Diskuzní fórum

No, 93 zápasů a 14 bodů, to taky není kdovíjaká bilance od útočníka. Jasný, měl spíš defenzivní úkoly, ale i tak.. Mně vadit jeho odchod nebude, asi tak.

Šidlík byl dost dobrej, ostatní hráli jedno velký prd

A Šidlík do Bolky

Ruda Červený asi do Finska

Pobli se po ty srač.e a pos.r zároveň A s těma číslama jdi někam, třeba historikoj a PR Kučerovi je můžeš ukazovat do haleluja. Nebo oslům odvedle, z hlavou Půlkobyl, ty to třeba ocení, tady neuspěješ... Sbohem..

Mně je to třeba upřímně úplně u prd.le, co se děje na jihu. Žádný hysterii absolutně nepropadám. Budu je nenávidět dál, i když budou s Dědkem, nebo babičkou. F.O.P. navždy.

Musím se to naučit nějak zkrátit, abych nezasír.l forum ještě víc.

...
Někde jsem četl jeho vyjádření, že hráčská smlouva jako celek může být neplatná. Ale když na to přijde, nyní se jménem hráčů domáhá ochrany hráčské smlouvy, té samé. Téhle logice vůbec nerozumím.“

Já jsem v tomto směru laik, ale nedovedu pochopit, jak se z jasně definovaného bodu ve smlouvě o možnosti zrušit hráčský kontrakt v případě zásahu vyšší moci učiní spor?
„To nechápete velmi dobře a troufnu si říci, že ani většina odborné – hokejové i právnické – veřejnosti. Po zásahu vyšší moci se ruší mistrovství světa a další globální soutěže včetně prozatímního odkladu olympijských her, přičemž pojišťovny v celém světě toto uznávají jako důvod plnění pojistné události. Nerozumím tomu, proč to samé neuznává hokejový svaz.“

Extraligový ředitel Josef Řezníček na to konto tvrdil, že se vedení extraligy samo rozhodlo zrušit sezonu, že to nebylo jiným subjektem nařízeno a důsledky jsou tedy za svazem, potažmo kluby. Rozumíte tomuto postupu?
„Žádné odůvodnění – ani ústně – jsem neobdržel. Jednalo se o rozhodnutí řídícího orgánu soutěže. Ten jediný může oficiálně rozhodnout o ukončení soutěže, nikdo jiný. Byl vyhlášený nouzový stav, zákonem vydané rozhodnutí. V tu chvíli jde o platný zákon. Pokud se v něm zmiňují uzavřená sportoviště a zákaz shromažďování lidí, pak si do smlouvy můžeme napsat, co chceme, ale pokud to půjde přes zákon, první soud vám to otluče o hlavu. I kdyby svaz soutěž nezastavil, nebylo dál možné plnit body smlouvy. Klubem ani hráči. Z jejich strany také nebylo možné plnit ujednání kontraktu. Možná ale měli oznámit klubu, že nejsou schopni plnit smlouvu, protože nemají kde hrát, kde trénovat. Překážka byla prokazatelně i ze strany hráčů, ovšem volbu výpovědi z důvodu zásahu vyšší moci má na základě standardizované smlouvy pouze klub.“

A tuto smlouvu nemůžete logicky obejít.
„I kdybyste tento bod o vyšší moci chtěl vyjmout, při registraci vám smlouvu ze svazu pošlou zpět. Jde o tzv. formulářovou smlouvu, kdy ve většině ustanovení se nemůžete odchýlit. Výjimkou jsou různé klauzule o souhlasu s přestupem, výměnou a podobně. Současně, a to je důležité, by však měli na svazu vědět, jak si vykládat jednotlivé body smlouvy, jejíž vzor klubům a hráčům sám nařizuje. Svaz by měl vydat metodiku postupu naplňování ustanovení, která se obyčejně nevyužívají, ale nyní ano. Pokud máte něco dané ve smlouvě, musíte očekávat, že k jejímu naplnění jednou také dojde. Místo toho jste vhozeni do vody a vykládejte si to podle svého, protože se to stejně nikdy asi nestane. A když se to stane, dostanete přes ústa, protože jste si to dovolili použít.“

Možná svým verdiktem chtěla smírčí komise zabránit tomu, aby se nenašel klub, co podá výpověď všem hráčům. Jak se děje leckde v zahraničí.
„Faktem je, že klub může, ale nemusí vztáhnout tento bod na všechny hráče plošně. Obdobné je to ve firmě, která řeší ekonomické otázky svého chodu, má padesát zaměstnanců, z toho třicet je pro ni klíčových. Co udělá, když musí trvale omezit výrobu a rozdat výpovědi pro nadbytečnost? Vybere si obvykle ty, kteří ji přináší méně než ostatní nebo ty, kteří u ní pracují nejkratší dobu. Jde však o plné právo rozhodnutí zaměstnavatele, který nese vyšší riziko.“

