Diskuzní fórum

A pokud máte například k určitým hráčům výhrady, sdělíte je generálnímu manažerovi?
„Pokud mám konkrétní výhrady, nenechám si je pro sebe. V krajním případě jsem i připraven trvat na tom, že některému hráči smlouvu neprodloužíme nebo ji naopak i ukončíme. To je opravdu ale velmi výjimečný případ, vždy se snažíme společně najít shodu. Umím se nechat přesvědčit. A také umím uznat chybu při svém úsudku.“

Máte po ruce příklad?
„Například Jordann Perret. Původně jsem z jeho pořizování nebyl vůbec nadšený. Posléze jsem se Alešovi i Tomášovi omluvil. Ten kluk je super. Ale občas nastanou i okamžiky, kdy pravdu mám já, a to pak oběma umyju hubu… (usmívá se) Tady nebudu jmenovat.“

Ok jdu na to

Prosím, můžeš ještě dokopírovat ten kousek s Jordanem Perretem? Tam to nevzalo celé. Díky moc.

díky moc

Tak doufám že je to OK dělala jsem to přes mobil tak doufám že mi nic neuniklo dělám to poprvé

Sezon, kdy se na kabinu navalil velký tlak před play off a hráči tíhu očekávání nezvládli, bylo víc než malé množství. O to větší zklamání ve městě chroupali. Dnešní Mountfield na to jde jinudy. Nehlásí se k titulovým dostihům, trpělivě si jede svoje, a byť se nezřídka zakucká, v základu jde o tým se značným potenciálem, jenž umí škaredě kousnout. Potřebuje akutně jednu věc: vyprázdnit marodku a zahodit klíče. Tým je kvalitně trénovaný, hráči schopni táhnout spolu. Další zbraň? Pro závěrečná kola se s ním nepočítá, s čistou hlavou může konkurenci šokovat. Hokej na to má. Hlavu by mohl mít a na zdravotní složce se pracuje. Černého koně play off hledejte pod Bílou věží.

Lev se vrátí k Indiánům
Útočník Jakub Lev po sezoně vezme kramle a vrátí se do Plzně. Neoficiální informace má v zákulisí pečeť jistoty. Dvaatřicetiletý zástupce kapitána Mountfieldu se v Hradci vyprofiloval v klíčového hráče, po necelých čtyřech ročnících však změní adresu a po šesti „výjezdních“ sezonách (Vítkovice, Kometa, Mountfield) vyrazí do mateřského klubu. Ale pozor, ve hře může být ještě trejd a změna štace před koncem ledna.

Smoleňákova smůla trvá
Naposledy se ocitl v sestavě 20. listopadu v Třinci, od té doby marodí. Radek Smoleňák má dlouhodobé obtíže se zraněním v dolní části těla. Mluvilo se o absenci do konce minulého roku, comeback na led se však posouvá. Důvod? Smolné poranění nohy v civilu, po němž 36letý mazák nafasoval berle. Prognózy jsou nejisté, šance na zotavení do startu play off existuje, může to však dopadnout všelijak.

V zákulisí se spekuluje, že by do hradeckého sportu mohl vtrhnout podnikatel Ondřej Tomek, jenž má k Hradci vztah. Mluví se o zájmu o místní hokej i fotbal. Doneslo se to k vám?
„Mám dojem, že jsem to jméno zaslechl, ale nevybavím si, o koho jde. Tímto se mu omlouvám. Se mnou v žádném kontaktu není. Stejně tak vůbec nic nevím o tom, že by někdo projevoval zájem o majetkový vstup do klubu.“

Do kdy platí kontrakt s magistrátem města Hradce Králové?
„Do konce sezony 2025/26, brzy proběhne schůzka akcionářů, neboť Hradec má novou paní primátorku. Byť se to nezdá, v hokeji jsou tři roky nic. Jde o minimální období pro plánování smluv s hráči a podobně. První setkání beru jako seznamovací, na druhém bychom se už měli velmi vážně bavit o další budoucnosti.“

