čtvrtek.

Jank dosud sehrál v sezoně za Mountfield 29 zápasů a připsal si pět bodů za čtyři góly a nahrávku. Pokud se rozsudek nezmění, může se k týmu přidat 19. ledna v utkání 43. kola v Litvínově.

Nejvyššími tresty v samostatné extralize byly zákazy činnosti na patnáct zápasů. Ty vesměs za napadení či kritiku rozhodčích dostali Zdeněk Okál, Anatolij Najda, Ladislav Blažek, Zdeněk Eichenmann, Aleš Píša a naposledy v dubnu 2005 Pavel Kubina.

Kdyby měl i Bohumil Jank dosud čistý rejstřík, mohl rovněž počítat s mírnější sazbou. Není jako svého času plzeňský válečník Ryan Hollweg, nedopouští se vážných prohřešků několikrát za sezonu. Ale hříchy z minulosti ho provázejí dál. V minulém ročníku vystrčil nohu proti Samsonu Mahbodovi. Nastoupit pak nesměl do tří zápasů, tehdejší litvínovský krajánek si poškodil kolenní vazy. Zranění se ukázalo jako vážnější, než původně vypadalo, v extralize už nenastoupil. Ještě během předchozího působení v Plzni si Jank nezahrál jeden zápas po seknutí třineckého Erika Hrni. A právě k recidivě musel Viktor Ujčík přihlédnout.

„Tohle jsou věci, které mu neposlouží jako polehčující okolnost,“ uznal Kmoníček. „Ale jde taky o to, že Ladislav Čihák se nějak vyjádřil, a udělal to proto, že když v onom okamžiku mluvili trenéři s rozhodčími, bylo jim řečeno, že nešlo o závažný faul a aby se to nezvrhlo, udělili pětiminutový trest. Tím pádem to mělo být vyřešené. Kdyby Jankovi dali jeden, dva zápasy, nikdo by nic nenamítal. Je to náš názor, ale myslíme si, že osm utkání je přestřelené. Nesmysl.“

Ujčíkovi prý bylo jasné, co verdikt spustí a jak se kvůli němu začne jančit. „Vyjádřili se k tomu i experti, můj pohled je jiný. Názory, že dřív se hrálo jinak, taky neberu. Ty časy jsou pryč, všechno se zrychlilo. Jank se navíc během předchozích dvou sezon dopustil dvou zákroků s podobnými následky,“ připomněl.

Poslední srážku s Jankem odnesl zraněním hlavy kladenský Machala. Extraligový šerif nad rámec všeho uvedl, jak bylo zarážející, že ačkoli při střetu došlo ke zranění, jež si vyžádalo rychlý zásah lékaře, neprojevil Jank sebemenší zájem o soupeřův stav. A ani neprojevil lítost nad následky svého konání.

„Ve čtyřech lidech jsme rozhodli, že trest je odpovídající. Každý může mít svůj názor. Za mě je čelní nájezd nejhorší, co může být. To máte jako srážku v autě. Machala ne že by Janka neviděl. Všiml si ho a ještě dal ruce před sebe. Přesto dostal takovou ránu. Proto jsem se tak rozhodl,“ řekl Sportu šéf disciplinárky.

Jank dostal za nedovolený zásah do oblasti hlavy a krku od rozhodčích trest na pět minut a do konce utkání. Vzhledem ke způsobu, jakým byl zákrok veden, zařadila disciplinárka výpad do kategorie závažných přestupků. Podle ní jednal bez snahy hrát kotouč, zaměřil se na soupeře, který se po odehrání puku nacházel ve zranitelné pozici. Aniž by se chtěl vyhnout, přenesl veškerou váhu na pravou stranu a tím zasáhl soupeře se značnou razancí ramenem do hlavy.

„Hráč podal proti verdiktu odpor, my jsme mu v tom pomáhali.“ potvrdil Sportu generální manažer Aleš Kmoníček. „Shromáždili jsme videozáznamy, které ukazují zákroky, které byly podstatně horší a byly oceněny menším trestem, a to podle našeho názoru, ale i názoru veřejnosti, neboť proběhly v pořadu Buly. Podrobně jsme popsali samotný zákrok, jsou tam jasně vidět detaily, které nebyly zohledněny při stanovení trestu. Snažili jsme se vše vysvětlit, zdůraznit některé věci. Byl to zákrok vedený přímo, nikoli mimo zorný úhel hráče, nebylo tam vyskočení. Bylo to tělo, které Machalu rozhodilo, na druhou stranu, osmi zápasy se trestal spíš důsledek, než příčina,“ vysvětlil hradecký funkcionář.

