Diskuzní fórum

Souhlasím, zajímavé zákulisní informace 🤔🤔

Pozor, jsou tam 2 prodejci...

Je fakt možný, že na dnešek je na nás v nabídce posledních cca 600 lístků? To bude slušná atmoška.

Tak dneska Machovský v brance
A návrat ke kořenům
1 lajna Smoleňák - Cingel - Lev
A zajímavá 3 lajna
Kevin - Werek - Chalupa
Tak snad budou nějaké body

Njn co už fanoušci úspěchu dorazí přece to je důležitý pulka z nich se bude koukat do mobilu . Nicméně za chvíli směr Praha snad přivezeme body nějaký Koukal jsem a dneska nás tam bude celkem dost v kotli tak věřím že bude pěkná atmosféra.

Joke, ale za chvíli to začne.

Btw. někdo lístek na neděli?

To bude ještě horší, v neděli tam bude ještě o 1000 lidí víc

Ja doufám že zas nebudou takovy fronty jak Kladno.

To se zase nehnem, snad nebudou jenom koukat.
Pilka za Bobyho a Štohy za Ebrlího. Smolda se posune asi do jedničky, nějaký ten bod dáme a Libe v KV nevyhraje, ty hrajou o osmý flek a možnost začínat doma.

Ještě 398 mist pro děti

Díky za fajn rozhovor s Frigem.

Na derby už jenom 2 místa na stání

No to nam teda dlouho nevydrželo prázdná a zrovna Bobby a Berle

Marodka se plni

Česko šlo nakonec podobnou cestou, dorazil Kari Jalonen a hned získal medaili na mistrovství světa. Je to dobrá volba?
„Samozřejmě, v dospělých je hlavním faktorem úspěch, který on dosáhl, to nikdo vůbec nezpochybňuje. Bavíme se však o finské škole, kterou Jalonen prosazuje. Taková cesta hokeje mě upřímně nebaví.“

Je příliš defenzivní?
„Chci hrát bruslařsky, nepříjemný forčekink, jako třeba Tomáš Martinec v Hradci. To mě baví. Chci bránit nejlepší hráče soupeře v jejich pásmu, kde jim to je nepříjemné. Když budu jen čekat, oni si stejně cestu do mého pásma najdou. Myslím, že jsme v poslední době zjistili, že Češi i Slováci jsme stavění na takovou hru. Umíme bruslit, být nepříjemní v útočném pásmu. Jak říká Craig: Proč nechávat nejlepší hráče soupeře na puku?“

Ukázala možnosti česká dvacítka na mistrovství světa, kde jste byl jako poradce slovenského mužstva?
„Je to tak, byla skvělá. Ale to i ta naše. Nebyla náhoda, že týmy uspěly. Bylo fantastické sledovat unavené kanadské beky, jak vyhazují puky z pásma hlava nehlava.“

Na mistrovství zářil sedmnáctiletý Kanaďan Connor Bedard. Při dražbě, kam jste dodal jeho podepsanou mikinu, jste řekl, že může být budoucností hokeje.
„Je jiný než McDavid, ano, ještě není tak fyzicky vyspělý. Ale myslím, že přichází nová éra, Bedardova. Má jednu neuvěřitelnou věc, ještě nikdy jsem ji neviděl.“

Povídejte.
„Vede puk, vykloní se směrem ven, pak jde svou specifickou stahovačkou pukem směrem dovnitř. Už je v procesu střelby, přitom si ještě dokáže vyhodnotit pozici a dát prudkou přihrávku spoluhráči, který je například u tyče. Jeho čtení hry je až brutální.“

Kam se může umění mladých posouvat?
„Při jejich kritice si musíme uvědomit pár věcí: Dřív byl talent, byla rychlost, byla defenziva. Teď musí mít hráč všechno. Musí být vyspělí technicky, bruslařsky a ještě musí reagovat na milion detailů v systému.“

Není hokej - a sport obecně - kvůli tomu až moc svázaný?
„Kluci mají skills trenéry, všemožné nástroje. Ano, je to tak, trošku se ta herní stránka vytrácí. Z hokeje je věda.“