Co všechno tedy hrozí? Asi nejvíc mohou být paradoxně ohroženi Šidlík s Žejdlem, jejich hráčská budoucnost.
„To je na měsíce, možná na roky… Uvědomme si, že Městský soud v Praze je kvůli dnešním starostem – odloženým jednáním – zavalený už takhle a v příštích týdnech a měsících bude ještě víc. Osobně vidím prodlevu minimálně na půl roku od podání k zahájení řešení sporu. Následovat může odvolací řízení u Vrchního souduv Praze, tam je to ještě horší, z mých zkušeností čekací lhůta na odvolání trvá i rok. Tento proces může kariéru hráče nadobro zastavit.“

Neunáhlila se smírčí komise? Mám dojem, že hráči se jako vítězové asi dlouho cítit nebudou.
„Svazu jsme navrhli určité řešení, jak postupovat dál.“

Jak tedy?
„Případné nároky hráčů na odměny za období po podání výpovědi by zajistilo řešení, kdy i v případě dlouhodobých sporů v rámci žalob by byly finanční prostředky hráči za jistých podmínek k dispozici. Rovnou přes svaz. V civilním životě finanční obnos, o nějž jde, putuje do soudní úschovy. Děje se tak, pokud nevíte, zda dluh existuje nebo kdo je věřitelem. Tento složený případný dluh se považuje za zaplacený a pak už se jen nastavují parametry, podle nichž soud peníze vydá. Zpravidla podle výsledku řízení. Nic nebrání tomu, aby to podobně fungovalo na svazu. Ale musí tam být vůle. V takto zásadní situaci, jakou nyní diskutujeme, kdy jde o klíčový výklad hráčské smlouvy, o situaci, která tu nikdy dříve nebyla, nikdo neví, na jakém základě smírčí komise rozhodla. Nechápeme, proč k verdiktu došlo, jak vůbec mohlo. A tvrdit, že komise pravidelně posílá svá rozhodnutí bez odůvodnění… Pár odůvodnění smírčí komise jsem viděl, většinou si nedovolí svůj verdikt ponechat bez vysvětlení svých kroků. Z hlediska jistoty hráčů i klubů je přece na místě, aby nám své odůvodnění komise poslala zároveň s výrokem.“

Což je přitom obvyklé, ne?
„To si nedovolí ani na soudu, vyhlásit rozsudek bez alespoň stručného odůvodnění s tím, že vám jej pošlou dodatečně. To byste se na soudce dívali s otevřenou pusou… Pan Zbořil z hráčské asociace nyní všude vykládá, jak pravda vyšla najevo, ale ani on sám nemůže tušit, v čem jejich údajná pravda spočívala. Jen dobře odůvodněné rozhodnutí může získat respekt.“

Je pravdou, že vás smírčí komise svazu neinformovala o svých krocích i verdiktech, na což si stěžoval klubový šéf Miroslav Schön?
„Mohu potvrdit, co již v médiích pan Schön potvrdil, že jsem nedostal vyrozumění od smírčí komise, tedy žádný email. Ani o zahájení řízení ať už ve věci pana Šidlíka i pana Žejdla, rozhodnutí jen u pana Šidlíka. Nejspíš se přepsali v adrese, jinak si to nedovedu vysvětlit. Nyní mám v poště zprávu k panu Šidlíkovi, záležitost pana Žejdla doteď nemám, ačkoli jsem jednoho z členů smírčí komise urgoval. Zda v tom je úmysl či ne, nad tím spekulovat nechci. Faktem je, že s lidmi ze sekretariátu svazu komunikuji nikoli měsíce, ale roky. Znají mě tam, vědí, že zastupuji Mountfield HK. Moji emailovou adresu všichni znají.

Vyplývá vám z toho, že nástroj svazu nesoucí název Smírčí komise je provozuschopný?
„Odpovím takto: Záležitosti smírčí komise by se měly upravit, například po vzoru disciplinární komise před pár roky, kde se to procesně opravdu velmi vhodně upravilo. Je z toho znát, že to předělávali právníci, kteří se v těchto záležitostech vyznají a byli schopni disciplinární řád a vše, co je s ním spojené, zrevidovat. Kdežto ve smírčí komisi máte tři lidi, předpis ani přesně neupravuje jejich výběr. Přestupní řád tyto věci vůbec neřeší. Nikdo z těch tří současných členů (Řezníček, Vansa, Kuhajda) nezastupuje klub, což je nevyhovující zejména z hlediska nezávislosti komise na případech. Ale hlavně není přítomen žádný přezkumný stupeň v rámci svazu, který by byl schopen rozhodovat tak klíčové záležitosti jako jsou otázky hráčské smlouvy. Smírčí komise má řešit věci kolem registrací smluv, hostování, přestupy, nejasnosti v registracích. Ale pokud jde o platnost hráčských smluv a jejich výklad, kdy jde o miliony korun, očekával bych adekvátní, profesionálnější přístup ze strany svazu. Tedy i kontrolní orgán, schopný zamyslet se nad problematikou sporu víc, než je schopna smírčí komise. Měli by u toho být zkušení lidé z hokejového prostředí a lidé, schopni podívat se na věc z právní stránky.“