Narážel na případ Rhetta Hollanda z konce října. Brněnský bek dostal za zákrok na olomouckého Jana Bambulu stopku na tři zápasy. Martinu Eratovi před téměř dvěma lety napařila disciplinárka trest na šest utkání za faul na karlovarského Tomáše Havránka. Oba zákroky byly vedeny ze slepého úhlu.

Vrátím se k jiné myšlence. Tušíte, že po zužovací sezoně vyvstanou potíže?
Čihák: Ano a budeme muset s tím umět naložit. Sportovní cestou spadne z nejvyšších soutěží několik klubů, ale co nastane? Co když spadnou ty se statusem akademie? Musíme jich mít vůbec tolik? Nepostačí jich osm? Proč se v okruhu sta kilometrů nacházejí tři? Sami cítíme, že vznikl kočkopes. Musí se jasně nastavit a říct, kolik vůbec potřebujeme akademií. Ta si má vybírat a nepřemlouvat, aby tam hráč zůstal.

Bojíte se, že se zase mohou udělovat výjimky a pardony?
Čihák: S Tomášem v tom nějaký pátek děláme, známe české nastavení. Bojím se toho.
Martinec: Bavíme se o tom. Pořád trošičku vítězí politika nad sportovní stránkou. Řez je nezbytný. Zúžením vznikne nejvyšší soutěž, ale musí se řešit i to, co bude pod nimi.
Čihák: Pokud zahořkneme v nižších soutěžích, které budeme nejvíc potřebovat, nikam se neposuneme. Neuděláme zespodu tlak. Musíme možná kluby víc odměnit, lépe komunikovat, nevím. I v nižších soutěžích musíme přesvědčit kluby, aby dál kluky vychovávaly. Je důležité táhnout za jeden provaz a nehledat s právníky, jestli jsme měli hrát extraligu. Jasně, zasazují do všeho finance, ale s Tomášem sledujeme sportovní stránku, která nám totálně utekla.

Zatím to tak nevypadá, ale co kdyby sestoupili junioři a dorostenci z Hradce?
Martinec: Obáváme se, ale je to jen o práci v klubu. Kategorie máme nastavené tak, že pokud něco nepříjemného nastane, máme nižší ročníky připravené. Jeden ročník může být slabší, spadnete z nejvyšší soutěže, ale mladší kluci vám dají šanci se do ní vrátit. Pracovat kontinuálně je cesta. A pak se nemusíte bát, že vznikne nějaká tragédie.Můžete něco udělat jako extraligoví trenéři, aby mladíci neodcházeli?
Čihák: Nechci se vymlouvat, ale letos je situace specifická a juniory necháváme v jejich soutěži. Hrají hodně minut, juniorce pomůžou, což dělá každý. Pokud na to kluk v budoucnu bude mít, rádi mu pomůžeme. Jenže jednou ho v dobré víře nasadíte do extraligy a hned se vám ozývají agenti, že už má takovou a takovou hodnotu. V tom se všichni pomátli. Zvrhlo se to. Když ho zase nenasadíte, prý ho ubíjíte. Zjistíte, že ať uděláte cokoliv, nic není správně.

Dá se v áčku napravit zanedbaná výchova?
Martinec: Hradec nepatří mezi kluby, které si kupují hotové top hráče. Chceme zapracovávat víc mladších kluků. Když je víc trenérů, můžeme si navíc práci rozložit. Je potřeba kluky posouvat dál.
Čihák: Ve finále vám nezbude nic jiného než s nimi pracovat. Děje se to i jinde, ale nechci mluvit za ostatní.

Prospívají situaci i cizinci, kteří svědomitěji trénují?
Čihák: Po trénincích zůstávají na ledě, přidávají si. Mladí to vidí a zdůrazňovali jsme jim, ať cizince sledují. Pak už je na nich, jestli jim to vydrží týden, měsíc nebo až do pozdního věku. Trochu mě fascinuje, že na mladé nějak působíte, oni odejdou do zahraničí a najednou začnou vyprávět, jak se tam tvrdě trénuje. Přitom tu možnost měli doma taky, v cizině je konkurenční prostředí už donutí pracovat.
Martinec: Je smutné, že někteří starší hráči pracují líp a hlavně víc než mladí kluci. V tom je zakopaný pes. Nemůžeme jim pořád něco dávat zadarmo, taky si musí něco vybojovat.

