Náš hokej začíná mít hlavu a patu, pochvaluje si Bedřich Köhler
Nezdá se to, ale jsou to prakticky již čtyři měsíce od doby, kdy se Bedřich Köhler stal součástí kádru Mountfieldu HK. Bývalý hráč Zlína se musel, vyjma nového působiště, vypořádat i s odlišným systémem, který Peter Draisaitl pro sezónu 2015/16 naočkoval svým svěřencům. Podle talentovaného útočníka a specialisty na nájezdy si však vše začíná již postupně sedat, angažmá na východě Čech si užívá a bere jej jako nový impulz v kariéře.
Zdá se vám, že výkony Hradce mají v přípravě vzestupnou tendenci?
Proti Straubingu jsme poprvé prohráli, a naposledy vyhráli, tak nevím – jestli to chcete brát takhle, tak asi jo (směje se). Byly tam nějaké prohry na nájezdy, což je loterie, kde se určitě dají sbírat body. Je to příprava a výsledky ovlivňují jiné faktory než jen výkonnost. Takže bych to nepodceňoval ani nepřeceňoval.
Máte tedy pocit, že už si to herně sedá, že už je celkový výkon lepší?
Jo, to určitě. Myslím, že už zápas ve Straubingu měl nějaké své parametry. Už je to dívatelnější (směje se) a začíná to mít hlavu a patu.
Ve Zlíně jste míval mezi kolem dvaceti bodů na sezónu. Čekáte od sebe v letošním ročníku totéž?
Asi tak. Chtěl bych potvrzovat výkony ze Zlína a navázat na to. Pomoct týmu.
Jak vám sedí spolupráce v lajně? Cítíte, že to jde nahoru?
Ano, jsem s kluky spokojený. Nevím jak oni se mnou (směje se), ale mám z toho dobrý pocit. Rasty je výborný bruslař, umí dobře zatáhnout puk do třetiny, a to samé Kuko. Odehrál toho spoustu v Rusku, takže jsem se spoluhráči spokojený.
Nepředstavoval byste si přesto trošku víc branek od vaší řady?
Možná ano, tak jsem nad tím ani neuvažoval. To je třeba věc, na které si myslím, že bychom ještě mohli trochu zapracovat. Právě ta koncovka. Podle mého šance máme, takže to bychom mohli ještě zlepšit.
Hodně se mluví o změně herního systému Mountfieldu, kde by se mělo více útočit. Vy jste ale ve Zlíně hrál podobně defenzivě jako právě hradecký klub...
Hradec hrál taky defenzivnější hokej a ve Zlíně to bylo taky známé (směje se). Těch sedm let jsem hrál nějakým způsobem. Člověk si nový hokej potřebuje zažít a najít si místo na ledě. Navíc jak jsme ve Zlíně byli zvyklí hrát dozadu, tak jsem sedm roků bránil. Je to trošku jiné, ale příprava je dost dlouhá doba na to, aby si člověk zvykl, aby to do sebe dostal.
Vnímáte přestup do Mountfieldu jako povzbuzení? Pryč ze stereotypu, nová kabina, noví spoluhráči...
Ze začátku jsem byl sám zvědavý, jaké to bude, jak si to sedne. Hodně lidí mi říkalo, že to byl správný krok a takový nový impulz je někdy potřeba udělat. Takže s vámi souhlasím, že to tak je. Je to nový impulz, noví lidé, určitě to má něco do sebe.