Příchod Mountfieldu z Českých Budějovic před necelými deseti roky vyvolal velké vášně. Splnil tento zásadní krok vaše očekávání, nebo ne?
„V Hradci jsem spokojený. Jistě, pokud máte vedle sebe padesátiprocentního vlastníka municipalitu, ne vše je jednoduché. Byť jsme se v letech minulých s předchozími pány primátory o lecčems pohádali nebo jsme si v něčem nerozuměli, vždy jsme našli bod, ve kterém jsme se potkali a dokázali se domluvit. Za sebe říkám, že jsem v Hradci velmi spokojen.“

Kolik procent je pro vás hokej pod značkou Mountfieldu obchod a kolik sport a zábava?
„To myslím moc dobře nejde rozpočítat. Emoce totiž pokaždé všechno přebijí. Pokud se vám daří, vášeň je obrovská. Emoce jsou v tomto směru naprosto klíčové. Jsem si jistý, že to stejně mají i ostatní majitelé klubů. Emoce zkrátka hrají prim, jenom vás nesmí strhnout, abyste nezačal bláznit. Nepovažuji skutečně za smysluplné vyhrát jeden rok titul, zadlužit klub až po uši a druhý rok sestoupit. Až sem mě emoce nikdy nedostanou.“

Mountfield v Hradci Králové
sezona po ZČ celkově
2013/14 5. 6.
2014/15 5. 5.
2015/16 3. 5.
2016/17 4. 3.
2017/18 2. 4.
2018/19 4. 5.
2019/20 8. zrušeno
2020/21 6. 5.
2021/22 1. 5.
Který moment z necelé dekády strávené v Hradci vám přijde nejsilnější?
„Loňský Prezidentský pohár a oslava na ledě s hráči a fanoušky. V tu chvíli si řeknete, že to za ty nervy stojí. Pro tyhle chvíle hokej dělám.“

Stadion vám nepatří a co si budeme povídat, jeho zázemí by si zasloužilo generální modernizaci. Bude se tak dít?
„Sliby tohoto druhu posloucháme v podstatě od té doby, co jsme do Hradce přišli. Že se zázemí postupně dobuduje. Peníze se na to nikdy nenašly, a pokud už se alokovaly, zase se stáhly. Paní primátorka vnímá, že jde o problém. Doufám, že nové vedení města tuto otázku bude chtít skutečně dořešit. Není vhodné, aby se v takovém klubu, jakým jsme my, děti převlíkaly ve stavebních buňkách. Aby měl A tým v kabině jeden záchod. To vážně není důstojné. Přitom se nejedná o žádnou strašlivou sumu. Když jsme v Hradci fungovali druhým rokem, přišel za mnou jeden z místních zastupitelů, v obrovské euforii, že se tu hraje nejvyšší soutěž na dobré úrovni. Prohlásil, že postavíme novou arénu. Vytřeštil jsem na něj oči.“

Co jste mu řekl?
„Ptal jsem se ho, kde. No, najdeme pozemek za městem, postavíme novou s větší kapacitou. Znovu jsem se ptal, proč. No, aby mohlo chodit víc lidí… Povídám, že my vyprodáme Pardubice a někdy Spartu. Nepotřebujeme větší kapacitu. A stavět arénu za městem? Taky mi to nepřijde rozumné. Vezměte si Karlovy Vary. Stará plechovka praskala ve švech, teď mají krásnou arénu, do níž chodí dva, tři tisíce lidí. Kapacita hradeckého stadionu je podle mě dostatečná (6890), pouze chce dotáhnout modernizaci do konce. Za třicet, čtyřicet milionů stadion vymazlíte. Lidi jsou na něm spokojení, dobře tu zaparkují. Rozhodně nebudu křičet, že tady potřebujeme novou halu. Ne, potřebujeme, aby město investovalo do svého majetku a vytvořilo hlavně důstojné zázemí pro výchovu mládeže.“

Pokud se vrátím čistě ke sportu, semifinále play off by vás hodně uspokojilo?
„Ano, budu spokojený. Chci se porvat o medaili, to je můj cíl.“