Bude líp?
Čihák: Nebude, ale vždy líp může být. Kdybychom v to nevěřili, nebudeme tu práci dělat. Není ani vypovídající, jestli někde na šampionátu uděláme z leknutí bronzovou medaili. Jde o to, abychom si placky odváželi deset let. Pak teprve pochopíte, že jste na správné cestě. Automaticky začne vozit medaile i áčko. Jenže naše dno má setrvačnost.
Martinec: Bude hůř. Ale někdy je to potřeba, aby zase bylo líp.

Máte příklad?
Čihák: Dnes se podívám při tréninku na mladé hráče. Po odehrání puku se nezpevní, dostanou naloženo a ještě se diví. Máme tady cizince, kteří v Americe hráli třetí nebo čtvrtou nejvyšší soutěž, ale stejně je nikde nenachytáte.

Štve vás, že mladí neobstojí?
Čihák: Samozřejmě! Každý trenér v extralize, který to má trošku srovnané, je dřív nebo později do sestavy zapracuje. Někdo jich tam dá pět, někdo jednoho. Ale oni na to opravdu fyzicky a kondičně nemají. A to je špatně! A pokud tady máme pár kluků, utečou, což je taky špatně. Kluci by měli zůstávat doma, kde budou rozdíloví. Měli by jít příkladem vrstevníkům a hrát nejvyšší mládežnické soutěže, kde si řeknou o chlapskou extraligu. A když se dostanou na draft, pak ať jdou zkusit zabojovat o NHL.

Ale divíte se brzkým odchodům do ciziny? Mladí myslí na vlastní kariéru.
Čihák: Vychováváme primadony. V juniorce najdeme pár dobrých kluků, ale ti nemají konkurenci. Jsou vychovávaní jako nenahraditelní, v takovém hovězím věku je všichni plácají po ramenou. Kluk to možná začne flinkat, proto ho trenér sekne přes prsty. Jenže co následuje?Urazí se.
Čihák: Buď on, rodiče, nebo agent. A kluk odchází. Ale jen proto, že ho trenér sekl? Takhle jsme bohužel nastavení. Po zúžení soutěží by v každé juniorce nebyli dva rozdíloví, ale sedm nebo osm. To ať si jeden vyšiluje a jde. Trenér bude vědět, že tam má sedm stejně dobrých. Tohle potřebujeme. Klukům pak dají víc i tréninky. Netvrdím, že všichni trenéři se chovají správně, ale občas máme až nezdravý pohled.

Jaký je ten váš, Tomáši?
Martinec: Nejspíš bych jen opakoval. V Hradci mám přehled od nejmenších dětí, chybí nám konkurenční prostředí, vytváření soutěživosti. Svaz může hodně pomoct. Ale pokud nepřijde změna, neposuneme se a dětí nám bude odcházet ještě víc. Reprezentanti vidí, že nestačí na Finy, Švédy nebo Rusy. Už se ani nebavíme o Kanadě nebo Americe. Nepadlo tady slovo o propojení se školou, které u nás chybí. Tohle je otázka, která by se měla řešit s ministerstvem školství nebo lidmi, kteří o tom rozhodují. Kluci to mají těžké. Chceme z nich dobré lidi, studenty, ale zároveň požadujeme, aby trénovali jako profíci.

A v týmových statistikách se vyhoupli vzhůru.
Čihák: Takhle by to mělo být! Když vezmete cizince, měl by být produktivní. Musím zmínit, že Christophe Lalancette i Graeme McCormack přišli výborně kondičně připravení. Na rovinu? U cizinců to nebývá zvykem. S Tomášem jsme chtěli fyzické testy, dost vám napoví. A jejich výsledky VO2 byly skvělé.
Martinec: Záleží i na aklimatizaci. Většina kluků přišla ze slovenské ligy a nikdy nevíte, jak jim sedne česká extraliga. Navíc cizinci mají smlouvy na deset měsíců. Někdy je složitější, když dorazí až na předsezonní období. Zatím jsme spokojení, ale pořád nejsme ani v polovině soutěže.