Patron charity
Každý rok dorazí ze Slovenska do Hradce Králové minimálně dvakrát. V zimě si zahraje hokejový turnaj veteránů zvaný Retro Hockey League Cup, v létě fotbalovou obdobu. Vše pro dobrou věc, Peter Frühauf je patronem charitativní organizace zvané Sport Hradec Cup. S partou shánějící prostředky pro nemocné děti se dal dohromady v době, kdy se léčil z rakoviny. Pomáhal s přednáškami, dnes shání artefakty do dražby, z níž jdou zásadní finance. „Najednou se mi otevřel vedle rodiny a hokeje úplně jiný svět. Pomáhat mě začalo bavit od prvního momentu,“ vyzná se. Minulý víkend získala organizace 491 tisíc korun. Za patnáct let necelých 9 milionů, které pomohly více než sedmdesáti dětem.

FRIGO

Za dva dny zvládl čtyři zápasy na veteránském turnaji v Hradci Králové - a také moderování charitativní dražby. „Ta moje pusa někdy nejde zastavit,“ směje se Peter Frühauf, někdejší reprezentant a nynější asistent Craiga Ramsayho u slovenského národního mužstva. Ač myslel, že po kariéře půjde hokej stranou, je to jinak, čtyřicetiletý elegán je v něm ponořený až po uši.


Hradec je vaše osudové město i angažmá, že?
„Druhý domov. Teď jsem tady byl kvůli turnaji a další víkend sem beru rodinu, užijeme si zápas s Pardubicemi. Víš, byl jsem s nároďákem na mistrovství světa, vyhrál titul v sedmém zápase, ale derby zápasy mi v hlavě zůstaly nejvíc.“

Na druhou stranu vám tady v roce 2014 diagnostikovali rakovinu varlete. V jakém stavu jste aktuálně?
„Jsem kontrolovaný, ale chodím už jen jednou za rok. Snažím se žít bez toho, abych na nemoc myslel.“

Jde to?
„Momentálně jsem zdravý, máme dvě děti, ale samozřejmě se ty obavy trochu přesunuly na ně. To je úděl každého rodiče.“

Jste zase plný hokeje. To jste nečekal, ne?
„Můj táta byl trenér a, myslím, dobrý. Já jsem si nepředstavoval, že bych šel touhle cestou, že to bude můj směr. Jenže moji spoluhráči Branko Radivojevič a Janko Pardavý mě přesvědčili, abych začal pomáhat v Trenčíně s obránci. Řekl jsem, že to zkusím, no a po pár měsících mě to úplně pohltilo. Teď mě trénování velmi naplňuje, přestože je to vyčerpávající a rodina často trpí. Cítím, že jsem tam, kde mám být, je to pro mě významné.“

Nestrádá vaše bageterie v Trenčíně?
„Pozor, neděláme bagety, ale sandwiche. (směje se) Když jsem končil kariéru, vyrazil jsem do Ameriky udělat si licenci, jsme frančíza. Rád jsem tam chodil, jak mi jede huba, tak mě baví pokecat se zákazníky. Ale už to nejde, naštěstí máme skvělou manažerku, je možnost, že to od léta převezme.“

Stal jste se asistentem kouče Ramsayho u reprezentace. V čem je cizinec na lavičce přínosný?
„V době, kdy Češi uvažovali o zahraničním trenérovi, jsem dal rozhovor deníku Sport. Řekl jsem, že jsme se vydali touto cestou, a ta se vyplatila. Dostali jsme zkušeného člověka, který se v NHL pohyboval čtyřicet let jako hráč i trenér. Je to fakt vidět, jsem moc rád, že mě může mentorovat a vést.“

V čem je výjimečný?
„Je mu přes sedmdesát, ale hlava mu pracuje neskutečně. Strašně vzácné na něm je, jak dokáže rozpoznat a vycítit, kolik informací dáme chlapcům před zápasem, o přestávce, po něm. Vždycky trefí ten hřebíček na hlavičku.“