Svaz by tím chránil své zájmy, sám sebe, aby se vyhnul zbytečným excesům, že?
„Přesně tak. Zajistilo by se tím i to, aby jejich sporné případy nevycházely zbytečně ven na veřejnost. Soudní řízení jsou obecně veřejná, tudíž se ve veřejném prostoru mohou projednávat případy, které by hráči jen velmi neradi pouštěli ven. Takhle nic nenadělají. A další věc. Z mého právnického hlediska nerozumím argumentu hráčské asociace, kdy její prezident pan Zbořil nahlas říká, že některá ustanovení hráčské smlouvy jsou v rozporu se zákonem. Někde jsem četl jeho vyjádření, že hráčská smlouva jako celek může být neplatná. / Příspěvěk byl moc dlouhý a proto byl uříznut.

Jj, Káďa sem šel hrát někdy ve 36letech myslím. Přišel z Buleslavi, kde dělal myslím i kapitána. A po čtyřicítce se vrátil do Kolína (Blue Bucks vlajky pamatuju, a i jejich fandů sem jezdilo dost). S Roubasem a Fořtíkem, má nejoblíbenější lajna
#46

Přesně tak, je.at Chrchlaví

Neprávem -

Už je to ofiko..

Souhlasím v plným rozsahu, a podepisuju zmizíkem!

Trenér tehdy řekl, že situace nestála tak, zda se s klubem dohodl, nebo ne. Jen chtěl ještě pracovat venku. A vzal Omsk, sám doporučil na místo trenéra Zdeňka Veneru. Tehdy se o něj klub ale pral. Kdyby kývl, mohl Pardubicím vládnout. Byl na vrcholu.

Teď se o něj klub nepere. Spíš trenér stojí na straně, která už nemá moc času, aby přesvědčila politiky, že ona je ta pravá. Říha musí přesvědčit výběrovou komisi, že má plán, který druhá strana v hlavě nenese. A současně musí Pitter zazářit na pohovorech, proč by byl lepším majitelem než Dědek.

Šance není velká. Nezapomínejte, že je tady Heřman. Ví, kam vedou jednotlivé nitky, tohle je už zase jeho hřiště, kde neprohrává. Možná na chvíli. Ale příště se objeví zase a silnější. Pokud hraje na něčí straně o klub, je velká pravděpodobnost, že uspěje. Jestli mocní šíbři vidí za dva rohy, on kouká už za třetí a za čtvrtým má připravenou svoji židli. A co by pak bylo s Říhou? V Pardubicích by se nejspíš už nikdy neobjevil. Už by kvůli bělovlasému tygrovi v padnoucím obleku nebouřila hala.

Pokud by tedy Heřman nefoukl do plachty své lodi z jiného směru, i to se totiž už dřív párkrát stalo.

Nevyhrál, v obou případech skončil pod vrcholem, tým finále prohrál. Ale tohle je přesně období, kdy Pardubice byly jeho hřištěm. Říha měl zkušenosti, blížila se jeho životní trenérská forma. Je věčná škoda, že tenkrát se divoké povahy velení českého hokeje bálo a radši by reprezentační úsek zrušilo, než aby k němu pustili jeho.

Uměl totiž zázraky. Začaly právě v Pardubicích v roce 1996. Převzal jako mladý trenér na začátku kariéry klub, který byl kousek od zániku. Nechybělo zase moc a místo na hokej se sem sjížděl celý region na nákupy, protože vietnamská tržnice jako náhrada za krachující hokej se jevila jako dost pravděpodobný scénář.

Klub nakonec převzalo město, na čemž měl tenkrát zásluhu i jistý Ondřej Heřman. Bývalý hokejista, v tu dobu už ale podnikatel, taky tak trochu lobbista a zákulisní hráč. No a chuďas pod Říhou doputoval na jaře 1997 nečekaně do semifinále. Tam se začal rodit příběh velkého trenéra, který pak podobně velké věci předvedl s Mytišči a Spartakem Moskva v Rusku.

Jasně, neměl jen úspěchy. Narazil třeba ve Spartě, narazil i v Petrohradu, kdy vedl nejbohatší tým Evropy. A nakonec i ve „svém“ Slovanu Bratislava, v hokejovém domově číslo dva. Prudká povaha, prořízlá pusa, tvrdá hlava a zášť místních patriotů? Tohle byl většinou mix, proč jinde končil. Uměl dráždit, nevadilo mu to. Nikdy nehrál na to, že bude zadobře s někým jen proto, aby měl práci.