Nenapovídá to spíš o nevalné úrovni extraligy, když hráč po příchodu ze Slovenska vyniká?
Martinec: Ale kluci jako Lalancette, McCormack nebo Kiviaho na Slovensku patřili k nejlepším. Podle nich nemůžeme srovnávat soutěže. Nechci snižovat slovenskou extraligu, ale ta naše je stále výš.
Čihák: Kanaďani nebo Američani dokážou ze Slovenska vyrazit do Finska. Když kluk vyčnívá tam nebo v EBEL, přechod zvládne. A pak už zase záleží na něm. Zrovna Chris Lalancette v mých očích nedělá tolik bodů, co by měl. Rozstřílel se až poslední dobou, přitom na Slovensku byl rozdílový. A pořád tady najdete lepší hráče.Těch českých ubývá. Stává se z extraligy mezinárodní soutěž?
Čihák: Je to realita. Ostuda mladých hráčů, mládežnického systému i celého společenství. Jestli někdo říká, že nám ujíždí vlak, já tvrdím, že už nám ujel. Pořád si něco namlouváme, nikdo neřekne nic naplno. Podívejte se na výsledky draftů. Na dně už polovinou zadku sedíme. Tomáš to zná, taky pracoval u mládeže.
Martinec: Je strašně těžké zapojit někoho z juniorky do extraligy. Mezi soutěžemi je propastný rozdíl a není náhoda, že v extralize dominují zkušení hráči. V každém týmu jsou nejlepší ti nejstarší, což je k zamyšlení. Dochází konečně k nějakým změnám v soutěžích. Po juniorce a dorostu by mělo následovat i zužování žákovských kategorií.
Čihák: Za zúžení jsme rádi, ale další věcí bude, jak to pojmeme dál? Neurazí se ten, kdo spadne? Jak budou vypadat soutěže pod tou nejvyšší? Ty musí zůstat také kvalitní, kluby v nich musí poctivě trénovat, vychovávat hráče k cílevědomé práci ve škole i hokeji. K tomu jim musíme nabídnout soutěže, kde se bude hrát na krev. Neexistuje, že v sezoně odehrají 20 ze 30 zápasů o ničem. Mladí musí být připravení, že někdo dohraje souboj. Jakmile jim tohle nastavíme třeba od čtrnácti, po pěti sezonách v mládežnických soutěžích vyrostou. Aklimatizace do chlapského hokeje ani pak nebude snadná, ale pomůže jim to a budou to mít jednodušší.

Je to ostuda mladých hráčů i celého společenství,“ vypálí Ladislav Čihák. Jeho rozvážnější kolega Tomáš Martinec přidá: „Je smutné, že starší hráči pracují líp a hlavně víc než mladí kluci.“

Oba s trenéřinou začínali u dětí, od nichž se vypracovali na fleky hlavních trenérů v nejvyšší soutěži. Od léta spolu velí střídačce Mountfieldu, který dnes v 18.00 přivítá Plzeň.Debata o extralize se záhy stočí k vážnějším i budoucím problémům hokeje. Kouč Martinec (4 i jeho pobočník Čihák (40) názorně dokládají, co způsobuje chabá konkurence v mládeži. Nebo čím prospívá osmička cizinců, která jejich tým před reprezentační pauzou pošoupla na druhou příčku v extralize.

Trochu mě fascinuje, že na mladé nějak působíte, oni odejdou do zahraničí a najednou začnou vyprávět, jak se tam tvrdě trénuje. Přitom tu možnost měli doma taky.
Ladislav Čihák
Nebáli jste se babylonu v šatně?
Čihák: Komunikace extra nevázne. Spíš jsme se obávali, jak budou hráči vypadat. Měli jsme je nakoukané z videa, ale vždycky se do cizince netrefíte. Je to riziko, ale zatím musím říct, že jsme měli štěstí a vybrali dobře.
Martinec: Před sezonou jsme cílili i na české hráče z extraligy, ale bohužel už byli buď domluvení s jinými kluby, nebo jsme na ně finančně nedosáhli. Ale těší nás, že kluci ze zahraničí mají výborně nastavenou pracovní morálku. Pomaličku se to projevuje i v zápasech.

TŘI hlavní události léta
1. Konec Růžičky a konec Růžičky
Jedna éra v Hradci skončila, začíná další. Nebo pokračuje ta předminulá? Vladimír Růžička v klubu jako hlavní kouč skončil, vrátil se Tomáš Martinec, jenž měl tým na povel před ním. Není tajemství, že v pohledu na hokej se dost liší. Kontrakt klub pak rozvázal i s útočníkem Vladimírem Růžičkou.

2. Ako sa máš?
Klidně mohli poslat na Slovensko auto, naskládat do něj všechny posily a dovézt je do Hradce. U sousedů lovil Mountfield slušně, ukořistil čtyři borce (Kiviaho, McCormack, Lalancette a Lamper). Ušetřil. Kdybyste hráče na podobné úrovni brali z Česka, stojí vás to přes 4 miliony na tabulkách.

3. Bombarďák z Finska
V přípravě Ahti Oksanen sítě netrhal. Ale to nic nemění na tom, že v sezoně od něj čekáte opravdu hodně. On, Thorell ve Spartě a Mueller v Kometě by měli být nejvýraznějšími cizinci v Česku. Je mu 28 let, ve Finsku nastřílel v sezoně 20 gólů. Podobný kousek od něj čekáte i v extralize. Přišel jako zbraň.

