Akademie ČH
st 3.12.2014 | Tomáš Kouba, Jan Vavřina

S kluky jsem byl také na soustředění, hlásí patron 7. třídy Bohumil Jank

Sedmá třída má, stejně jako všechny další kategorie Královských lvů, svého patrona. Její hráči mohou naslouchat Bohumilu Jankovi, který může svým svěřencům líčit i zkušenosti z mezinárodních vod. "Bobby" dokonce absolvoval s hráči část jejich soustředění, kde jim například ukazoval správnou techniku bruslení a střelby, nebo byl klukům k dispozici při závěrečné debatě.

Jak celá spolupráce začala?
Přišel za mnou pan Stehno, trenér sedmých tříd, a požádal mě, jestli bych nemohl být patronem. Rád jsem na jeho nabídku kývl.

Zažil jste ve své mládežnické kariéře něco podobného?
Já jsem začínal s hokejem v Milevsku, kde se hrála druhá liga, takže tam nic podobného nebylo. Ani v dalších klubech, ve kterých jsem působil, nic takového nebylo. Setkal jsem se s tím až tady v Hradci. Něco zkoušeli rozjet i v Budějovicích, ale jestli to tam pokračuje, nevím.

Souhlasíte s tím, že je to pro kluky motivace, když jejich tréninky navštěvuje extraligový hráč?
Když to vezmu ze svého pohledu, tak když jsme dřív trénovali v Budějovicích a přišel s námi trénovat Prospal, Dvořák nebo tihle kluci z NHL v letní přípravě, tak to pro nás byl neuvěřitelný zážitek. Už jenom se na ně dívat a trénovat s nimi... a vůbec celkově si popovídat o hokeji. Mladí kluci tady v Hradci mají podobnou příležitost, když s nimi jdeme na led. Když jsem za nimi byl v České Lípě na soustředění, tak jsme tam měli závěrečnou besedu, kde jsme si mohli o všem popovídat a kluci se mohli na cokoliv zeptat.

Patroni mládeže
Junioři – Jaroslav Pavelka

Starší dorost – Jiří Vašíček

Mladší dorost – Jaroslav Kudrna

8. třída – Rudolf Červený

» 7. třída – Bohumil Jank «

Jak to soustředění z vašeho pohledu probíhalo?
Celkově jsem tam byl dva dny. Absolvoval jsem s nimi dva nebo tři tréninky na ledě. Společně s nimi tam byla pátá třída, takže jsem to vesměs vzal v jednom. Trénovali jsme na ledě, pak jsme si zahráli hokej. Trenér mě požádal, abych jim ukázal, jak se třeba střílí, jak se bruslí, jak to vypadá v tempu. Potom se kluci mohli ptát na cokoliv chtěli.

Hrál jste s nimi nějaké motivační soutěže?
Měli jsme třeba soutěž, že jsme jezdili kola naplno. Já jsem začal o kolo déle, a koho jsem dojel posledního, ten vyhrál. Takže ano (usmívá se).

Jak vzpomínáte na svá mládežnická léta?
Vzpomínám na to strašně moc rád, protože v Milevsku jsem potkal úžasného trenéra, který mi neuvěřitelně pomohl v začátcích, a poté když jsem se přesunul do Českých Budějovic, tak už to bylo na takové profesionální úrovni. Trenéři už to trénování brali trošku jinak. Moc rád vzpomínám na to, jak jsem hrál za více tříd, ať už to byla šestá, sedmá, osmá nebo devátá. Zápasů jsem tam odehrál opravdu mraky. A hlavně jsem nikdy neměl období, že by mě to nebavilo nebo něco takového. Vždy jsem si to strašně užíval a do dneška to tak zůstalo.