Nakolik zasahujete do složení kádru?
„Generální manažer Aleš Kmoníček mě o všem informuje. Hodně na něj dám, hokeji rozumí, umí být velmi kritický například k požadavkům trenérů. Dokáže si velice jasně prosadit svou.“

A pokud máte například k určitým hráčům výhrady, sdělíte je generálnímu manažerovi?
„Pokud mám konkrétní výhrady, nenechám si je pro sebe. V krajním případě jsem i připraven trvat na tom, že některému hráči smlouvu neprodloužíme nebo ji naopak i ukončíme. To je opravdu ale velmi výjimečný případ, vždy se snažíme společně najít shodu. Umím se nechat přesvědčit. A také umím uznat chybu při svém úsudku.“

Máte po ruce příklad?
„Například Jordann Perret. Původně jsem z jeho pořizování nebyl vůbec nadšený. Posléze jsem se Alešovi i Tomášovi omluvil. Ten kluk je super. Ale občas nastanou i okamžiky, kdy / Příspěvěk byl moc dlouhý a proto byl uříznut.

Tým přišel zkraje sezony o Rusa Nikitu Ščerbaka. Klub to zkoušel zleva, zprava, aby útočníka udržel. Zasáhlo vás, že musel opustit Česko v souvislosti s agresí Ruska na Ukrajině?
„Bylo to pro nás velké zklamání. Nikita nikomu nic neudělal, zrovna on je příkladem člověka, který si tu zasloužil zůstat. Výsledek je pro mě trochu nepochopitelný. Momentálně je v Kanadě, kde má trvalý pobyt, žije s kanadskou manželkou. Ale u nás být nemůže a hrát taky ne… Opatření proti Rusům v naší zemi bylo absolutně plošné, Nikita neměl šanci povolení k trvalému pobytu a práci, byť ruskou agresi neschvaluje a sám si z helmy sundal i ruskou vlaječku. Učinil velké gesto. Případné turistické vízum by nic neřešilo.“

Pojďme k trenérům. U týmu je Tomáš Martinec, kterému jste kdysi přivedl Vladimíra Růžičku, a jeho role šla samozřejmě dolů. Jak to s ním máte nyní?
„Herní projev týmu se mi líbí. Netvrdím, že bez výhrad, ale líbí se mi, jak tým hraje. Tomáš je svůj. Musel jsem si zvyknout na ne vždy jednoduchou komunikaci s ním. Tomáš je velice pracovitý trenér, má obrovské hradecké srdce, je Hradečákem tělem i duší, pro klub by si nechal useknout ruku. Když jsem přivedl Vláďu Růžičku, Tomáš dost trpěl. Nicméně do písmene dodržel to, na čem jsme se domluvili. Tedy, že se nebude vyjadřovat proti Vláďovi, ačkoli pojetí obou koučů bylo úplně odlišné. Ve finále skousnul i to, že hlavním koučem byl právě Vláďa. Tomášovi jsem slíbil, že mu to jednou v budoucnosti vrátím. Růža nesplnil úkol, který od nás dostal, a rozloučili jsme se. Velice přátelsky, podotýkám. Vláďu mám dodnes velmi rád. Ale držím slovo, které jsem Tomášovi dal, a hodlám ho držet i do budoucna. O pozici head coache se Tomáš může připravit jedině sám.“

To by přišlo kdy?
„V případě, že by se dostavila série nepříznivých výsledků, po níž vedení musí přijmout řešení. Což se ovšem nyní neděje. Nepřemýšlím o změně kouče. Tomáš se zachoval férově v době, kdy jsem to po něm chtěl, dodržel vše. Je loajální, já mu dal slib a míním jej dodržet.“