A teď je ve hře další návrat do Pardubic.

Na místo, kde si udělal jméno. Do klubu, který pomáhal zvedat z totálního průšvihu. V roce 1996 se tým jen tak tak udržel v soutěži. Pak začalo vládnout město, sportovní stránku nechalo na třech nováčcích Zbyňku Kusém, Martinu Urbanovi a Miloši Říhovi. Tenkrát začal rok jedna.

Vlastně určitá podobnost tu je. Dynamo si teď taky neprošlo jen nějakým bahnem, to bylo přímo sedm pekelných kruhů jak v Danteho Božské komedii. Vyhnout se baráži. Vyhnout se sestupu. Uf, to bylo o chlup. A pak zase. Pardubice opět vyhlíží začátek, další rok jedna.

Plus znovu hraje klíčovou roli Heřman: silný hráč pardubického zákulisí se ze scény vždycky postupně vytratí, aby se na ní objevil jiným vchodem. Tak tomu bylo třeba po boku bývalého majitele Romana Šmidberského, kde ovšem taky napáchal svoje chyby.

Jenže nic není jen černé, nebo bílé. Ani Říha, ani Heřman. Vlastně ani město a ani dlouholetý manažer Dušan Salfický ne. Na každé straně najdete kousek té druhé barvy, někdy menší, jindy větší. Ale je tam. A vždycky poté záleží, jakou barvu chcete vidět víc. Proto je pro vás ve výsledku konkrétní postava (městský subjekt) buď ten hodný, nebo zlý. Přirozenost velí zjednodušovat, platí to i tady.

Heřman je sice muž s velkými vykřičníky za jménem, na druhou stranu mu nemůžete upřít zásluhu na tom, že v roce 1996 hokej ve městě neskončil. Ani fakt, že se teď v Pardubicích udržela extraliga. Přišel hasit (taky svůj) požár a udělal to dobře. Svým způsobem nastavil uvnitř organizace teror, skončil binec. Všechno se podřídilo výsledkům A týmu. Hráče měl jednou nechat i zavřít do nejmenší místnosti na stadionu, že stáli rameno na rameno a prý na ně mával knihou o historii hokeje ve městě.

Taky jeho čachry pomohly uvrhnout Pardubice do bahna, o tom prostě není sporu. Ovšem rovněž pomohl zabránit katastrofě. O tom nemůže být řeč. Vidíte víc černé, nebo bílé? Losna, nebo Mažňák? Dědek, nebo Pitter, když jde o zájemce o klub? Záleží, na které jste teď straně.

Heřman mohl vypráskat Salfického z klubu, všechno hodit na něj. Udělal jinou věc. Tlačil na něj, šlapal mu na krk. Výsledkem bylo, že z Ruska dorazil Stěpan Zacharčuk, jeden z klíčových faktorů pardubické záchranné mise, dominantní bek a také v minulosti průšvihář. V klubu ho však dokázali udržet na uzdě. Nakonec zásadní věc.

Teď je Dynamo na rozcestí. Mění se podstatná věc, město už není za spasitele z roku 1996, ale velkou brzdou. Politické řádění a neomylné trefy radnice ve výběru nekompetentních lidí do vedoucích funkcí přinesly bídu. Heřman je dál ve hře, zase chce stát na vítězné straně. Petr Dědek je favoritem radnice na převzetí hlavního akcionářského podílu v klubu, on je s ním.

A zpátky obloukem k Říhovi. On je zase hlavní tváří Vladimíra Pittera, Dědkova soupeře o podíl v klubu. Pokud by se město uvolilo podíl předat na tuhle stranu, Říha by do klubu přišel popáté, po svém angažmá snů u národního týmu.

Poprvé by to ale bylo ve chvíli, kdy by u fanoušků budil jiné reakce než totální nadšení, že se vrací spasitel. U části veřejnosti by se znovu dostavilo. Druhá skupina by povytáhla obočí. A nic na tom nemění ani jiná role, která je pro něj nachystaná, něco mezi trenérem a manažerem. Moc by měl velkou, aby po 24 letech znovu spustil rok jedna. Černá, nebo bílá? Dědek, nebo Pitter? Pokud se dá věřit oficiálním výstupům, tuhle pozici Říhovi už nabízel Šmidberský v roce 2013. Trenér tehdy řekl, / Příspěvěk byl moc dlouhý a proto byl uříznut.

Srovnej si diktafon, máš tam tři chyby

1.obránce, ale je to Mongolec..

odkaz

Budeme pomáhat Chrchlaví?

odkaz

To asi v jeho případě nepomůže