KLÍČOVÝ HRÁČ
Radek Smoleňák
Je po zranění, takže možná přijde pomalejší rozjezd. V prosinci mu bude pětatřicet, nepatří ke krasobrulařům a už nezrychlí. Na druhou stranu, nikdo v Hradci nemá buňky na střílení gólů jako on. K tomu připočtěte schopnost dráždit beky soupeře jen bezzubým úsměvem. Pořád bude mít důležitou roli. Když udýchá náročný hokej v pohybu, měl by jít přes 25 branek. Hradec si šance vytvoří, od něj čekáte, že je promění.

Poučení i tišší lídr Pavlík
Nepřekládejte si aktivní hokej, který chce svým hráčům ordinovat, jako bláznění a kamikadze akce. Proto si Martinec dává vždycky pozor, aby zdůraznil, že hokej bude organizovaný. Když sledujete, jak skládá formace, tak si dává i záležet, aby na ledě vždycky byl někdo, kdo je specialista na návraty do vlastní zóny. Třeba poslední zápas v Olomouci? V první lajně Lukáš Cingel, v druhé Patrik Lamper, ve třetí Radek Pilař a nakonec Petr Koukal. Hrrr dopředu? Jistě. Ale taky se nesmí opakovat situace ze startu sezony 2019/20.

Tam Hradec do soupeřů bušil, ale zároveň druhá parta jezdila klidně ve dvou na brankáře. Tehdejší jednička Marek Mazanec nechápal a zuřil. Taky tohle je poučení, k čemu Hradec nechce sklouznout.

Změny v kádru
PŘÍCHODY

Henri Kiviaho (b) Nové Zámky Petr Kalina (o) Sparta
Graeme McCormack (o) Michalovce
Christophe Lalancette (ú) Michalovce
Patrik Lamper (ú) Banská Bystrica
Ahti Oskanen (ú) KooKoo

ODCHODY

Marek Mazanec (b) Třinec Dominik Graňák (o) Plzeň Marek Zachar (ú) Liberec Vladimír Růžička (ú) Dornbirn

Ale zpátky k defenzivě. Velkou roli dovede splnit i Filip Pavlík, tišší lídr. Když přijde po zápase vykládat do natažených diktafonů, jsou to většinou rychlé odpovědi. Kouká, aby byl co nejdřív pryč. Neužívá si, když na něj míří kamery. Nemá Nedomlelovy centimetry. Nemá ani dechberoucí turborychlost. Nemá Smoleňákovy hlášky. Ovšem dovede zkrátka dobře bránit, což vám někdy unikne.

Třeba v minulé sezoně byl devátým nejlepším bekem extraligy v disciplíně zamezení kontrolovaného vstupu do pásma za 60 minut hry (5 na 5). To v překladu znamená, že jeho čtení hry a poziční hokej umí dát soupeři stopku. Sebere puk, zastaví nebezpečí (8. byl Nedomlel). To v něm bylo vždycky, už když přišel v roce 2017 z Litvínova.

Druhá věc je, že poslední dvě sezony byly, co se týká hry pět na pět, slabší než ročník 2018/19. Tým s ním na ledě neměl takovou převahu jako v jeho nejlepší sezoně. Bonusem je u něj dělová rána. Otevřete mu prostor, vyšle mordu. Když ho dovedete využít i dopředu, jedině plus. Pokud se vrátí zase na vrchol, hodně celou sestavu zvedne.

Podobný pokrok jako on by mohl v Hradci udělat Petr Kalina, který přišel ze Sparty. Po šesti letech jste měli pocit, že se čtyřiadvacetiletý bek přestal posouvat. V Hradci se mu otevře šance.

„Hrajeme hodně aktivně, je to hodně zajímavý hokej, vytváříme na soupeře tlak po celém hřišti. Tím jim to děláme co nejtěžší,“ po jednom z přípravných utkání pronesl Graeme McCormack, který poslední tři sezony válel na Slovensku.

Celkem posbíral 110 bodů (20+90), což žádný jiný bek za stejnou dobu nedokázal. Průměrně sbíral 0,72 bodu na zápas. Pokud zvládne adaptaci na extraligu, má být nejdivočejším mužem v zadní linii. Do reprezentační úrovně by v Hradci navíc měl dorůst Radim Šalda.

V klubu mluví o povinnosti hrát čtvrtfinále, umístit se do osmého místa. Defenzivní linie má potenciál ho posunout i o něco výš.

To byl hnus. Z toho ani nejde mit radost.

Skvelej beton