Necítíte občas, že střídačka by uvítala bonus kouče, jenž válečnické boje v play off nesčetněkrát zažil?
„Ano, určitě je fajn, pokud Tomáše doplňuje někdo, kdo umí emoce vystřelit. Tomáš to umí, ale opravdu s tím šetří. Byl u nás Čihák, který ale dostal laso do Boleslavi a odešel. Dopadl, jak dopadl. Kdo bude asistentem příští sezonu, nechávám hodně na Aleši Kmoníčkovi. Na druhou stranu tam nechci někoho, s kým by Tomáš byl zcela diskomfortní.“

Neměl by Mountfield víc sázet na odchovance, více je obehrávat? Ulevilo by se mu i finančně.
„O tom se dohadujeme neustále. Dokonce bych řekl, že já jsem ten, kdo na to strašně, ale skutečně velmi výrazně tlačí. Proto jsme majetkově vstupovali do prvoligového Kolína. Abychom kluky měli pod jednou střechou, omlátili se v první lize a Kolín hrál stejný systém jako Hradec. Aby, když pro kluky sáhneme, se nedivili, nedělali zbytečné chyby a hráli to, co mají zažité. Znovu, strašně, strašně moc chci zapojit co nejvíc odchovanců do áčka. Zároveň nejsem tím, kdo tvoří sestavu.“

Ale jste majitel…
„Mohu na to obecně tlačit, nicméně trenéři mají svoji odpovědnost. Těžko mohu naběhnout na trenéry s tím, že zítra bude hrát Morong a Síla. To zkrátka nejde.“

Jaká odpověď vám přichází z realizačního týmu? Že na pravidelné hraní v extralize nemají?
„Ano. Tomáš Martinec je zároveň šéftrenérem mládeže, na mladé hráče je extrémně náročný. Než je do áčka pustí, musí si to skutečně vydřít. Být po mém, budu lehce benevolentnější. Protože mládí fandím. Chci jim poskytovat příležitosti, někdy klidně i na úkor výsledku. Odpovědnost za A tým však nese Tomáš a já mu do sestavy rozhodně kecat nebudu.“

Mountfield se opět velmi dobře prezentoval v Lize mistrů, dotáhl to do čtvrtfinále. Kdysi jste měl obrovské výhrady vůči finančnímu zajištění CHL. Najednou se stal z Hradce klub, který z českého prostředí bere soutěž nejvážněji…
„A to jsem věřil, že můžeme jít ještě dál. Nebyli jsme daleko od semifinále. Na druhou stranu, věřím, že má tehdejší rebelie vůči vedení soutěže přispěla k většímu přísunu peněz klubům.“

Přesto je pro většinu celků ztrátovým špásem. Vidíte budoucnost v CHL?
„Při úsporném režimu, což obnáší létání převážně linkami, a díky podpoře partnerů, kdy nám s Ligou mistrů hodně pomohl Královéhradecký kraj, jsme dokázali zůstat mírně nad černou nulou. V ten okamžik jsem vzal soutěž na milost. Stále si ovšem stojím za tím, že není možné hrát tuto soutěž za klubové finance. Pro mě je to neakceptovatelné. Co vím, letos se z podobných důvodů, z jakých jsem se bouřil před pár lety já, vzepřeli i zástupci Třince a Sparty. Vznikl dopis na ústředí CHL, že takhle to dál nejde. Po několika letech objevili, co jsem tvrdil dávno předtím.“

Liga mistrů vám přináší prestiž za hranicemi i sepětí s fanoušky, které vozíte na venkovní tripy. To je ta příjemnější část, že?
„Souhlas. To je hrozně fajn. Pro všechny, i pro náš tým. Naši fanoušci jsou velcí srdcaři, mnohdy dokážou přeřvat několik tisíc domácích fanoušků, jedno kde. Tohle mi dělá radost. Nezbývá než to ocenit, protože naše příznivce to samozřejmě stojí peníze, a pokud v dnešní složité době jsou ochotni investovat do podpory svého oblíbeného klubu v cizině, tak je to skvělé.“

Vybaví se vám poslední návštěva kabiny?
„Před začátkem sezony, abych klukům popřál hlavně zdraví, což tedy úplně nezafungovalo. Plus štěstí, které nám v koncovce taky moc nepřišlo… Od té doby jsem necítil potřebu zajít za hráči.“

Mountfield a titul není téma?
„Každý klub po něm touží. Nám se splnil první cíl, osobně si Prezidentského poháru velmi vážím. Navíc to bylo celkem nečekané, tím pádem o to příjemnější. Ale všechno se potkalo, kluci se hecli, uzavřeli se mnou sázku, její výsledek myslím všichni viděli. Beru to jako první krok. Po titulu samozřejmě toužím dál, jen o něm nemluvím nahlas a nevyhlašuju útok na něj.“

Vždy jste vyhlašoval vysoké cíle, útok na medaili, na finále. Před dnešním týmem Mountfieldu nic takového nestojí, nebo ano?
„Už před minulou sezonou jsem konkrétní cíl nevyhlašoval a byl z toho Prezidentský pohár, následně i trocha zklamání ve čtvrtfinále. Nakonec se spíš osvědčilo nevyhlašovat cíle. Na druhou stranu, letos nemáme ambici obhajovat prvenství v základní části. Mimochodem, bylo to zřejmé už na začátku sezony, kdy nás postihla brutální marodka. V plné sestavě jsme odehráli snad jediné utkání, možná ani to ne. Určitě bych však chtěl, aby chlapci složili reparát za loňské play off, a byl bych moc rád, pokud bychom se podruhé v historii hradeckého Mountfieldu dostali do semifinále.“

A kde vidíte Mountfield za dva, tři roky? Anebo je to tak, že právě kvůli náročnostem při plnění rozpočtu berete každý slušně odehraný ročník jako splněný úkol?
„Jelikož mám informace o ekonomických záležitostech v některých jiných klubech, moje vize je spíše či více spojená s ekonomikou než se sportovní stránkou. To znamená, že se chceme vrátit k vyváženému rozpočtu, negenerovat ztrátu a zvládnout všechny své závazky. Pokud se vrátím ke sportu, chceme hrát dobrý hokej a především zůstat v extralize.“

Mohou si kluby při udržení existence pomoci samy nějakou společnou vnitřní úpravou?
„Všechny kluby šetří, kde můžou. Všude je to o výši rozpočtu, jaký si ten který klub může dovolit. Můžete si obstarat špičkové hráče, což však neznamená jistotu, že to bude fungovat. Anebo vsadíte spíš na kádr udržovacího typu. Já se snažím udržovat se někde v rozumném středu. Jít letošní cestou Pardubic, na to fakt peníze nemáme.“

Co si tak pro sebe říkáte při pozorování, jak do toho šlapou o dvacet kilometrů vedle?
„Jde o rozhodnutí majitele klubu. Absolutně to nechci kritizovat. Pan Dědek otevřeně vyhlásil cíl ke stoletému výročí, čemuž rozumím. Pokud je připraven a ochoten do toho tolik prostředků vložit, je to skutečně pouze jeho věc. Přiznám se, že tím, že nejsem rodilý Hradečák, derby neprožívám s tak mimořádnou intenzitou jako mé okolí. Jestliže oni byli na sto procentech emocí, já tak na pětaosmdesáti až devadesáti. Přesto jsou pro mě Pardubice společně se Spartou soupeřem číslo jedna.“

Dřív jej bylo víc slyšet. Miroslav Schön uměl prásknout bičem i úderným slovem. Extraligový velín z něj míval občas kopřivku. A co teprve ve švýcarské centrále Champions League. Lehce ubral nohu z plynu. Aby vás to nemátlo, ambice s Mountfieldem má pořád. Jen tolik netlačí na pilu. „Po titulu toužím, ale taky chceme zůstat v extralize,“ dává spoluvlastník klubu najevo, že aktuální doba je složitá.
Na hokej má své lidi, ale to by nebyl on, aby si občas neřekl svoje. Jsou majitelé, kteří mají hokej rádi, ale do extrémních hodnot jim tep málokdy vyskočí. To není příklad Miroslava Schöna. V rozhovoru pro deník Sport a web iSport.cz otevřeně rozebírá pozici kouče Tomáše Martince a vyjadřuje se i k zákulisním zprávám ohledně možného zájmu o východočeský extraligový klub.

Nezvolnil jste tempo?
„Moji vášeň hodně utlumily poslední tři sezony. Byť jsme naposledy vyhráli Prezidentský pohár, jenž nám přinesl velikou radost, budu upřímný, hokeje jsem si tolik neužíval. Pořád jsem řešil ekonomiku, ekonomiku, ekonomiku... Když už jsme se konečně zbavili covidu, přišly další problémy v podobě energetické krize. To člověka unaví i vyčerpá. V podstatě třetí rok po sobě se starám pouze o to, aby klub situaci po finanční stránce zvládal. Věřte, není to úplně jednoduché. Fungování klubu včetně sportovní stránky převzal ještě víc než předtím generální manažer Aleš Kmoníček. Na mně zbylo financování.“

Takže už si hokejový zápas nedokážete užít stejně jako dřív?
„Během covidu jsem nejezdil skoro vůbec. Buď se nesmělo, anebo platilo omezení tisícovou návštěvou. A já nechtěl zabírat místo někomu, kdo má permanentku. Během pandemie jsem jezdil velmi málo. Teď mám řekněme devadesátiprocentní účast na domácích utkáních. Pokud kluci podají dobrý výkon a baví mě, co na ledě předvádí, čímž netvrdím, že musí nutně vyhrát, pak si hokej užívám.“

Vždy jste vyhlašoval vysoké cíle, útok na medaili, na finále. Před dnešním týmem Mountfieldu nic takového nestojí, nebo ano?
„Už před minulou sezonou jsem konkrétní cíl nevyhlašoval a byl z toho Prezidentský pohár, následně i trocha zklamání ve čtvrtfinále. Nakonec se spíš osvědčilo nevyhlašovat cíle. Na druhou stranu, letos nemáme ambici obhajovat prvenství v základní části. Mimochodem, bylo to zřejmé už na začátku sezony, kdy nás postihla brutální marodka. V plné sestavě jsme odehráli snad jediné utkání, možná ani to ne. Určitě bych však chtěl, aby chlapci složili reparát za loňské play off, a byl bych moc rád, pokud bychom se podruhé v historii hradeckého Mountfieldu dostali do semifinále.“

Nejednalo, Schon říkal, že o tom hráči slyšel poprvé a v této sezoně ještě nikde nehrál, což u Frka neplatí.

Podle mě se jednalo o Martina Frka.

Prý do té doby nikde nehrál a řekl si o raketu (kdyby to bylo 100k měsíčně, zkusili by ho). Ale čísla měl luxusní.

A nebylo už tenkrát tohle za Bednáře, taky měl hráče ze zámořský juniorky , ale neuskutečnilo se to ...

Fajn rozhovor, se vším se dá souhlasit.

Docela by mě zajímalo to jméno hráče z AHL, se kterým jsme jednali a Schon to zatrhl

Víceméně souhlas, vidím to stejně. Přijde mi to jako tlak na Kiviho kvůli smlouvě.

V zápase, se soupeřem typu současné Sparty, neměl Růža v bráně včera co dělat. Doma jsme horkotěžko desátí, Sparta v laufu, před námi derby a v kase není gólman s aktuálně výrazně lepší formou?! Museli jsme to tak kvalitnímu soupeři usnadňovat? Včera prostě za mě jde prohra výrazně za trenéry. To má být nějaký tlak na Kiviho kvůli smlouvě, nebo co si o tom myslet? Od 3.minuty jsme dotahovali, kluci dřeli. Proč chytá takový zápas gólman bez formy, u kterého i laik vidí, že vůbec není v pohodě? Asi máme nahráno...
Argumenty typu, že musíme právě v takovém zápase dostat gólmana do pohody nebo že jsou dva zápasy ve třech dnech, naprosto mimo!

Ano 👌👍🙏👍